Co VZP ušetřila za statiny, dává na gliptiny
Vstřícnější financování léčby diabetu 2. typu, a to ještě na sklonku tohoto roku, slibuje VZP. „V listopadu se začíná projevovat úspora daná zavedením pozitivního listu u statinů. Ta by se teoreticky mohla pohybovat kolem 60 milionů korun, tyto prostředky chceme věnovat na moderní, inovativní antidiabetickou léčbu, především na lékovou skupinu gliptinů. Těmito léky je nyní léčeno přibližně 30 000 našich klientů, díky této dodatečné částce by se mohlo takto léčit dalších 5 000 pacientů,“ říká náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči MUDr. JUDr. Petr Honěk. VZP podle něj za antidiabetika vydala loni dvě miliardy a 384 milionů korun, což je 54 procent celkových nákladů na léčbu diabetu.
„Velmi vítáme toto vstřícné gesto. Tak by měl podle mého názoru systém fungovat,“ reaguje prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., místopředseda České diabetologické společnosti. „Gliptiny představují stále ještě novou, ale přitom již prověřenou lékovou skupinu. Jeden z jejích zástupců, sitagliptin, se používá již sedm let a má 150 milionů preskripcí. Stejně důležitý jako požadavek na účinnost nové léčby je její bezpečnost. Na sklonku léta byly prezentovány dvě velké studie – SAVOR a EXAMINE, které potvrdily, že gliptiny jsou bezpečné z kardiovaskulárního hlediska. Když diagnostikujeme diabetes 2. typu, je skutečně účelné léčit tak, aby se nemocný dostal na parametry blízké zdravému člověku. Gliptiny, pokud zaberou, k tomu výrazně pomáhají – i díky tomu, že mají jen minimální nežádoucí účinky a pacienti léčbu dobře tolerují. Velice dobře fungují u mladších osob s počínajícím diabetem, určitě účelné jsou u osob s rizikem hypoglykémie. Podle amerických údajů se náklady na těsnou kontrolu diabetu v prvních letech léčby vracejí do dvou tří let. Tyto farmakoekonomické výpočty sice nejsou snadno přenositelné, ale i u nás je princip stejný,“ dodává prof. Kvapil. „Dlouhodobě usilujeme o úhradu moderních terapeutických postupů, s určitou nadsázkou se nám vytýká, že pracujeme na ekonomické zkáze zdravotnických systému. Věk dožití dobře léčených diabetiků se ale blíží zdravé populaci – a to je přece konečný cíl, o který nám jde. Je dnes již nezpochybnitelné, že špatně kompenzovaný pacient stojí plátce zdravotní péče násobně více,“ vysvětluje prof. Kvapil.
Limity preskripce jsou v zásadě trojí: čistě medicínské, pak indikační omezení daná SPC daného přípravku a finanční limit, při jehož překročení lékaři hrozí, že plátce proti němu uplatní regulace. Tato změna by se měla promítnout do třetího omezení. „Je ale možné, že SÚKL zareaguje a sníží se některé podmínky, na základě kterých je indikace gliptinů vymezena,“ říká náměstek Honěk.
Ani v případě uvolnění preskripce gliptinů však tyto léky nejsou indikovány u každého diabetika: „Není to léčba pro všechny, na rozdíl od metforminu, který je naprostý základ, u toho je limitem v podstatě jen tolerance léčby – a dnes víme, že deset až dvacet procent pacientů metformin netoleruje,“ uvádí prof. Kvapil a dodává, že diabetologická veřejnost je na takový krok připravena a nějaká další vodítka nepotřebuje. „Osmdesát procent pacientů je v České republice sledováno v diabetologických ordinacích, pokud má někdo zkušenost s dvěma tisícovkami pacientů, tak se dokáže rozhodovat racionálně a individuálně, proto jsou doporučení České diabetologické společnosti poměrně volná.“ Při selhání léku první volby má diabetolog možnost intenzifikovat terapii individuálním výběrem jednoho přípravku ze čtyř dalších lékových skupin (inzulin, sulfonylurea, glitazon či gliptiny/GLP1 analoga) do kombinace k metforminu. A právě gliptiny se díky své bezpečnosti a účinnosti stávají podle prof. Kvapila jedním z ideálních léků druhé volby. Nezanedbatelným důvodem, proč volit gliptiny do kombinace s metforminem, je totiž skutečnost, že jejich efekty se doplňují, což v reálném výsledku znamená zlepšení kompenzace o ekvivalent součtu efektů léků podaných samostatně.
Udržení kvality současné péče o diabetiky v ČR není samozřejmostí. Stojí za připomenutí, že v tomto ohledu Česká republika snese srovnání s většinou evropských států. I když prevalence i incidence diabetu neustále stoupá, výskyt komplikací se nemění, u syndromu diabetické nohy dokonce klesá. „Nevím o jiné evropské zemi, kde by zaznamenali podobný pozitivní trend. I proto vítáme, že se v seznamu výkonů objeví nový kód Specifická prevence diabetické nohy. To je pro nás velmi důležité,“ dodává prof. Kvapil a přidává ještě jedno praktické upozornění. Snížení cen a úhrad vybraných léků v důsledku zavedení pozitivních listů VZP může vést u lékařů, kteří se v obavě před lékovou regulací zdravotních pojišťoven zdráhali ve větší míře využívat moderní antidiabetika, ke snížení jejich preskripčních limitů v následujících letech. Lékaři by tak měli využít možnosti preskripce moderních antidiabetik jak v zájmu svých pacientů, tak ve svém vlastním.
Zdroj: Medical Tribune