Co trápí lékárníky v regionech? Co mohou politici udělat pro záchranu malých lékáren?

Situace malých lékáren v regionech se zhoršuje. Lékárníci jsou navíc jediným segmenetem ve zdravotnictví, u kterého úhradová vyhláška na příští rok nepočítá s nárůstem příjmů. Situace v malých lékárnách se zhoršuje už několikátý rok za sebou. Redakce Medical Tribune se proto tentokrát ptala: S jakými hlavními problémy se v současné době potýkají malé/nezávislé lékárny? Zhoršuje se jejich situace v letošním roce? Co by měl stát udělat pro to, aby menší/nezávislé lékárny nezanikly?

| PharmDr. Lubomír Chudoba,

prezident České lékárnické komory

Zásadním problémem je dramatické zhoršení ekonomických podmínek těchto lékáren v posledních třech letech. Příčin je více. Za prvé – neexistence pevných cen, nebo alespoň doplatků u hrazených léků. Anomální česká verze stanovení cen a úhrad léků ve spojitosti s pozitivními listy VZP nemá v Evropské unii obdoby. Proč asi? Nedivím se pak, že nikdo z exekutivy není schopen rozumně odpovědět na naše otázky typu: Opravdu je žádoucí, aby jen nicotný, tříprocentní podíl výrobce na trhu stačil ke sražení úhrady v celé skupině o desítky procent? Víme, jaký je dopad tohoto postupu na výši nezapočitatelných doplatků? A proč VZP nevymáhá žádnou sankci po výrobci, který do ČR nedodá svůj lék zařazený na pozitivním listu? Za druhé – tolerance státu k primitivním a zavádějícím cenovým marketingovým praktikám silných kapitálových společností. Ty jsou navíc často majiteli nejen lékáren, ale i velkodistribuce. Nemilosrdně drtí drobné majitele lékáren a začínají ovládat český trh. Za třetí – diskriminační podmínky některých výrobců, kteří vybraným subjektům prodávají léky za ceny, o kterých se drobným lékárnám ani nesní. Za čtvrté – nejsou pravidla tvorby sítě lékáren. To umožňuje, aby kdokoli mohl kdekoli otevřít lékárnu a zničit konkurenci třeba dotováním provozu své (v místě nepotřebné) nové lékárny například z reexportů léčiv. A za páté – narůstající administrativa a provozní náklady, za které lékárnám, na rozdíl od stále rostoucích plateb pojišťoven bezedným nemocnicím, nikdo neplatí. Situace se za poslední roky bohužel zhoršuje. V této souvislosti mě zcela zklamal ministr Svatopluk Němeček. Lékárny jsou totiž jediný segment, který nedostal přidáno ani prostřednictvím úhradové vyhlášky, ani v Cenovém předpisu MZ. Vzhledem k přehlížení našich problémů ministerstvem zdravotnictví jsem požádal o schůzku pana premiéra. Státní úředníci by si měli jednak uvědomit, že lékárnu a odloučené oddělení výdeje léčiv na venkově plnohodnotně nic nenahradí. Navíc jsme v situaci, kdy na zdravotnická zařízení včetně lékáren budou, zejména vzhledem ke stárnutí populace, kladeny vyšší nároky a požadovány od nich další služby. A dále že střední třídu, tedy páteř každého národa, tvoří drobní podnikatelé, tedy i majitelé nezávislých lékáren. Pokud budou česká exekutiva a zákonodárci ochotni řešit s námi alespoň výše uvedená témata, pak se situace v poskytování lékárenské péče stane vyváženější a stabilnější. V opačném případě budou stovky drobných lékárníků převálcovány několika oligarchy. A ti pak budou určovat sortiment a ceny léků.

| PharmDr. Pavel Grodza,

Lékárna Panacea Příbor, místopředseda České farmaceutické společnosti

Problémů je celá řada. Ekonomické spočívají v neustále se snižujících cenách předepisovaných léčiv, dále marketingová nefér hra velkých provozovatelů k odlákání pacientů na nižší doplatky, což je ve vyspělém světě naprosto tabu ze zákona. Všichni pacienti mají rovný přístup k léčivům, která jim ordinuje jejich lékař. Stručně řečeno: chceme pevné ceny léčivých přípravků hrazených z veřejných prostředků. Kvůli výše uvedeným faktorům poklesl obrat naší lékárny o padesát procent. Nebýt toho, že jsme ve vlastní nemovitosti, už tu nejsme. Pokles je plynulý, ale bohužel trvalý. Jsem zvyklý se starat sám o sebe a být pokud možno nezávislý při respektování pravidel soutěžení svým umem a schopnostmi. Bohužel neexistuje spravedlnost. Stát by mohl pomoci: regulací sítě nově vznikajících lékáren třeba podle demografických a geografických kritérií, jako tomu je v Rakousku. Pevné ceny léčiv již jsem zmínil. Podporovat preventivní programy a ušlechtilé směry v konkurenci mezi lékárnami – například péče o diabetiky, hypertoniky, pacienty s CHOPN atd. Dispenzační práce za současné dokumentace (lékové karty pacienta) by měla být bodově ohodnocena a hrazena zčásti pojišťovnou a zčásti pacientem. Je to rozumná forma spoluúčasti na rozdíl od mnohdy asociálních doplatků. Dále by stát mohl zabránit další expanzi řetězců v českém lékárenství podobně, jako se to podařilo v Maďarsku. Paradoxem jsou hlavně řetězce vertikální, kdy jeden subjekt vlastní od pojišťovny přes zdravotnická zařízení a lékárny až po uplaceného pacienta, který nemá možnost svobodné volby.

| PharmDr. Ludvík Ráček,

Lékárna Akát, Brno

Malé nezávislé lékárny mají hlavní problém s velkými silnými řetězci hlavně v otázce cen léků, výše doplatků a neustálého snižování úhrad a cen léků. Situace se v letošním roce, stejně jako několik let předešlých, zhoršuje. Co může stát udělat pro to, aby malé lékárny nezanikly? Neměnit (nesnižovat) neustále několikrát za rok úhrady léků, u léků na předpis zavést pevné ceny a omezit počet nově vznikajících lékáren, např. dle počtu obyvatel.

| Mgr. Jitka Šťastná,

Lékárna u Soudu, Mladá Boleslav

Hlavním problémem je fakt, že neexistuje regulace sítě lékáren – není k tomu zřejmě politická vůle. Mohou vznikat stále nové lékárny, aniž by došlo například k nárůstu počtu obyvatel. Ekonomická situace lékáren se zhoršuje neustálým snižováním cen léčivých přípravků, tlakem lékárenských řetězců (masivní televizní kampaň a podrobně) a také tím, že v každé lékárně jsou doplatky za léky různé. Řešením je zavést regulaci sítě lékáren, sjednotit ceny doplatků lékařských přípravků. Ať se lékárny liší kvalitou svých služeb, erudovaným personálem, nikoli různými doplatky.

| Miroslava Školná,

Lékárna Pampeliška, Rakovník

Menším lékárnám vadí neustálé snižování úhrad léků a následné snižování cen léků. Vzhledem k tomu, že lékárna žije z marže za vydané léky, je její výdělek stále nižší, i když objem práce zůstává stejný. Ekonomická situace naší lékárny se kvůli výše uvedenému snižování cen zhoršuje již několik let. Do současné doby jsme již vyčerpali všechny možnosti optimalizace fungování lékárny. Pokud nastavený trend v cenotvorbě léků bude pokračovat a nezmění se systém odměňování lékáren, budeme nuceni přistoupit ke snižování mzdových nákladů, tzn. k propouštění. Když v sobě potlačím veškerý optimismus a podívám se do budoucnosti malých lékáren, vidím „ jednokolejku“, ve které pobíhá pološílený lékárník mezi vytíráním oficíny, příjmem zboží, objednáváním, přípravou a výdejem. Řešením je změnit systém odměňování lékáren a zavést platbu za výkon odborné práce.

Zdroj: