Co přináší aktivní přístup k hygieně dýchacích cest

Hygiena dýchacích cest patří ke standardní péči o pacienty po operaci, její správný nácvik je mimo jiné náplní práce fyzioterapeuta. Doc. PaedDr. Libuše Smolíková, Ph.D., z FN Motol vedla v listopadu minulého roku v Nemocnici na Homolce (NNH) seminář na téma respirační fyzioterapie u pacientů po operaci. Zúčastnily se jej fyzioterapeutky Magdalena Smílková a Martina Skálová z oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny (RFM) NNH.

Magdalena Smílková a Martina Skálová uspořádaly interní seminář pro kolegyně ze svého oddělení, nyní mezi jejich cíle patří rozšířit svoje znalosti i mimo rehabilitační oddělení a seznámit s nimi i zdravotnický personál na pooperačních jednotkách. "Na odděleních chceme vybudovat intenzivní respirační přístup k pacientovi, naším cílem je zacvičit ošetřující personál jednotlivých oddělení tak, aby byl schopen s pacienty cvičit, a pacienti tak dosáhli rekonvalescence v co nejkratší době," říká Magdalena Smílková.

Ke standardním praktikám některých oddělení ještě stále patří využívání metody "nafukování rukavice". Tato metoda je však zastaralá, nové poznatky ukázaly, že neplní dostatečně svoji funkci. To je dáno tím, že odpor dýchacích cest, který nastane ve chvíli, kdy se pacient snaží nafouknout rukavici, je zcela nekontrolovatelný a může být vyšší, než dýchací cesty pacienta po operaci snesou. Navíc, rukavici pacient používá často opakovaně, a ta se tak stane rezervoárem infekce.

Náhradou této zastaralé pomůcky jsou moderní výdechové pomůcky pracující s řízeným výdechovým odporem. Patří k nim především acapella choice a flutter. Oba přístroje umožňují pacientovi vykašlat hlen z dýchacích cest. Rozdíl mezi nimi tkví v tom, že používání pomůcky acapella je o něco jednodušší, neboť vyžaduje rozkmitání jazýčku, kdežto flutter obsahuje kovovou kuličku, kterou je potřeba uvést do kontrolovaného pohybu.

Optimálně, pokud se jedná o pacienta před plánovanou operací, zajistí fyzioterapeutky nácvik dýchání ještě před operací, kdy pacient absolvuje edukační návštěvu a domů si odnáší výdechovou pomůcku. Jelikož vybavit každého pacienta výše zmíněnými pomůckami by bylo příliš nákladné, dostane každý mnohem levnější, avšak též velmi účinnou variantu. Ta je vyhotovena z 20ml stříkačky, která má ustřižený úzký konec. Tuto trubičku si pacient položí na jazyk, obejme ji rty a vydechuje přes ni, nádech provádí nosem. Z důvodu nutnosti vydechnout usilovně a prodlouženě se pacientovi automaticky otevře glottis a on je schopen prodýchání i spodních částí plic. Navíc má pacient kontrolu, protože ví, že správně dýchá v případě, že se trubička kapénkově orosí.

Pacient by měl zaujmout nejlépe polohu s dolními končetinami z lůžka (vsedě), pokud toho není po operaci ještě schopen, polohuje se do zvýšené polohy. Po každém použití trubičku umyje, osuší a může ji použít znovu. Po operaci nejdříve pacient pokračuje, ev.nacvičuje dýchání přes trubičku a ve chvíli, kdy je schopen stoprocentní spolupráce, může přejít na pomůcku acapella či flutter, ev. acapella a následně flutter. Acapellu může použít i v případě umělé plicní ventilace, ale v odvykacích programech.

Dalším z postupů, jak umožnit pacientovi návrat spontánního dýchání v co nejkratší době, je technika reflexně ovlivnitelného dýchání u ventilovaných pacientů. Ta spočívá ve využití reflexních zón, podobných jako u Vojtovy metody. Na tyto zóny fyzioterapeutka položí ruce a za kontroly zraku zjišťuje, zda pacientům naskočí prodloužený, rytmický, plynulý, prohloubený, dechový rytmus. Metoda se provádí v průběhu polohování pacienta. Jedinou kontraindikací je stimulace komor z dolní duté žíly a neprovádí se během transfuze. Ve chvíli, kdy je pacient převeden na PAP, je možné začít s přikládáním pomůcky acapella, kdy pacient pasivně vydechuje přes acapellu. Zónování je vhodné provádět i během užití flutteru i acapelly. Dechová rehabilitace končí v momentě, kdy má pacient čisté, sklípkové dýchání, záznam o fyziologickém vyšetření dýchání provádí ošetřující lékař.

Díky výše zmíněným postupům dochází objektivně k rychlejší rekonvalescenci pacienta, jenž může být dříve odpojen z ventilátoru, a také jeho celkový stav se rychleji vrací k normálu. Cílem pracovnic RFM je, aby si pooperační oddělení v dohledné době pořídila výdechové pomůcky a také snaha zapojit ošetřující personál aktivně do dechové rehabilitace pacienta tak, aby se naučil správně pacienta polohovat, správně dopomoci zafixovat ránu při dechovém cvičení a vykašlávání a aby byl schopen vnímat, zda pacient cvičí dostatečně často a kvalitně. Pacient by měl cvičení provádět, kdykoli je to možné, během jednoho cvičení učiní kolem šesti výdechů.

Jako další krok směrem ke zlepšení dechové rehabilitace by si měla oddělení zakoupit mechanické inhalační přístroje pracující pod tlakem, které hlavně pro těžké pacienty znamenají výrazné vylepšení. Závěrem ještě nesmíme zapomenout, že dříve vyučované poklepy na pacientova záda patří dnes již mezi kontraindikované metody, neboť se zjistilo, že způsobují mikrotraumata v plicním parenchymu. Náhradou poklepů jsou šetrné vibrace.

ija

Zdroj: Medical Tribune