Co se děje poté, kdy dítě dostane ledvinu
Výsledky českého programu transplantací ledvin u dětí jsou vynikající, a to jak z hlediska doby fungování štěpů, tak i z hlediska přežití a kvality života pacientů. Jsou srovnatelné s výsledky u dospělých i s výsledky, kterých dosahují dětská transplantační centra v západoevropských i severoamerických zemích.
Po pěti letech od výkonu funguje více než 70 % transplantovaných ledvin a žije více než 90 % transplantovaných dětí. Pokud transplantovaná ledvina pochází od žijícího dárce, je přežití o 10 % lepší než u ledvin kadaverózních. Příznivější dlouhodobé výsledky vykazují větší specializovaná dětská transplantační centra – je tedy doporučováno jen jedno dětské transplantační centrum na přibližně 10 milionů obyvatel. V České republice jsou proto děti transplantovány v jediném dětském transplantačním centru.
U dětí po transplantaci ledviny je, na rozdíl od transplantace kostní dřeně, nutné trvalé užívání imunosupresivních léků. Nejčastěji používanými imunosupresivy jsou kombinace kortikosteroidů s azathioprinem nebo mykofenolátem a cyklosporinem nebo tacrolimem. V individuálních případech se používá i sirolimus. Motolské dětské transplantační centrum se v posledních letech účastní mezinárodních multicentrických studií, které zkoumají účinnost různých imunosupresivních protokolů u transplantovaných dětí. V současné době například probíhá studie zkoumající účinnost a bezpečnost časného vysazení kortikosteroidů.
Adolescenti jsou rizikovou skupinou
Dítě po transplantaci ledviny je ohroženo některými komplikacemi, nejobávanějšími perioperačními komplikacemi jsou krvácení v operovaném místě nebo trombóza cév štěpu.
Pokud je časný potransplantační průběh bez komplikací, děti stráví v nemocnici přibližně jeden měsíc. Poté jsou již sledovány ambulantně ve specializované nefrologické ambulanci, kam docházejí zpočátku jednou týdně, v pozdější době po transplantaci pak jen jednou měsíčně. Nejčastějšími komplikacemi z dlouhodobého pohledu jsou infekce (bakteriální – nejčastěji močové a virové – nejčastější a nejzávažnější je CMV infekce), arteriální hypertenze (80 až 90 % transplantovaných dětí) a akutní rejekce (kolem 30 %). Akutní rejekce je až v 90 % případů zvládnutelná vysokodávkovanými kortikosteroidy a neznamená tedy v žádném případě automaticky selhání funkce transplantované ledviny. Naopak takzvaná chronická rejekce je velmi obtížně léčitelná a je proto nejčastější příčinou selhání transplantované ledviny. Děti se selhavší transplantovanou ledvinou se vracejí zpět do chronického dialyzačního programu a pokud není překážka k retransplantaci, mohou být znovu transplantovány, přičemž přežití retransplantovaných ledvin se příliš neliší od přežití ledvin transplantovaných poprvé.
Zvláštní a rizikovou věkovou skupinou jsou adolescenti, u nichž je častým problémem a na rozdíl od ostatních dětských věkových skupin i nejčastější příčinou selhání štěpu neužívání doporučených imunosupresivních léků, resp. jejich svévolné vysazení, které vede často k pozdě zjištěné rejekci a následnému zániku funkce štěpu. Tito pacienti proto většinou nebývají v adolescentním věku znovu transplantováni.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2007, strana C5
Zdroj: