Den, kdy se narodil nový radiodiagnostik
Několik desítek dětí si 8. listopadu 2015 velmi podrobně prohlédlo dětské pracoviště Kliniky zobrazovacích metod FN v Motole. Lékaři a radiologičtí asistenti pro ně připravili pestrý a maximálně interaktivní program, jehož cílem bylo zmírnit strach dětských pacientů a možná si i do budoucna zajistit jejich lepší spolupráci. Někteří návštěvníci přišli zvenku, ale část z nich byla zrovna hospitalizována v nemocnici a s vyšetřením zobrazovacími metodami měla zcela čerstvou zkušenost.
Nebylo náhodou, že se tato akce konala právě 8. listopadu. „Ten den byl objevený rentgen, před sto dvaceti nebo sto čtyřiceti lety,“ říká jedenáctiletý Jákob, který si tuto nabídku nemohl nechat ujít, a tak přišel i s oběma rodiči. Na začátku jej zaujaly dvojice snímků, vždy jeden s fyziologickým a jeden s patologickým nálezem. „Viděli třeba jsme zdravou nohu a vedle ní zlomenou. Tu bych už teď poznal. Také tam byla zdravá plíce a splasklá plíce, té se říká pneumotorax. Na jednom rentgenu byla spolknutá lžička, ta byla hodně hluboko.“
Na sonografickém pracovišti si děti mohly zkusit pracovat se sondou. Model byl v tomto případě jednoduchý, ale s léty prověřenou didaktickou hodnotou: V kusu masa byly schované předměty s různou echogenitou – od šroubků po olivy. Kuba si ale raději sonograficky vyšetřil tátu – a napoprvé nešlo o úplně cílené vyšetření: „Chtěl jsem najít játra, ale našel jsem srdce, to se poznalo snadno, viděl jsem ho zespoda – bylo vidět, jak tepalo. Když se zmáčklo tlačítko freeze, tak se obraz zastavil a daly se měřit různé vzdálenosti. Játra mi musel pomoci najít doktor. Dá se tam navolit různé barvy, až padesát odstínů, ty se pak mění podle toho, jak je ten orgán hustý. Třeba plíce jsou husté málo a ledviny hodně. A také se tam dalo pustit zobrazení, jak teče krev – zvuk se odráží různě podle toho, jakým směrem krev proudí. Pak už játra byla vidět mnohem lépe. Táta je zatím v pořádku. Kdyby měl nějaký problém, tak leda s plícemi, ty jsem nenašel,“ používá Kuba vyřazovací metodu.
Kuba ocenil, jak byl lékař trpělivý při vysvětlování, ale stejně mu nestihl položit všechny otázky. „Třeba by mě ještě zajímalo, z čeho se vyrábí ten gel. Táta byl olepený tedy hodně.“
Jákob se také nechal zavést do gantry CT přístroje – ty jsou v Motole pomalovány obrázky pand a dalších zvířátek, což zrovna pro Kubu není podstatné: „Já to nevnímám, ale pro menší děti to může být dobré.“ Pro větší děti je podle něj důležité, aby s nimi personál mluvil o tom, co se právě děje: „Chtěl bych, aby mi říkali, co zrovna dělají a co vidí. Také bych byl rád, kdyby mi ukázali snímky a vysvětlili, co je na nich všechno vidět. Překvapilo mě, že do CT se může dát i složitá elektronika a nic se jí nestane. Může se třeba vyfotit foťák nebo mobil a všechna data zůstanou.“ CT snímek fotoaparátu si také odnesl domů. Asi nejvděčnějším zobrazovaným objektem ale byla Rubikova kostka – její RTG obraz byl suvenýrem, který teď asi zdobí řadu domácností.
K programu měl Jákob jedinou výhradu „Mrzelo mě, že nás nevzali na magnetickou rezonanci. Prý by to ale nemuselo být bezpečné. Když se to spustí, tak ty magnety přitahují všechno kovové, třeba i hodinky. A nemůžou vědět, jestli nemáme něco kovového v sobě, třeba stimulátor nebo nějaký šroub v kosti.“
Pokud Kuba bude potřebovat vyšetření na tomto pracovišti, rozhodně se bát nebude a s velkou pravděpodobností si to dokonce užije. Možná ale bude mít tato návštěva ještě větší dopad. „Chtěl jsem být virolog, ale možná budu biofyzik. Kolik je biofyziků?“
Zdroj: