Detralex v léčbě chronického žilního onemocnění

Toto setkání uvedl doc. MUDr. David Kachlík, Ph.D., z Anatomického ústavu 2. LF UK, který připomněl systém žil dolních končetin z morfologického a patofyziologického hlediska: „Žilní síť dolních končetin je velmi bohatá a jednotlivá řečiště, povrchové i hluboké, jsou propojena systémem četných perforátorů. Nejedná se ovšem o tuhé trubice, ale o funkčně velmi zajímavé struktury. Žilní návrat je zajišťován nejen srdeční činností, ale především svalově‑aponeurotickými pumpami, pohybem stěny tepen a chlopněmi bránícími zpětnému toku. Kromě toho se uplatňuje pumpa vyvíjená kruhovitě až spirálovitě uspořádanou svalovinou v žilní stěně, pohyb v kloubech nebo sací síla vznikající během dýchání. Při poruše se žilní varixy potom objevují podle lokalizace dysfunkce nebo zúžení s větším či s menším rizikem systémových komplikací. Po případné trombóze se sraženina organizuje, postupně fibrotizuje a následně přerůstá neoendotelem. Takové změny mohou částečně zúžit či zcela ucpat průsvit žíly nebo bránit v pohybu cípů chlopní. Porucha toku se dále cestou perforátorů přenáší na povrchové žíly. Nejméně závažné přitom je postižení pouze jedné části žilního systému, nejzávažnější je potom komplexní poškození jak na úrovni hlubokých žil, tak na úrovni povrchových žil a jejich spojek,“ sdělil. Problematice chronického žilního onemocnění se věnoval také MUDr. Lukáš Hnátek, Ph.D.: „Klinicky lze míru poškození venózního systému kvantifikovat pomocí klasifikace CEAP (Clinical- ‑Etiology‑Anatomy‑Pathophysiology). Její výhodou je zahrnutí asymptomatických stadií, stejně jako odlišení etiologie, anatomické lokalizace a patofyziologického mechanismu vzniku choroby. Důležité přitom je, že nemocné je vhodné léčit už od iniciálních fází a časnou léčbou lze docílit lepší prognózy. Již minimální klinický nález je spojen s probíhajícím patologickým procesem. V tomto smyslu ale v České republice stále přetrvávají rezervy,“ zamyslel se.

MUDr. Hnátek zmínil také práci, která byla uveřejněna v roce 2004 v časopise European Journal of Vascular and Endovascular Surgery a která se věnovala vlivu venofarmak na snížení refluxu a remodelace žilních chlopní. „Detralex podle této práce zmírňuje infiltraci granulocytů a T‑lymfocytů do žilní stěny a potlačuje expresi P‑selektinu a ICAM‑1 na endotelových buňkách stěny vena saphena. Látka tím omezuje rozvoj žilního zánětu. Tento přípravek má obecně komplexní působení. Zlepšuje hemoreologické vlastnosti, posiluje lymfatickou drenáž, zkvalitňuje parametry žilní stěny a chlopní a v neposlední řadě snižuje koncentraci volných radikálů. Podle studie uveřejněné loni v časopise Phlebolymphology se ukázalo, že až u 63 % symptomatických pacientek bez objektivních projevů choroby (stadium C0s) je přítomen tzv. přechodný, transitorní reflux, jenž se vyskytuje pouze ve večerních hodinách po celodenní zátěži. Dvouměsíční léčba Detralexem přispěla k redukci tohoto reverzibilního refluxu, důsledkem čehož bylo zmírnění všech typických symptomů chronických žilních onemocnění u flebopatických pacientek: Detralex zmírnil večerní tíhu v nohou o 56 %, večerní bolest nohou o 72 % a noční křeče dolních končetin dokonce o 86 %.“

O komplexním kardiovaskulárním pohledu na žilní hypertenzi hovořila na symposiu také prof. MUDr. Viera Štvrtinová, CSc., z Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, která zdůraznila, že progrese chronického žilního onemocnění probíhá na úrovni cév všech velikostí: „Poškozením chlopní se rozvíjí chronický reflux a žilní stěna se remodeluje za tvorby varikozit. V rámci mikrocirkulace potom dochází ke kapilárnímu úniku a k poškození kapilár, v končetině se hromadí edém, mění se vlastnosti kůže a v pokročilém stadiu se tvoří až bércový vřed. Celý tento děj je provázen interakcí leukocytů s endotelem a následnými zánětlivými změnami – chronické žilní onemocnění tak patří mezi chronická zánětlivá onemocnění. Zánět je rovněž částečně zodpovědný za bolestivé projevy, které chronické žilní onemocnění provázejí.“

KDE JE SPOLEČNÝ JMENOVATEL ARTERIÁLNÍ A ŽILNÍ HYPERTENZE?

Prof. Štvrtinová se zamyslela také nad paralelou mezi arteriální a venózní hypertenzí. Také u arteriálních hypertoniků totiž dochází k remodelaci cévní stěny s tím, že obě onemocnění mají některé podobné rizikové faktory a spojuje je rovněž poškození mikrocirkulace: „Podle hned několika prací, včetně Framinghamské studie, se ukázalo, že nemocní s arteriální hypertenzí trpí častěji chronickým žilním onemocněním a naopak nemocní s chronickým žilním onemocněním jsou častěji hypertoniky. Vypadá to, že mezi oběma problémy existuje příčinná souvislost. V tomto smyslu jsme tak na našem pracovišti provedli sérii klinických studií, během kterých jsme například zhodnotili data získaná od 696 žen, zaměstnaných v obchodním domě. V ní se ukázalo, že ve skupině žen, které měly žilní varixy, byla prevalence arteriální hypertenze 13,1 % ve srovnání s 2,2 % žen, které varixy neměly. Později jsme také prošli data získaná z chorobopisů od 2 134 nemocných a opět jsme potvrdili, že u žen s žilními varixy se arteriální hypertenze vyskytuje signifikantně častěji. Zajímavé je, že podobný trend vykázali i muži, u nich ale nebyla prokázána statisticky významná závislost,“ komentovala.

Recentní data, která prof. Štvrtinová také popsala, pocházejí z průzkumu provedeného na Univerzitě Komenského v letech 2014 a 2015, který zastřešila Slovenská angiologická společnost. V jeho rámci byly získávány informace formou dotazníku u pacientů, kteří navštívili kvůli chronickému žilnímu onemocnění svého praktického lékaře. Zapojilo se celkem 5 382 nemocných, u kterých byl zároveň v době vyplnění změřen krevní tlak a zaznamenáno aktuální stadium dle klasifikace CEAP. „Příznaky chronického žilního onemocnění mělo 69 % nemocných, kteří se do průzkumu zapojili, 43 % přitom udávalo symptomy po dobu kratší než pět let, 10 % potom po více než desetileté období s tím, že častěji byly nemocné ženy. Arteriální hypertenze byla odhalena u 57 % pacientů ze souboru, u 13 % se vyskytovala déle než deset let. Také tento průzkum potvrdil statisticky významnou závislost mezi přítomností chronického žilního onemocnění a arteriální hypertenze. Ukázalo se totiž, že 82 % hypertoniků mělo zároveň chronické žilní onemocnění a čím déle na vysoký krevní tlak trpěli, tím těžší symptomy chronického žilního onemocnění podle klasifikace CEAP vykazovali. Dosud však přesně nevíme, kde tento vztah hledat. Obě onemocnění mají podobné rizikové faktory a je možné, že existuje nějaká společná biochemická abnormalita, která má nepříznivý vliv například na endotel nebo obecně na cévní stěnu,“ komentovala.

Prof. Štvrtinová si také položila otázku, jestli časná léčba chronického žilního onemocnění dokáže ochránit mikrocirkulaci: „Během chronického žilního onemocnění se pacient dostává do začarovaného kruhu. Žilní abnormality a poruchy jejich stěny zvyšují jejich permeabilitu a zvyšují žilní tlak, který následně potencuje další poškození. V ideálním případě je tak velmi žádoucí tento kruh rozbít účinnou léčbou co nejdříve v průběhu onemocnění. Detralex redukuje všechny symptomy chronického žilního onemocnění, snižuje chronický zánět, dlouhodobě brání progresi do závažnějších stadií a velmi se tak hodí pro komplexní léčbu v kombinaci s účinnou kompresí. Tento přípravek je indikován jak pro ústup symptomů ve všech stadiích CEAP, tak – jako jediná látka – pro podporu hojení bércového vředu u nemocných ve stadiu C6,“ dodala.

Zdroj: