Deset důvodů, proč podepsat hromadnou výpověď

1. Dvacet let jsme čekali, a když nepodepíšeme, 20 let budeme ještě čekat. Tato situace nemá v minulosti precedens. LOK a Lékařská komora věnovaly neskutečné úsilí a čas propagaci této akce. Všimněme si, jak se mění rétorika pana ministra Hegera. Napřed zcela bagatelizoval vznikající situaci, následně připouštěl možný odchod stovek doktorů, nyní připouští výpověď 6 000 až 7 000 lékařů. To znamená jednoznačný obrat v myšlení. Nicméně člověk, který si to ještě nepřipouští, je pan premiér Nečas. V minulých dnech našemu panu ministru Hegerovi věnoval 5 (slovy pět) minut. Nevím, jak komu, ale mně to přijde jako krajní neúcta k lékařům. Nikdo není schopen říct pacientům‑voličům, co nastane 1. 3. 2011. I při počtu 4 000 svá místa opustivších lékařů nastane neudržitelná situace. Někde akci podporuje 80 % lékařů z nemocnice, jinde celá klíčová oddělení.

2. Platově by se nemocniční lékaři měli srovnávat se soudci, státními žalobci, piloty, poslanci, manažery a s ambulantní zdravotnickou sférou. Tak je to všude ve světě a nikde se o tom nepřemýšlí, nespekuluje a nebloguje (s rozsáhlou internetovou diskusí, kdo je jak hamižný, jak pokladní vydělává málo, jak ti doktoři darebáci zjistili to a nezjistili zase toto, jak která sestra koho seřvala, ano i takové a podobné argumenty padají).

3. Nemocniční lékař je velmi náročné povolání, což se celosvětově obráží v platech (s výjimkou postkomunistických zemí střední a východní Evropy, kde je však obrovská míra korupce a přímých plateb do kapsy, což není zrovna ideální způsob odměňování lékařů). A všimněme si, že ti lékaři, kteří se dostali do parlamentu a do senátu, snad všichni (dle tisku) udávali, že chtějí dál dělat i svůj obor. To znamená, že je jejich práce baví, mají určitou zodpovědnost k pacientům a hlavně by přišli o erudici, protože medicína se dá dělat pouze při celoživotním vzdělávání a nepřetržité práci.

4. Parlamentní strany a současná vláda slíbily potřít korupci a nestalo se vůbec nic (nebo, abych jim nekřivdil, velmi málo). Přitom kdyby to udělali, bude je národ milovat, na vše bude dost peněz a budou opět zvoleni (kdo by taky nevolil tak úspěšnou vládu).

5. Vláda nešetří na všech stejně. Deset procent by chtěla ušetřit na státních zaměstnancích, na ústavních činitelích ale podstatně méně. Nabízí se paralela se soukromým sektorem, kde se v době krize dělníkům snížil plat např. o 10 %, top management však přišel např. o 25 procent. A soudci chtějí i přesto napadnout rozhodnutí vlády o snížení jejich platů u ústavního soudu. Lékaři takovou možnost odporu nemají, takže toto je jediná legální forma protestu. Pokud poslanci argumentují, že eventuální snížení jejich platů přinese státnímu rozpočtu úsporu pouze symbolickou, mohou lékaři použít tentýž argument. Tři miliardy pro nemocniční lékaře jsou také pouze kapkou ve státním rozpočtu.

6. Přijde mi úsměvné, jaký se vzedmul odpor proti čínským stavebním firmám s čínskými dělníky, kteří by eventuálně mohli postavit část dálnic levněji. Že prý vezmou práci našim lidem. Přitom přijdou a zase odejdou. Ale že odejde část lékařů a měli by nás všechny léčit lékaři z třetího světa, to je úplně v pořádku a pomalu se to vydává za výhodu. Pokud by u nás působili ve velkém počtu, jistě by nastávaly kulturní, jazykové a další problémy, mnohem větší, než jaké by způsobil krátkodobý pobyt skupiny čínských stavařů. Velmi se mi líbil výrok, který padl v televizi, že tři miliardy potřebné na zvýšení platů lékařů jsou pouhé tři kilometry dálnic. Takže vše je jen o prioritách vlády a parlamentu.

7. Kdo nepodá výpověď, tak by potom mohl litovat, že mu nebude zvýšen plat, viz opakovaně udávaný příklad Polska. Je naivní představa, že se „hodným“ doktorům přidá.

8. Nyní se o akci Děkujeme, odcházíme všeobecně ve společnosti mluví, a pokud se lékaři nesemknou, budou národu pro smích. Vůbec nezáleží na tom, zda některý doktor podal výpověď nebo ne. Lidem splynou do jedné hromady „směšných doktorů“.

9. Nedokážu si představit, jak úředníci a managementy přesouvají lékaře, kteří nepodepíší, z jedné nemocnice do druhé, aby se koncentrovala péče. Lékaři nejsou v armádě, která to může vojákům nařídit. Nicméně pokud by to udělali, tím spíše není dobré zůstávat v práci.

10. Když jsem po medicíně nastupoval do práce, tak jsem byl rád, že se něco ve službě mohu naučit. Nicméně s přibývajícím věkem a zkušenostmi si nedokážu představit, jak třeba v 63 letech pracuji např. 240 hodin měsíčně; v současném rytmu normální pracovní doby a služeb. Proto by měl být důstojný plat za normální pracovní dobu. A žádné rozlišování v platu (které je tolik populární podle internetových diskusí) na údajně dobré a špatné lékaře. Zaprvé to nikdo nedokáže přesně posoudit a zadruhé, copak se rozlišuje mezi dobrým a špatným soudcem a poslancem? Někdo je možná víc vidět v televizi, někdo lépe umí komunikovat s médii, a to je tak všechno, podle čeho se můžeme orientovat, ale pravdu stejně neznáme.

Na závěr přidám osobní zkušenost. Jeden nejmenovaný pracovník jedné nejmenované kompletátorské firmy pracující pro nemocnice mi při neformálním hovoru řekl (po mé zmínce, kde pracuji), když to řeknu zaobaleně, že tam byla v minulosti velká míra nestandardních objednávek a plateb. Nyní tato společnost působí i v zahraničí, kde je údajně v kontraktu se zadavatelem přímo kolonka na „nestandardní platby vedení“.

Nicméně je otázka, zda v současné době vládne maximální efektivita při nákupu materiálu, techniky a služeb ve státních a krajských nemocnicích celé České republiky; viz opakované články v tištěných médiích a na internetových serverech. Zde je možno šetřit, ne na lékařích, sestrách a laborantech, sanitářích.

O předražených lécích se stále jenom mluví a mluví a mluví a mluví a mluví a mluví a mluví… a nic se neděje. Tak proto bychom měli podepsat.

MUDr. Konstantin Inkov, Gynekologicko‑porodnické oddělení Oblastní nemocnice Příbram.

Autor příspěvku je Čech (tento dovětek si nemohu odpustit, abychom se vyhnuli v eventuální diskusi názorům, jako že již začala invaze lékařů z Východu atd. Mimochodem ta ani nezačne, protože všichni cizí lékaři půjdou dále na západ.

Zdroj: Medical Tribune