Co přinese fesoterodin nemocným s hyperaktivním měchýřem?

Syndrom hyperaktivního měchýře (OverActive Bladder; OAB – viz rámeček) je souborem příznaků, které nemocní pociťují při nesprávné funkci svalů močového měchýře. Jeho výskyt sice s věkem stoupá (podle studie EPIC je ve skupině nad 60 let přítomen téměř ve 20 % případů), není ale pravdou, že by byl výhradně projevem stárnutí. Přestože se příznaky vyskytují se stejnou frekvencí u obou pohlaví, bývá častěji diagnostikován a léčen u žen. Z jiných analýz dat studie EPIC vyplývá, že lidé se symptomy OAB mnohem častěji přicházejí o zaměstnání, své problémy se snaží utajovat a mají významně vyšší výskyt depresí. OAB je také důležitou příčinou narušení běžných denních aktivit a zhoršení kvality života. Takto postižení jedinci mívají problémy se spánkem, sexuálním životem, jsou jim zapovězeny některé fyzické aktivity a trápí je i závažné sociální problémy (žijí v izolaci, hovoří o „mapování“ toalet v místech, kde se nejčastěji pohybují, pobyt mimo domov považují za velmi rizikový, v letadlech mohou sedět jen směrem do uličky a co nejblíže k toaletám apod.).

Jak léčit?

Prvním a nejdůležitějším krokem by pro každého nemocného mělo být překonání ostychu a návštěva lékaře, který by měl být podrobně informován. Po potvrzení diagnózy přichází ke slovu kognitivně-behaviorální psychoterapie. Zahrnuje nácvik speciálních technik posilování svalů pánevního dna a měchýře a změnu pitného režimu ve smyslu omezení spotřeby močopudných látek, například kofeinu či alkoholu. Za zvýšenou kontraktilitou močového měchýře, který se stahuje i v situacích, kdy není adekvátně naplněn močí, stojí muskarinové receptory, na které se váže acetylcholin. Právě na principu blokace těchto receptorů je založena úspěšná farmakologická léčba OAB. Po podání antimuskarinik dochází obecně k relaxaci svalů odpovědných za kontrakce měchýře, tím je postupně dosaženo jeho větší kapacity a mění se i mechanismy kontraktilní odpovědi svaloviny na naplnění. Sníží se tak výskyt nechtěných urgencí spojených s únikem moči.

Na kongresu Evropské urologické společnosti v Miláně byl představen nový lék z této skupiny – fesoterodin. Je považován za nástupce tolterodinu (Detrusitol SR; Pfizer), se kterým má společnou i účinnou látku (5-hydroxymethyltolterodin; 5-HMT), na kterou je v těle metabolizován. Co tedy přináší nového? „V těle je především metabolizován jinými mechanismy. Zatímco tolterodin je rozkládán na 5-HMT prioritně v játrech přes cytochrom P450 cestami, které nejsou kvůli genetické variabilitě úplně ,transparentní‘ a přesně predikovatelné, fesoterodin je rozkládán nespecifickými ubikviterními (všudypřítomnými) esterázami mnohem ,čitelněji‘, a to mimo játra,“ říká prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., přednosta Urologické kliniky FN Brno. Proč je to tak důležité? Na rozdíl od tolterodinu je fesoterodin dostupný v dávce 4 nebo 8 mg a v obou těchto „sílách“ je podle výsledků fází III klinických studií ve srovnání s placebem signifikantně účinnější. Navíc, podle dotazníkového šetření mezi nemocnými, také významně zlepšuje subjektivní vnímání příznaků OAB.

Studie s fesoterodinem

Celkem ve dvou hlavních, dvojitě slepých multicentrických randomizovaných placebem kontrolovaných studiích fáze III bylo sledováno po dobu 12 týdnů úhrnně 1 971 nemocných (průměrný věk 58 let) se zvyšující se frekvencí močení, a buďto s urgencemi, nebo urgentní inkontinencí. Byl jim podáván fesoterodin v dávce 4 nebo 8 mg a jeho účinky byly porovnávány s placebem, v jedné větvi rovněž s tolterodinem s prodlouženým účinkem. Spolu s primárním cílem studie – vyhodnocení frekvence mikce za 24 hodin na začátku a po 12 týdnech – byl dále sledován počet epizod inkontinence za 24 hodin a odpověď na léčbu, variabilně byl posuzován například i počet dnů bez epizody inkontinence nebo urgentních epizod za týden.

Před terapií potřebovali nemocní navštívit toaletu průměrně 11,5- až 12krát za 24 hodin, na konci léčby v jedné studii tyto hodnoty poklesly v mediánu 16,7 % u 4 mg a 18,6 % u 8 mg fesoterodinu, u placeba se tak stalo v mediánu 11,1 %, v tolterodinové větvi 13,8 procenta. Podobně na začátku studie docházelo k únikům moči v průměru 3,5- až 4krát za 24 hodin, po 12 týdnech došlo k poklesu těchto hodnot v mediánu 80 % (4 mg) a 88 % (8 mg fesoterodinu), ve srovnání s tolterodinem (70 %) a placebem (50 %). Při sledování subjektivní spokojenosti s léčbou dosahovala skupina se 4 mg fesoterodinu hodnot 75 % a větev s 8 mg 79 %, kdežto pacienti s tolterodinem byli spokojeni v 72 %, a s placebem jen v polovině případů. „Lepší efekt jsme pozorovali u dávky 8 mg, zásadním zjištěním je však skutečnost, že účinné jsou obě dávky a nám – lékařům – se tak ve srovnání s tolterodinem dostává do rukou možnost ,ušít‘ našim pacientům léčbu skutečně na míru,“ vysvětluje hlavní autor studie, prof. Christopher R. Chapple z nemocnice Royal Hallamshire z anglického Sheffieldu a dodává, že obě dávky léčiva byly dobře tolerovány. Nejčastějším nežádoucím účinkem bylo sucho v ústech (29 % ve skupině s fesoterodinem oproti 8,5 % v placebové větvi), jen pro méně než 1 % pacientů byl však tento nežádoucí účinek důvodem k předčasnému ukončení sledování.

Podle D. Pacíka je velmi důležité, že účinnější dávka 8 mg není podle výsledků klinických studií spojená s vyšším výskytem nežádoucích účinků, má tedy dobrý bezpečnostní profil, což nemusí být vždy pravidlem. U mnoha léčiv byl totiž v minulosti sice jednoznačně prokázán silnější účinek ve vyšší dávce, poměr risk/benefit však převažoval na stranu narušení bezpečnosti.

mav

*** rámeček ***

Hyperaktivní měchýř

Hyperaktivní močový měchýř je podle Mezinárodní společnosti pro kontinenci (ICS – International Continence Society) definován jako soubor příznaků dysfunkce dolních cest močových. Hlavním příznakem je nadměrné nucení (urgence) na močení, na rozdíl od fyziologického nucení přichází náhle a nutí nemocného k rychlému vyprázdnění. Zkracuje se doba od prvního pocitu na močení k eventuálnímu spontánnímu úniku moči, zvyšuje se frekvence a snižují se objemy mikce.

Hlavní příznaky:

* Urgence – náhlá a nutkavá potřeba močit, pro diagnózu velmi důležitý příznak.

* Frekvence močení – nutnost močit velmi často, více než osmkrát denně.

* Urgentní inkontinence – k úniku moči dochází kvůli nedostatku času dojít na toaletu. Pro diagnózu není inkontinence nutná, asi dvě třetiny lidí s hyperaktivním měchýřem jí netrpí.

* Nykturie – probuzení jednou nebo vícekrát za noc kvůli nutnosti močení.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana A11

Zdroj: