Co to doutná v lékařské komoře?

Po několika měsících od svého zvolení jsem se rozhodl rezignovat na členství v představenstvu České lékařské komory (ČLK). Někoho to potěšilo, určitě moji manželku, mnoho kolegů mi to bude mít za zlé, já sám z toho mám velmi smíšené pocity. Považuji za správné své rozhodnutí zdůvodnit. Proč jsem kandidoval? Chtěl jsem změnu a myslel jsem, že mohu pomoci. Viděl jsem vedení ČLK v posledních letech jako agitku ČSSD, od níž někteří jeho členové za odměnu získali posty nejen politické a někteří nemocniční lékaři trochu profit, naproti tomu především ambulantní lékaře a soukromá zdravotnická zařízení zatížilo břímě existenčních starostí. Doufal jsem, že je možné, aby lékařská komora byla nepolitickou stavovskou organizací. A takovou by být měla, protože ze zákona sdružuje lékaře všech politických názorů a zastánce všech filosofií. Přitom většině z nich jde o stejnou věc – dělat dobře svou profesi a být za ni dobře ohodnocen. A ti lepší lépe, ti horší hůře. Nevidím žádný důvod, proč by měla komora útočit na profesní sdružení a naopak, nevidím přínos centrálního rozhodování o všem. Nevidím žádný skutečný antagonismus mezi lékaři nemocničními a ambulantními. Každý nemůže být přednostou kliniky, naopak není racionální, sociálně přijatelné ani ekonomické, aby všichni zkušení lékaři do smrti dělali sekundáře v nemocnici. Jsem přesvědčen, že začínající lékař se může naučit kvalitní medicíně jen v kvalitních nemocnicích.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 32/2006, strana 18

Zdroj: