Co pro lékaře znamená přeregistrace?- Diskusní fórum

MUDr. Milan Kubek,

prezident ČLK

Poslanec Šnajdr s ministrem Hegerem přišli na způsob, jak ukrást soukromým lékařům jejich praxe. S návrhem na povinnou přeregistraci zdravotnických zařízení přišel poprvé bývalý ministr Julínek již v roce 2007. Jeho cílem pochopitelně nebylo žádné zkvalitňování zdravotní péče, ale pravděpodobně likvidace části soukromých lékařů, kteří by na základě byrokratického rozhodování přišli o své praxe, tedy o svůj majetek. Jejich místa v síti zdravotnických zařízení by pak mohly zaujmout zdravotnické řetězce, jejichž majitelům by ministr Julínek ušetřil peníze potřebné jinak na odkup praxí za tržních podmínek. V listopadu 2008 návrh zákona o zdravotních službách odmítlo 80 % přítomných delegátů sjezdu ČLK, který zároveň vyzval k odvolání ministra Julínka. K tomu došlo v lednu 2009 a ministryně Filipiová pak kontroverzní návrhy z legislativního procesu stáhla. Po nástupu ministra Hegera se vedle novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dílem díky neschopnosti ministerstva a dílem kvůli nátlaku ze strany ODS, bohužel opět staly základem reformy zdravotnictví dříve odmítnuté Julínkovy návrhy. Ministr Heger však přesto po složitých jednáních s Českou lékařskou komorou některé zásadní chyby v zákoně o zdravotních službách nechal odstranit. To byl i případ přeregistrací. Podle dohody s komorou měly být současné „registrace“ automaticky považovány za „povolení“ podle nového zákona. Dříve nabytá práva soukromých lékařů tedy neměla být zpochybňována a zdravotnická zařízení měla být ušetřena zbytečné administrativní zátěže. Skutečnost, že poslanec Šnajdr, který již roky vystupuje jako zástupce byznysu ve zdravotnictví a nepřítel soukromých lékařů, podal pozměňující návrh šikanující lékaře a podporující úřednickou korupci, nás nepřekvapila, i když není obvyklé, aby koaliční poslanec podával pozměňovací návrhy k vládní předloze zákona, a obcházel tak významnou část legislativního procesu. O to větším zklamáním však pro nás bylo lidské selhání doc. Hegera, jenž porušil své vlastní sliby a podpořil návrh, který může přivést do existenčních potíží stovky či možná tisíce soukromých lékařů. Lékařů, kteří pana ministra až dosud možná považovali za svého kolegu. Takový podraz se nezapomíná. Lékařská komora pochopitelně použije veškeré prostředky k tomu, aby své členy ubránila. Otázka, zda má vůbec ještě smysl jednat s ministrem, jenž porušuje dané slovo, je však v této smutné záležitosti plně na místě. 

Rozruch mezi lékaři vzbudil návrh zákona, podle něhož by se měla všechna zdravotnická zařízení přeregistrovat. Mnoho z lékařů prý v případě schválení návrhu uvažuje o uzavření své ordinace. Ministerstvo zdravotnictví však za návrhem stojí a označuje ho za přínos pro pacienta. Nad přeregistracemi se však vznášejí pochybnosti. Položili jsme proto zástupcům lékařů otázky: Souhlasíte s návrhem na povinnou přeregistraci zdravotnických zařízení jako nástroje ke kontrole kvality poskytované péče? Jak na tuto záležitost nahlížejí členové Vaší komory či sdružení?

MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

S návrhem na povinnou přeregistraci nesouhlasíme. Jsme toho názoru, že dávat jej do souvislosti s požadavky na kvalitu je úplný nesmysl. Příslušný paragraf zákona přeci požaduje na zdravotnických zařízeních, aby spolu se zaplacením správního poplatku krajským úřadům dokladovala nebo vypisovala údaje, které krajské úřady z cca 99 % dávno mají a znají. Měl‑li zákonodárce za to, že evidence krajských úřadů jsou neúplné nebo vykazují jiné vady, neměl kvůli tomu obtěžovat soukromé lékaře. Úplně by stačilo, kdyby uložil krajským úřadům kontrolu této evidence s tím, že zdravotnická zařízení by pak byla cíleně vyzývána k doplnění toho, co v jejich složkách chybí; bez poplatku, bez pocitu ohrožení vlastní existence, bez zpochybňování dříve nabytých práv. To je názor, o němž, jak jsme si mysleli, jsme během jednání trvajících možná až desítky hodin přesvědčili postupně všechna vedení MZ od roku 2007 do dneška. Bohužel, jak je vidět, mýlili jsme se. Vládní koalici názor odborné veřejnosti nakonec nezajímá.

MUDr. Václav Šmatlák,

předseda Sdružení praktických lékařů

Toto opatření bude ohromnou administrativní zátěží, byť jsou na jeho realizaci tři roky. Mnoho kolegů, kteří jsou plně způsobilí pracovat, praxi raději ukončí, než by museli absolvovat nesmírné úřední martyrium.

Zástupci ministerstva zdravotnictví jsme položili tyto otázky: Co vedlo k návrhu na přeregistraci lékařských zařízení a proč z něj byly údajně vyňaty fakultní nemocnice? Co za zlepšení toto nařízení přinese? Nevytváří se tím potenciální prostředí pro korupci?

Mgr. Martin Plíšek,

náměstek pro legislativu, Ministerstvo zdravotnictví ČR

Rozsah předkládaných registračních údajů krajům se výrazně zredukoval – poskytovatelé péče by měli dodat své základní identifikační údaje, obor a poskytované zdravotní služby a místo výkonu služeb včetně kontaktní adresy a časového rozsahu poskytování zdravotních služeb. Tento návrh jsme nakonec podpořili proto, že samotné kraje si stěžovaly, že v registracích není pořádek a některé registrace nejsou validní a pravdivé. Část registrací totiž pochází ještě z devadesátých let a skutečně již neodpovídají realitě. Předpokládám, že jde o jednotlivé případy. Ale i kdyby bylo takto odhaleno jen několik málo jednotlivců, kteří poskytují zdravotní péči v rozporu s náležitostmi registrace, pak je to zcela v pořádku a děje se tak ve prospěch pacienta. Informace, že fakultní nemocnice by se neměly podrobovat předregistračnímu procesu, je chybná. Je tomu právě naopak, a mají na to dokonce kratší dobu než ostatní poskytovatelé. Fakultní nemocnice budou mít na přeregistraci 12 měsíců, čili u nich kraje přeregistrační proces začnou. Ostatní nestátní poskytovatelé by měli přeregistraci naplnit do tří let.

Dalším důvodem pro zavedení přeregistrace je, že se do značné míry změnila terminologie – nyní se budou poskytovat zdravotní služby a odborná zdravotní péče. K tomu je potřeba systém uzpůsobit. Na předání těchto čtyř základních údajů mají poskytovatelé tři roky – a rozsah údajů, které musí poskytovatel dodat, se skutečně zredukoval. Pokud se tvrdilo, že se bude jednat o desítky dokumentů, pak to není pravda – půjde skutečně o jednotlivé dokumenty. A doporučuji všem si prozkoumat schválený finální návrh.

Skutečně náročné to bude pro fakultní nemocnice, které oněch registračních údajů musejí pochopitelně dodat více. Jde o významná zařízení specializované péče a je správné na ně klást vyšší a přísnější nároky. U nestátních poskytovatelů chceme naopak údajů daleko méně.

S nařčením, že jsme vytvořili nový prostor pro korupci, nesouhlasím. Kraje mají vlastní funkční mechanismy proti korupci a navíc, při registraci se skutečně jedná jen o několik málo údajů. Pokud někdo poskytuje zdravotní péči dle zákona, pak nemá ke korupci ani důvod.

Zdroj: Medical Tribune