Dermatoložky a dermatologové bilancují

kteČeští kožní lékaři jsou profesionálové, kteří si v souvislosti s výkonem své dermatologické praxe většinou emoce nepřipouštějí, ale i jimi otřesou případy pacientů, kteří kvůli zanedbanému kožnímu znaménku zemřou na melanom. A i oni se radují, když jim pacienti přijdou poděkovat za vyléčení nebo když se na ně s důvěrou obrátí kolega s žádostí o konzultaci. V souvislosti s blížícím se koncem roku, který bývá příležitostí k bilanci, jsme v anketě položili tak trochu bilanční otázku, na niž oslovené a oslovení odpověděli výstižně, s nadhledem i poučením, někdy smutně a někdy také vtipně: Kdy jste v uplynulém roce v souvislosti s výkonem své dermatologické praxe cítil/a mimořádně silné emoce, ať už pozitivní, nebo negativní?

• Prof. MUDr. Vladimír Resl, CSc.,

Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity, člen výboru České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Snažím se být bez emocí a pokud možno racionální. Existuje mnoho skutečností mimo náš dermatologický svět, které mne nenechávají klidným, ale čeří svými dopady i naše dermatologické poklidné vody, takže si často s kolegy připadáme spíše v roli hasičů různých pohrom na poli legislativy, předpisů, lékové politiky, pojišťovnictví, kvalifikace apod. Přesto si uvědomuji, že ve skoro již uplynulém roce se vyskytly, jak si vzpomínám, dva více emočně podbarvené případy se vztahem k našemu oboru: První smutný, kdy jsem u kamaráda, kolegy z ročníku, diagnostikoval zanedbaný melanom na zádech a přes veškerou snahu vše skončilo do půl roku infaustně metastázami v mozku.

Druhý případ je povzbudivější i poučný: Při náhodném setkání se skupinou osob z Anglie, která navštívila pracoviště, jsem se dostal do kontaktu s mužem středního věku, který si postěžoval, že se patnáct let neúspěšně léčí u svého dermatologa s vyrážkou. Hyperkeratóza na dlaních (ale i zvláštní odér – k čuchání jsem se nepřiznal) mne přivedla k myšlence, že se zřejmě jedná o m. Darier. Na kousek papírku jsem poznamenal suspektní diagnózu a doporučil histologii. Na vše jsem samozřejmě zapomněl. Překvapila mně náhle smršť opakované korespondence nejen od pacienta s obsáhlým děkováním, ale i anglického kolegy, který se kupodivu neurazil a opakovaně žádal o návrhy léčby, činil dotazy na retinoidy, což mne již dosti udivovalo. Uvědomil jsem si, že možná u nás dost vymizely kolegiální vztahy, pozitivní naslouchání a konzultace a že se musíme zuby nehty snažit a udržet vědomostní potenciál celé naší lékařské obce. Takže to i přeji hlavně do nového roku 2020!

• MUDr. Andrea Vocilková,

kožní ambulance, Praha

Nejsem si jistá, zda bych mohla říci, že jsem byla kdykoli v souvislosti se svou praxí nějak mimořádně potěšená nebo naopak naštvaná. Uplynulý rok byl naštěstí celkem klidný. Obecně chodím zatím do práce ráda. Kromě běžné péče o dermatologické pacienty provádíme epikutánní testy, což je vyšetření, které pomáhá odhalit příčinu ekzému. Ne vždycky se to povede, ale v průběhu každého týdne je stále na co se těšit – v pondělí na nové pacienty a postupně do pátku na rozvoj alergických reakcí, a tedy vysvětlení, co ekzém vyvolalo. A nejen výsledky testů, ale vlastně každý pacient, který přichází s výraznými kožními projevy a po léčbě se zlepší, je zdrojem uspokojení z práce. Ovšem nejvíc radosti mi přinášejí vnoučata – to se nedá napsat, to se musí zažít.

• Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA,

přednostka Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Klinika preventivní dermatologie, Praha, předsedkyně České akademie dermatovenerologie

Třicetiletý úspěšný mladý muž, otec ročního dítěte, chodil s bolestmi zad dva měsíce na fyzioterapii. Poté mu praktický lékař udělal základní laboratoř a odeslal ho k hospitalizaci. Za dva týdny pacient zemřel na metastázy melanomu. Měl dlouho na zádech pigmentovou skvrnu a odkládal návštěvu dermatologa. Zmocnil se mne pocit marnosti a opět jsem si uvědomila, že naše osvětové aktivity nejsou dostatečné a že bychom se měli mnohem více věnovat prevenci.

• MUDr. Dana Frydrychová,

primářka Kožního oddělení, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

V tomto roce mě potěšila spolupráce s centry biologické léčby. Svoje závažné pacienty jsem předléčila a po splnění indikačních kritérií jsem je odeslala s lupénkou, atopickým ekzémem, hidradenitidou nebo melanomem do center. Dostalo se jim potřebné léčby. Raduji se, když vidím, že jsme jim pomohli a spolupráce funguje.

Co mě trápí? Nízkoprahová možnost jít na kožní vyšetření. Ambulance jsou zahlceny „pacienty“ s obtížemi, se kterými by vůbec k lékaři nemuseli nebo by je zvládl léčit praktický lékař. Pak není čas na ty potřebné a objednací doby se prodlužují.

• Doc. MUDr. Karel Ettler, CSc.,

Klinika nemocí kožních a pohlavních LF UK a FN Hradec Králové, místopředseda České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Samozřejmě, že mne oslovila hrozná událost na traumatologické ambulanci v Ostravě: jako lékař ve svém oboru naštěstí nemusím zachraňovat životy, ale určitě jeho kvalitu. Pak přiběhne nějaký magor a rázem řadu životů ukončí včetně svého.

Ale abych uvedl i něco pozitivního – nyní před Vánocemi mi přišlo několik (bývalých) pacientů poděkovat, že jsem je vyléčil – to se nestává často.

• MUDr. Radka Zimolová,

EUC Nemocnice Atlas, a. s., Zlín

Máme tady poslední týdny v roce a v hlavě se nám začínají objevovat vzpomínky na veselé, ale bohužel i smutné a dramatické okamžiky, které jsme prožili v ambulanci se svými pacienty. Řada z nich přijde k léčbě nebo ošetření a my se teprve za týdny, měsíce, někdy i roky, kdy přijdou s novým problémem, dozvíme, zda léčba byla, či nebyla úspěšná. Zda byli, či nebyli spokojeni. Mnohdy si ani nevzpomenou, s čím nás v minulosti navštívili, anebo že u nás vůbec někdy vyhledali pomoc. V ambulanci se mihnou, o jejich přítomnosti svědčí jen záznam v kartě. Jinou skupinu pak tvoří ti, pro které se ambulance stane místem, kam se stále vracejí, ať už s větším, či menším zdravotním problémem, v našem případě kožním. Často se přijdou jen tak poradit a přinášejí s sebou své životní příběhy, které je často zapotřebí vyslechnout, než se dostaneme k jádru potíží, pro které vlastně přišli. Jak se říká, trpělivost má svoje meze, ale bez ní to v praxi nelze. Sestry v ambulanci těchto příběhů vyslechnou ještě mnohem víc. Dojetí, smích, ale i zlost nás provází téměř každý den. Tyto příběhy nám však pomáhají pacienty lépe poznat. Pomůžou přizpůsobit léčbu nebo ošetření tak, aby vyhovovalo jim samotným. Co navrhneme jednomu, nelze navrhnout vždy druhému, přestože léčíme či ošetřujeme stejnou diagnózu. Ne nadarmo se říká, že každý člověk je sám jedincem svého druhu. A v tom dermatologie včetně jejího kosmetického odvětví vyniká. Pacienti přicházejí s prosbami o léčbu, ošetření, kosmetickou úpravu a je na nás zvolit ten správný postup. Ať už se jedná o zhojený bércový vřed u pacientky, která po nějaké době přiznala, že na ošetření již sama nestačí, protože jí víc bolí záda a nemůže si již ránu správně ošetřit. Stačilo pak na základě těchto informací zvolit jinou metodu nebo s pomocí praktického lékaře zajistit ošetřovatelskou službu, a vše bylo rázem vyřešeno. Jedná se i o celou řadu pacientů s úporným svěděním či vyrážkou, u kterých právě podrobná anamnéza, tzn. dlouhý rozhovor s pacientem, někdy spíše i prostřednictvím ambulantních sester, nás dovedl k správné diagnóze, případně alespoň k úlevě od potíží. Samozřejmě sem můžeme zařadit i řadu pacientek, ale výjimkou nejsou ani pacienti, se zájmem o kosmetickou úpravu, kterým jsme tak umožnili dodat si větší sebevědomí.

Konec roku je právě tou dobou, kdy se nám v hlavě vše kupí, vzpomínky a myšlenky přímo přetékají, myslíme na to, co a jak se nám povedlo, co jsme mohli udělat jinak a z čeho jsme oba, my i pacient, měli velkou radost. Jsou to možná malé radosti, ale právě i tyto malé radosti jsou tím, co nám opět dodává energii. Myslím, že každý lékař si tak někdy povzdychne a řekne: „Stojí mi to za to?“ Přes všechen ten náklad pozitivních a negativních emocí pacientů, které musíme přijmout, snad aspoň ještě někteří z nás řeknou: „Ano.“

• MUDr. Hana Duchková, DrSc.,

primářka Kožního sanatoria s. r. o., Ústí nad Labem, členka výboru České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Největší emoci jsem pocítila, když jsem nechala přepočítat ekonomické výsledky, tj. platby od pojišťoven při srovnání jednotlivých měsíců roku 2018 a 2019. Hodnocení dopadlo špatně, samozřejmě pokles v roce 2019. Výsledek souvisí s větší frekvencí kontrolních vyšetření, méně placených, což má souvislost s charakterem chronicky probíhajících chorob, častými exacerbacemi, a z toho plynoucími změnami léčby. Častější kontroly k řešení choroby v dermatologii jsou téměř nemožné. Objektivní hodnocení našeho oboru pojišťovnami je tristní, neskutečně malá hodnota bodu ve srovnání s jinými obory a také kombinace s nízkou hodnotou minutové režie. Infekční charakter našeho oboru by měl odpovídat infekci, neodpovídá. Zásadně mi vadí, že řada kvalitních dermatologů odchází do komerce, buď úplně, nebo částečně. Příčiny? Špatné finanční hodnocení pojišťovnami, nemožnost se uživit. Hypoteticky by tato skutečnost mohla vyhovovat právě pojišťovnám, pokles plateb lékařům pracujícím částečně nebo zcela komerčně. Dermatovenerologie se dlouhodobě řadí mezi nejhůře placené obory. Poznámka: Jiná, lepší situace je v nemocnicích.

Mezi pozitivní emoce patří práce v mém kvalitním kolektivu.

• Doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D.,

proděkanka 3. LF UK pro zahraniční a vnější vztahy

Ve zdravotnictví se někdy pozitivní snoubí s negativním. Nedávno jsem to prožila na vlastní kůži. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady dostala nového ředitele a můj manžel je u toho. Podobně jako on proto přijímám zároveň blahopřání i kondolence. To druhé od zasvěcených, kteří do celé problematiky vidí.

• Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, FCMA,

ředitel FNKV a přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FNKV, předseda České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Uplynulé období mi přineslo dokonce dvě radosti. Naše preventivní akce proti melanomu snižují v České republice jako v jediné zemi v širokém okolí úmrtnost na tento nádor. Navíc na něj máme u části pacientů po letech strádání účinné léky pro pokročilá stadia, ale i pro adjuvanci. Věříme, že se výsledky potvrdí i v dlouhodobém follow‑up.

A ten druhý pozitivní zážitek? Nedávno jsem pořádal seminář k terapii melanomu v adjuvanci i v pokročilém stadiu. Najednou se otevřely dveře a do sálu přišel profesor Igor Puzanov, jeden z nejvýznamnějších expertů přes maligní melanom v USA a zároveň bývalý student 3. LF UK, který se za námi přijel podívat z amerického Buffala. Bez něho se ve „Státech“ neobejde žádná registrační studie, jeho oblíbeným plátkem, kde píše své odborné publikace, je špičkový New England Journal of Medicine, Lancet i Nature si s ním také smějí tykat. Nejzajímavější byla diskuse, ve které nám nechal nahlédnout do své kuchyně klinického výzkumu melanomu. Naši mladí hltali každé jeho slovo a selfíčka s ním se rozletěla po sociálních sítích.

• Doc. MUDr. Růžena Pánková, CSc.,

Centrum pro léčbu a prevenci psychosomatických poruch v dermatovenerologii 1. LF UK a VFN, členka výboru České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Intenzivní emoce prožívám na základě psychosomatického přístupu k nemocnému. Psychosomatická ambulance umožňuje časový prostor na rozhovor lékaře s kožním pacientem. Bodové ohodnocení pro obor dermatovenerologie zástupci zdravotních pojišťoven opakovaně neschválili. Radost z mezioborové spolupráce jsem zažila na Psychosomatické konferenci v Opavě, která se konala u příležitosti 130. výročí založení Psychiatrické nemocnice v Opavě.

• MUDr. Hana Komrsová,

kožní ambulance, Praha, členka výboru České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Na vaši otázku opravdu nenacházím lehkou odpověď. Lékař by měl vždy jednat objektivně a emocím nepodléhat. Nicméně nikdo nejsme roboti a emoce jsou v našich myslích silně zakořeněny. Z tohoto pohledu procházíme silnými emočními stavy poměrně často. Některé jsou, jak také v otázce zmiňujete, pozitivní, jiné negativní. Za sebe mohu pouze říci, že by nebylo fér jmenovat jednu nebo dvě zkušenosti, jelikož jsem se dokázala vcítit do mnoha osudů svých pacientů a nechtěla bych ani jeden vynechat.

• Doc. MUDr. Ivana Kuklová, CSc.,

lékařka Dermatovenerologické kliniky 1. LF UK a VFN – Fakultní poliklinika, předsedkyně revizní komise České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP

Čím jsem starší, tím více se mě emotivně dotýkají příběhy pacientů z věkové kategorie kolem 90 let. Například 91letý pacient, který pravidelně a bez doprovodu dochází na kryalizaci solárních keratóz. Po minulém ošetření odmítl papírovou kartičku s datem příští návštěvy, kterou mu tvrdošíjně nabízela sestra. Trval na tom, že si datum „naťuká“ do nového mobilního telefonu. Tento úkon trval asi čtvrt hodiny, kdy jsme spolu se sestrou vnitřně zápasily s nutkavým pocitem, že se s ním, v zájmu dalších čekajících pacientů, budeme muset přeci jen rozloučit, ale nakonec to dokázal a hrdě odcházel z ordinace. A kdo chce tvrdit, že technika nešetří čas?

Zdroj: MT