Co před pacienty úředníci (ne)utají
Politici budou muset najít odvahu říci občanům: „Ano, jsou zde možnosti, které by vám mohly pomoci, ale nejsou prostředky, jak je zajistit pro všechny.“ Bude to téma, které možná vyžene lidi do ulic a možná kvůli němu budou padat vlády. Autorem výše citovaného varování je poslanec Evropského parlamentu MUDr. Milan Cabrnoch, který spolu s děkanem 1. LF UK prof. MUDr. Tomášem Zimou, DrSc., MBA, pozval 17. května zástupce poskytovatelů i plátců zdravotní péče na odbornou konferenci Lékař, pacient a zdravotní systémy v rámci integrované Evropy. Svůj konferenční sál pro její pořádání poskytla společnost Olympus C&S.
Hlavním tématem konference se stala dostupnost kvalitních a validních informací pro pacienty. I proto ve svém úvodním slově připomněl ministr zdravotnictví MUDr. Tomáš Julínek několik mýtů, které se v této oblasti stále tradují.
„Nikdo ještě neprokázal, že pacientům uškodí, když budou mít možnost dozvědět se co nejvíce o své chorobě, možnostech terapie i lécích, které jsou k dispozici,“ řekl T. Julínek. „Právě tak nejsou důkazy o tom, že by zákaz reklamy na preskribované léky a ‚utajování‘ jejich existence před pacienty chránil systém veřejného zdravotního pojištění před nadměrnými náklady. Všichni víme, že marketing si cestu do zdravotnických zařízení vždycky nějak najde, a tak jediný, kdo na informační deficit doplácí, je pacient.“
Vyřeší to evropská byrokracie?
Legislativa EU dnes členským státům umožňuje propagovat pouze léky volně prodejné. U těch, které jsou na předpis, by měl být jediným zdrojem informací pro širokou veřejnost pouze příbalový leták. Dr. Jorgo Chatzimarkakis, poslanec Evropského parlamentu, který se pražské konference rovněž zúčastnil, však připomněl, že situace není ve všech zemích EU stejná. „Ve Francii je úprava velmi striktní, na internetové stránky se nic jiného než text příbalového letáku nedostane. Naopak v Nizozemsku je praxe daleko liberálnější,“ uvedl J. Chatzimarkakis. „A teď si představte třeba obyvatele Belgie. Pokud je Vlám, dostane se na nizozemských webech k mnohem více informacím než francouzsky mluvící Valon. Ještě lépe jsou na tom ti, kdo vládnou angličtinou. Na internetu si mohou vyhledat zdroje v USA, kde není poskytování informací o lécích regulováno vůbec – samozřejmě s tím rizikem, že kvalita zdroje není ověřena. I tak je ale zřejmé, že nemůžeme hovořit o naplnění práva na rovnost přístupu k informacím.“ J. Chatzimarkakis na pražské konferenci přiblížil změny, které se v evropské informační politice chystají. K jejich tvorbě má ostatně velmi blízko, protože je jedním ze tří europoslanců, kteří jsou členy Evropského farmaceutického fóra. To bylo jako ofi‑ ciální instituce založeno z iniciativy evropských komisařů Güntera Verheugena (pro podnikání a průmysl) a Markose Kyprianoua (pro veřejné zdraví).
„Pacient má právo na informace – a stejně tak má farmaceutický průmysl právo na to mu tyto informace nereklamního charakteru poskytnout,“ řekl J. Chatzimarkakis, když rekapituloval výsledky tříleté práce zvláštní komise zajišťující pro Evropský parlament zprávu o současných praktikách poskytování farmaceutických informací evropské veřejnosti. „Rýsuje se zde možnost řešení. Informace o nemocech, lécích a terapeutických postupech by měly být dostupné na jednotné elektronické platformě dozorované Evropskou lékovou agenturou EMEA podle etického kodexu schváleného Evropskou komisí. V jednotlivých členských státech by informace o registrovaných lécích na podobných centrálních informačních platformách dozorovaly národní instituce, jako je v ČR Státní ústav pro kontrolu léčiv. Celý systém by pak podléhal samoregulaci. Na kvalitu a validitu informací by dohlížel nezávislý kontrolor – lékař jmenovaný EMEA. Pokud by na základě vlastní iniciativy či iniciativy třetích osob zjistil pochybení tam, kde se informace mění v reklamu, nahlásil by to kontrolnímu výboru, v jehož čele by stál právník a členy by byli zástupci lékařů či farmaceutů.“
Životaschopnost systému by měl ověřit projekt zaměřený na informace o diabetes mellitus, jehož výsledky by měly být podle J. Chatzimarkakise zhodnoceny za tři roky.
Reklama – informace jako každá jiná?
Jak citlivé téma konference otevřela, se ukázalo v následné panelové diskusi. Zatímco přítomní lékaři poukazovali na snadné zneužití informačních kampaní firem směrem k ovlivňování veřejnosti, přítomní čeští zákonodárci naopak hájili ještě liberálnější řešení, než které chystá Evropská komise.
Místopředseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny MUDr. Boris Šťastný doslova uvedl, že jej „děsí vytváření stále nových a nových úřadů EU“ a s trochou nadsázky přirovnal navrhovanou instituci k ministerstvům informací lidově demokratických států v padesátých letech.
Pro uvolnění regulace reklamy i na preskribované léky se vyslovil M. Cabrnoch. Reklama je podle něj přirozeným kanálem předávání informací mezi výrobci a spotřebiteli. „Čeho se vlastně bojíme? Že pacientům dáme informace, oni si je chybně vyhodnotí a budou po nás, lékařích, vyžadovat špatný lék?“ zeptal se M. Cabrnoch. „To jim snad umíme vysvětlit, proč pro ně není vhodný a proč jim ho nepředepíšeme. Nebo se snad bojíme, že budou chtít dobrý lék? Máme právo před nimi jeho existenci tajit jen proto, aby to nenarušilo naše rozpočty a regulace? Nebylo by lepší jim říci všechno na rovinu, aby se mohli jako svobodní občané a voliči postarat i o změny systému?“ V panelové diskusi vystoupil také náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr. „Iniciativu Evropské komise vítáme a podpoříme, i když by podle nás mohla být rychlejší a hlubší,“ řekl mimo jiné. Zároveň dodal, že uvolnění regulace reklamy na preskribované léky ministerstvo nepodporuje – alespoň ne do té doby, než by došlo k případné hlubší změně filosofie. „Pacient by ale měl mít právo k co nejširšímu přístupu k informacím nekomerčního charakteru, pokud má být svéprávným zákazníkem,“ dodal M. Šnajdr. Podle něj by měla být zákonem přesněji, než je tomu dosud, vymezena hranice mezi informací a reklamou, na jejíž dodržování by dohlížel regulační orgán. „Pak nebude potřeba nějakých evropských dozorů a komisí,“ dodal M. Šnajdr.
Zdroj: