Co se to chystá ve zdravotním pojištění?

Pro správu veřejnoprávního pojištění je charakteristické uplatnění pravidel veřejné správy, včetně toho, že pojišťovna může při správě činit pouze to, co jí je zákonem dovoleno. Ve věcných záměrech se tato linie uplatnění veřejného práva ztrácí někde tam, kde se povinně vybraný odvod přerozdělením mění na pojistné. Všimly si toho odbory, zaměstnavatelé, lidovci i nezávislí právníci a ekonomové, ale i úředníci ministerstva financí a úřadu vlády (odboru vládní legislativy i kompatibility s právem EU).

Pozbytí nástrojů veřejného práva je pro uplatnění práv pojištěnce poměrně velký problém. Občané mohou mít kvůli úhradě potíže nejen s tím, jaká péče jim bude poskytnuta (rozsah a obsah péče), ale i s tím, kdo jim ji bude poskytovat (výběr poskytovatele péče). Připravované plány tzv. řízené péče budou omezovat svobodnou volbu poskytovatele a tento stav mohou zhoršit regionální vertikální monopoly, při nichž jeden subjekt v regionu vlastní majoritní pojišťovnu a zároveň také většinu poskytovatelů určitého druhu péče (třeba nemocniční).

Naopak nelze předpokládat, že by navrhované změny způsobily nárůst cen zdravotní péče v rámci zdravotního pojištění. Spíše je na místě obava, zda proklamovaná svoboda výkonu lékařského povolání nevezme za své a zda vlastníci pojišťoven a zdravotnických zařízení nevytvoří tlak na návrat lékařů do pracovního poměru. Zejména v monopolizujícím se prostředí k tomuto jevu může dojít – s nebezpečím, že se kumulací popsaných jevů vrátíme do podmínek zdravotnictví před rokem 1990, kdy monopol socialistický bude nahrazen monopolem kapitalistickým s obdobným efektem na nekvalitu péče a zhoršování zdravotního stavu obyvatel.

Zejména zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že se v Česku navrhuje vytvořit podnikání ve zdravotních pojišťovnách, kdy stát nařídí povinné odvody, ale cestou optimalizace nákladů umožní vlastníkům pojišťoven a zdravotnických zařízení dosahovat vysokého zisku. Ten má být – podle původního a zatím jediného známého a předloženého ministerského návrhu – pouze prvních pět let dělen mezi pojištěnce a vlastníka pojišťovny, přičemž je zábavné, že podíl pojištěnce má být realizován v jakýchsi benefitech a ne v penězích. Ostatně zajímavé je i to, že benefity obdrží i ti, kteří ani na zdravotní pojištění nic neodvádějí. Plátcům daní a odvodů se nemá zřejmě vracet nic. Dá se říci, že budoucí vlastníci zdravotních pojišťoven budou mít v daných podmínkách ve srovnání s jiným podnikáním minimální riziko, ale velkou šanci na nesrovnatelně vyšší míru zisku.

I proto je velmi zajímavé téma transformace a privatizace pojišťoven. Julínkovi lidé již museli opustit dvě z původních představ o transformaci a privatizaci. Jednak chtěli rozmixovat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu na více subjektů buď po regionech, nebo vylosováním pojištěnců.

Dále měli představu, že pojišťovny zestátní na státní akciové společnosti a stát pak akcie prodá. Jenže ouvej – pojišťovny nejsou státní, ale veřejnoprávní, čili patřící pojištěncům.

S původní blamáží se ministr vypořádal jednoduše, láká občany-pojištěnce obdobně jako Kožený do Harvardských fondů vidinou „vejvaru“ 2 500 Kč za jejich prodanou zdravotní pojišťovnu. Tento „vejvar“ měli obdržet pojištěnci jednou a naposledy v roce 2010 a pak by se už pouze dívali, kolik financí z nich každoročně zdravotní pojišťovna a zejména poskytovatelé vysají. Efekt privatizace pojišťoven na peněženky občanů bude možno srovnat se sanací dluhů bank vyvolaných kuponovou privatizací. Tuším, že každý občan se podílí nějakými sedmdesáti tisíci. Po jednání zástupců koaličních stran minulé pondělí by snad ministr měl provést nějaké další změny, ale uvidíme…

Zajímavá je i debata o formě zdravotní pojišťovny. Je evidentní, že pokud pojištění směřuje do soukroma, jedinou vhodnou formou pro komerční pojištění je skutečně akciová společnost. Pokud bychom však měli mít nadále veřejnoprávní pojištění, není podstatná forma pojišťovny, ale splnění zákonných podmínek potřebných k tomu, aby pojišťovna měla průhledné hospodaření a členové orgánů a managementu nesli za výsledky osobní odpovědnost, včetně té majetkové. V tu chvíli nemusí být pojišťovna akciovou společností, ale i jakoukoli, třeba nekapitálovou právnickou osobou.

Pochopitelně, pokud někdo založí pojišťovnu ze svých soukromých peněz, jako se nyní děje v případě Zdravotní pojišťovny Agel, může být pro něj vhodnou formou akciová společnost. Pro stávající zdravotní pojišťovny by to však nemělo být nutností. Postačí stanovit v zákoně o pojištění obecné podmínky, které musejí pojišťovny splňovat, a pak upravit stávající zákony o pojišťovnách, aby se pojišťovny rozhodnutím svých orgánů mohly změnit na kapitálové nebo nekapitálové zdravotní pojišťovny. Ty nekapitálové by roční zisk nerozdělovaly, ale ukládaly do svých fondů a účastníci smlouvy o jejich založení by vlastnili podíly bez toho, že by na zisku participovali. Podíly by však byly prodejné.

Teze takového řešení v těchto dnech představili zaměstnavatelé a zdravotnické odbory. K privatizaci pojišťoven se vyjadřuje řada právníků a ekonomů. Někteří z nich hovoří o morálním hazardu. Poukazují na to, že vlastníci pojišťoven budou pojištění provozovat pouze v době, kdy stát zajistí pozitivní bilanci pojištění, a tím jim umožní zisky. Upozorňují, že v souvislosti s měnícím se demografickým složením obyvatel nejspíš přijde chvíle, kdy vlastníci pojišťoven státu pojišťovny vrátí. Kritizováno je rovněž nízké ocenění pojišťoven s ohledem na míru zisku, kterou odborníci předpokládají.

Ať vážíme argumenty oponující předkladatelům věcných záměrů zákonů na jakýchkoli vahách, zjevně vychází, že slibům ministra Julínka prakticky nikdo nevěří a postoje se vytvářejí spíše podle míry uplatnění skupinových zájmů. S probíhající a prohlubující se debatou bude zřejmě stále více skupin přicházet na to, že reforma není šita na jejich zájem. Možná že nakonec na straně ministra zůstanou pouze potenciální nabyvatelé akcií zdravotních pojišťoven. Kdo to je či bude, to nám zatím pan ministr na tiskové konferenci nesdělil.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana B2

Zdroj: