Co přinesly tři roky, kdy stál v čele MZ Leoš Heger

Vypjatá politická situace ani současná nálada společnosti příliš chvály na práci bývalých koaličních ministrů nepřináší. Není divu, že se to týká i odcházejícího ministra zdravotnictví. Přijal post šéfa resortu, který je jedním z nejobtížnějších. Zdravotnictví bývalo vždy politikum a člověk, který stojí v čele tohoto resortu, musí čelit rozmanitým a často protichůdným tlakům ze strany laické i odborné veřejnosti, opozice i plátců péče, ale také různých zájmových a lobbistických skupin. Navzdory tomu se stal Leoš Heger nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví, který měl jako jediný za poslední dobu šanci dovládnout do řádných voleb.

Hodnocení doc. Hegera na ministerstvu zdravotnictví budou rozdílná. Některá přinášíme v anketě na protější straně. Na tomto místě bychom se chtěli pokusit spíše shrnout legislativní práci, která je vizitkou odcházejícího ministra.

Přestože bývalá vládní koalice ještě v červnu předpokládala, že bude mít po rezignaci premiéra na funkci ještě šanci prosadit do řádných voleb některé své plány, působení ministra Hegera (stejně jako jeho dalších kolegů) skončilo minulý týden po jmenování nové vlády odborníků, jak ji označil prezident Zeman. Pravděpodobně tak padnou pod stůl i některé legislativní změny, které mělo ministerstvo pod vedením Leoše Hegera ještě v plánu prosadit. Jaké změny ve zdravotnictví působení doc. Hegera přineslo? On sám často připomínal, že se chce spíše než o reformu pokoušet o postupnou kultivaci českého zdravotnictví. Legislativní normy navrhované ministerstvem se měly dotknout jak pacientů, tak zdravotníků i poskytovatelů a plátců péče. Ne všechny plány ministerstva byly realizovány, některé legislativní změny se však prosadit podařilo. Které to jsou? Přinášíme přehled legislativních změn, jak ho připravilo samo MZ.

Zákon o péči o zdraví lidu nahradily zákony o zdravotních službách

V první řadě se podařilo prosadit sérii zákonů, které posilují práva pacientů: zákon o zdravotních službách (platný od 1. 4. 2012), zákon o specifických zdravotních službách (platný od 1. 4. 2012) a zákon o zdravotnické záchranné službě (platný od 1. 4. 2012). Díky těmto normám posilují práva pacientů na informace o průběhu léčby, dovolují jim přítomnost blízkých osob nebo jim například umožňují vybrat průběh léčby v konečném stadiu nemoci (díky tzv. předem vyslovenému přání – living will). Aby práva pacientů byla skutečně vymahatelná, nemocnicím a lékařům hrozí za jejich porušení sankce. Zákon také definuje zdravotní služby poskytované za zvláštních podmínek (tj. asistovaná reprodukce, sterilizace a kastrace, psychochirurgické výkony, změna pohlaví u transsexuálních osob, genetická vyšetření, klonování a odběry krve) či ochranné léčení uložené soudem. Zákony rovněž lépe vymezují provázanost jednotlivých prvků systému, jako je třeba komunikace nemocnic a záchranné služby.

Pacienti mají díky nařízení vlády poprvé definovanou dostupnost zdravotních služeb. Zdravotní pojišťovny musejí zajistit, aby pacient nedojížděl například k praktickému lékaři déle než 35 minut. Obdobně jsou definovány maximální čekací lhůty na některé zákroky, za jejichž porušení hrozí pojišťovnám sankce. Každá nemocnice by pak měla na internetu uvést, jak dlouho si zde pacienti na zákrok počkají. V západní Evropě jsou časové standardy důležitým prvkem poskytování zdravotní péče, nicméně v ČR dosud žádné takto jasně vymezené garance pro pacienty neexistovaly a podle MZ je lze chápat i jako nutnou podmínku pro skutečnou konkurenci zdravotních pojišťoven.

Poslanci v září 2011 i přes senátní veto nakonec přijali také novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Ta přinesla některé dílčí změny, jako je omezení pohybu pojištěnců mezi pojišťovnami, definici nároku pojištěnce (místní a časovou dostupnost, kterou lze de facto považovat za určení standardu), možnost připlacení za ekonomicky náročnější variantu péče a zvýšení poplatku za den hospitalizace na 100 Kč (obě tyto změny ovšem před několika týdny zrušil Ústavní soud), vyřazení volně prodejných léků z úhrady, vyloučení odkladného účinku proti rozhodnutí SÚKL a přesun úhrady některých druhů očkování na zdravotní pojišťovny; zákon také zakotvil možnost úhrady očkování třináctiletých a čtrnáctiletých dívek proti karcinomu děložního čípku z prostředků zdravotního pojištění. Přijatá novela měla mnoho kritiků, přičemž někteří z nich uspěli i u Ústavního soudu – viz nadstandardy a poplatky za hospitalizaci. Kromě výtek k jednotlivým částem zákona se objevily především stížnosti na netransparentní model schvalování, způsobený hlavně přijetím komplexního ministerského pozměňovacího návrhu k původní vládní verzi bez možnosti obsáhlejší odborné diskuse. Oponenti také namítali, že ministerstvo řeší finanční stabilitu systému převážně opatřeními na výdajové straně, zatímco důležité nástroje vedoucí k posílení příjmů systému, jako je možnost zvýšení neúměrně nízkých plateb za státní pojištěnce či zvýšení odvodů u osob samostatně výdělečně činných, opomíjí. Dlužno dodat, že ministerstvo se o zvýšení platby za statní pojištěnce pokusilo několikrát, naposledy před dvěma měsíci, ovšem tyto návrhy vláda neschválila.

Navzdory krizi zůstal sektor zdravotnictví relativně finančně stabilní

Hospodářská krize, která šla ruku v ruce s rostoucí nezaměstnaností a stagnací mezd, zasáhla i zdravotnictví (zejména kvůli sníženému výběru příjmů ze zdravotního pojištění). Výdaje zdravotních pojišťoven přitom neustále rostly, od roku 2008 do roku 2012 stouply o cca 30 miliard Kč, především na léky a nové technologie. Zároveň došlo také ke zvýšení platů zdravotníků v nemocnicích (zatímco v roce 2010 byl podle údajů MZ průměrný plat lékaře ve fakultní nemocnici 52 500 Kč, po zvýšení v roce 2012 dosahoval 68 500 Kč, což odpovídá 2,5násobku průměrné mzdy v České republice).

Podle ministerstva se i navzdory nepříznivým podmínkám podařilo udržet finanční situaci resortu pod kontrolou pomocí zavedení mnoha úsporných opatření jak na straně zdravotních pojišťoven, tak na straně zdravotnických zařízení. Jedná se například o centrální nákupy léků, spotřebního materiálu a energií nebo elektronické aukce na dodávky zboží a služeb. Díky tomu se podařilo výrazně omezit plýtvání veřejnými zdroji při zachování kvality péče. Úspory bylo dosaženo i v samotném rozpočtu ministerstvu zdravotnictví – rozpočet úřadu na rok 2010 činil 7 mld., na rok 2013 je přibližně 5,9 mld. Kč.

Posilování ochrany veřejného zdraví

Ministerstvu zdravotnictví se v poslední době díky přípravě zákona, ve kterém navrhuje úplný zákaz kouření v restauracích, podařilo nastartovat celospolečenskou debatu o zákazu kouření v těchto provozech. V roce 2012 Českou republiku zasáhla vlna otrav metanolem. Na vině byli nelegální výrobci alkoholických nápojů. Rychlá reakce ministerstva zdravotnictví v podobě mimořádných opatření zakazujících prodej tvrdého alkoholu, koordinované úsilí všech policejních složek a intenzivní práce hygieniků a lékařů v nemocnicích umožnily rychle vypátrat zdroj otrav a minimalizovat jejich dopad na lidské životy. Velmi rychle se také podařilo dostat do České republiky antidotum fomepizol.

Jaké byly další plány odcházejícího ministra?

Pád vlády zastihl ministerstvo zdravotnictví v různých fázích přípravy další legislativy. V připomínkovém řízení či připravené na projednání vládou (popř. již schváleny) byly následující normy: novela zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), novely zákonů o zdravotních pojišťovnách (č. 551/1991 Sb., č. 280/1992 Sb.), novela zákona o regulaci reklamy (č. 40/1995 Sb. – tento zákon již projednává Poslanecká sněmovna), zákon o univerzitních nemocnicích a univerzitní vojenské nemocnici, zákon o zdravotnických prostředcích (již vláda schválila), novela zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.) a zákon o vzdělávání nelékařů.

Šanci na přijetí poslanci má pravděpodobně zákon o zdravotnických prostředcích, který schválil ještě dosluhující kabinet a který přináší zákonné zakotvení všech regulací zdravotnických prostředků, jež odpovídají jednotlivým fázím jejich existence, počínaje posuzováním bezpečnosti a účinnosti, přes výrobu, prodej a používání až po jejich likvidaci. Zákon dále definuje všechny pojmy v oblasti zdravotnických prostředků a sjednocuje jejich význam. Nově se upraví také reklama na tyto prostředky. Dosud se řídí jen obecnou regulací, že klamavá reklama je zakázána. Mění se také pravidla pro klinická hodnocení a hodnocení funkční způsobilosti zdravotnických prostředků. Za účelem efektivního využívání informací zákon také zavádí Registr zdravotnických prostředků. O jejich úhradách už nebudou rozhodovat zdravotní pojišťovny, ale stanoví je ve správním řízení Státní ústav pro kontrolu léčiv. Podle MZ se po úpravě cenotvorby léků nyní jedná o druhou významnou oblast, kde se transparentním způsobem nastaví systém úhrad. Pokud poslanci zákon schválí ještě do konce tohoto roku, měla by norma platit od ledna 2014.

Do Poslanecké sněmovny se dostal také návrh novely zákona o regulaci reklamy. Ministerstvo zdravotnictví, které návrh novely předložilo, chtělo novou legislativou podle svého vyjádření vytvořit účinnější mechanismy pro snížení prostoru pro korupci a neetická jednání v oblasti zdravotnictví a speciálně na úseku reklamy na humánní léčivé přípravky a pro potírání korupčního a neetického jednání ve všech jeho formách a projevech na tomto úseku. Z některých svých návrhů nakonec ustoupilo. Bonusy v lékárnách mají zůstat nadále legální, stejně jako návštěvy farmaceutických firem u lékařů v jejich ordinační době. V prvním případě z obavy o narušení pravidel hospodářské soutěže a v druhém kvůli nesouhlasu zdravotního výboru Poslanecké sněmovny.

Změny univerzitních nemocnic a novela zákona o zdravotním pojištění se odkládají

Nejasný osud však čekají návrhy novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, zákonů o zdravotních pojišťovnách a zákona o univerzitních nemocnicích. Vzhledem k tomu, že zákon o zdravotních pojišťovnách i zákon o veřejném zdravotním pojištění jsou politicky velmi citlivým tématem, rozhodovat o nastavení pravidel pro hospodaření s prostředky z veřejného zdravotního pojištění by měla nejspíše až vláda, která vzejde z řádných voleb. Totéž platí pro zákon o univerzitních nemocnicích, se kterým souvisí i návrh zákona o sloučení některých příspěvkových organizací.

Zdroj: MT