Co mě napadlo nad tímto číslem
********
Prvním z nich je 50. výročí operace srdce s mimotělním krevním oběhem v Československu a v zemích střední Evropy (viz str. A4), druhým je 60. výročí Světové zdravotnické organizace, o němž píšeme na str. A8.
Zavedení mimotělního krevního oběhu do kardiochirurgie, který v ČR poprvé v praxi použil profesor Jan Navrátil, totiž umožnilo následný dynamický rozvoj tohoto oboru. Dlouhou dobu se však zdálo, že kardiochirurgický vlak uhání v západní Evropě mnohem rychleji než v tehdejším Československu a nejen mnozí skeptici se obávali, že tuto ztrátu již naši chirurgové nedoženou. Naštěstí pro české pacienty se mýlili a dnes po právu patří česká kardiochirurgie opět minimálně k evropské špičce. I když v současnosti nemá takové problémy s materiálním a finančním zabezpečením jako dříve, odolává kardiochirurgie, a nejen ta česká, jiným nástrahám. Dnes někteří skeptici v souvislosti prudkým rozvojem intervenční kardiologie dokonce říkají, že není otázkou, zda kardiochirurgie zanikne, nýbrž kdy zanikne. O tom, že i v nových podmínkách jsou kardiochirurgové schopni se přizpůsobit a “přežít”, hovořil při slavnostní přednášce na právě skončeném výročním sjezdu České kardiologické společnosti profesor Jan Pirk (viz str. A10). Poukázal na to, že minimálně v léčbě akutního i chronického srdečního selhání má kardiochirurgie své stále nezastupitelné místo.
*************
Také s 60. výročím WHO, které si v netradičním prostředí Ledeburských zahrad Pražského hradu 28. května na slavnostním zasedání připomněli pozvaní hosté, jsou spjata jména některých velikánů české medicíny. Tím asi nejvýznamnějším, na které se ovšem v posledních letech zhusta zapomínalo, je jméno profesora Karla Rašky. Stale nedoceněna zůstává jeho zásluha na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Zapomíná se na to, že to byl právě prof. Raška, který WHO navrhl zcela novou koncepci této eradikace a posléze přesvědčil americkou vládu, aby celý program financovala. (Náklady nakonec dosáhly pouhou miliardu dolarů, což je cena jednoho bojového proudového letonu). Eradikace pravých neštovic je největším úspěchem WHO v celé její historii. Bez úsilí prof. Rašky by asi neštovice zabíjely nemocné dodnes.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana A3
Zdroj: