Darujte, zahřeje vás to. Někdy
Jako by se lidský altruismus vymkl evoluci. Pouze lidé jsou někdy s to spolupracovat s nepříbuznými jedinci, nadto ve velkých skupinách. Ve jménu sociálních příčin, principů a ideologií obětují hmotné zájmy, čas, dokáží riskovat zdraví a život. Nápadným příkladem altruistického chování jsou anonymní dary charitativním institucím. Obvykle vyplývají z morálních představ. Předpokládá se, že jde o výsledek posledního velkého kroku lidské evoluce v průběhu kulturní exploze, která proběhla ve svrchním paleolitu.
Co se děje v lidských hlavách rozhodujících se, zda charitativní dar dají nebo nedají, se dá zkoumat pokusně. Třeba tak, že lidem nabídnete poměrně vysokou částku a řeknete jim: "Účastníte se pokusu. V jeho průběhu můžete z částky, kterou jste dostali, odevzdat něco na charitu. Nabídneme vám řadu charitativních možností. Můžete dát peníze organizaci, jež se stará o dětská práva, nebo organizaci bojující proti trestu smrti, organizaci, která se pokouší prosadit euthanasii, nebo jiné, válčící za rovná práva žen a mužů. Můžete se také rozhodnout, že jste proti jakémukoli daru některé z uvedených organizací.
Darovat můžete málo, ale i hodně. Rozhodnete-li se proti darování, může vás to něco stát - málo, ale i hodně. Při tom budeme sledovat činnost vašeho mozku." Jak známo, většinu lidí potěší, dostanou-li nějaké peníze jen tak. Ale zrovna tak mívá nemalý podíl lidí hřejivý pocit, když peníze darují. V průběhu pocitu potěšení je v mozku aktivní systém odměny. To je prastará neuronální síť, která se táhne mozkovým kmenem až do očnicové kůry.
Předpoklad zněl: příjemný pocit z toho, že lidé peníze dostanou, stejně jako hřejivý pocit z altruistického daru, rozzáří v obrazu funkční magnetické rezonance systém odměny. Jestliže se nám něco nelíbí a vzdorujeme-li, aktivuje se zevní očnicová kůra.
Další předpoklad tedy mluvil o aktivaci této korové oblasti v okamžiku, kdy lidé nechtěli dát nic a vzdorovali. Složitější je altruistické chování na základě vědomého morálního rozhodnutí, obětování vlastních hmotných zájmů ze sociálních důvodů. To namáhá kůru nejpřednějších částí čelních laloků.
Jak to dopadlo? Všichni účastníci experimentu darovali průměrně 40 % toho, co dostali. Jestliže se rozhodovali, že dají hodně, trvalo jim to déle než při rozhodnutí o malém daru. A podle očekávání příjem peněz a rozhodnutí darovat doprovázené hřejivým pocitem rozzářily ventrální segmentální oblast horního kmene a striatum.
Přijímání a darování však nebyly zcela totožné. Rozhodnutí darovat aktivovalo korovou oblast v dolní vnitřní ploše čelních laloků, kromě toho se rozzářila přední, nikoli zadní část striata, součást bazálních ganglií v hloubi mozku. Tenhle systém má základní význam pro tvorbu vazby a pocit odměny plynoucí z přátelského chování jak u lidí, tak u zvířat. A˙jestliže lidé z nějakého důvodu pociťovali "těm nedám nic", zasvítila zevní očnicová kůra.
Aktivita "nejlidštějších" částí mozkové kůry, což jsou nejpřednější prefrontální oblasti, jimž se tak říká proto, že se v průběhu evoluce objevují poslední, doprovázela altruistický dar na základě morálního rozhodnutí. Malinký kvíz nakonec: co ve vaší hlavě září, jestliže váš altruistický dar někdo ukradne?
Zdroj: MEDICAL TRIBUNE