Co dělat v máji
Zpočátku jsme se nemohli shodnout s ministerstvem, jestli bude příprava na všeobecného praktického lékaře trvat tři nebo čtyři roky. A v tom nedohodnutí a dohodnutí jsem se nakonec jako apríl dočetl, že řada z nás podala žádost neúplnou (některé případy byly o to pikantnější, že se jednalo o členy výboru nebo krajské konzultanty…). Podal jsem námitku, uvidíme. V dubnu (stále ještě za kamny zalezlí) proběhla jarní konference, která byla již tradičně ve Slovanském domě, plná informací i kultury.
Nakonec jsem se na popud pana předsedy Sdružení všeobecného lékařství vydal po divadle v sobotu večer po Praze na večerní procházku – z Prahy jsem se odstěhoval na měsíc přesně před třiceti lety. Prošel jsem se po Staroměstském náměstí přes Karlův most, pod osvětleným panoramatem Hradčan přes Pernštýn, Újezd…
Kdyby mi konference nepřinesla nic víc než tento večerní zážitek, tak stačí. Jen jsem mnohdy nevěděl, kde jsem, zavřít oči, myslím si, že jsem někde mimo Čechy, čeština nebyla slyšet, Pražané na procházky do centra nejdou? Nebo v jinou dobu. Také byly Velikonoce a volný den – jen se po celý duben postupně s krásným počasím sice ztrácely sezónní deprese z nedostatku slunce, ale přibývali motorkáři, a deprese někdy mívám z nich (možná že i oni ze mě).
Celkově se počasí umoudřilo, je krásně. Jen aby se umoudřili i ostatní – hlavně tedy myslím naše drahé politické činitele… Už to zase vypadá, že i několik měsíců překlenovací vlády, tedy, kdo bude chvíli u vesla je problémem, který vydá na několikatýdenní tahanici, možná by bylo lepší sestavovat vládu až do říjnových voleb, ušetřilo by se peněz, ale i důvěry a trpělivosti nás.
Pokud již zpočátku šlehají blesky na všechny strany i strany, je otázkou, k čemu přechodná vláda bude – prozatímní vládu jsme již v dějinách zažili (vydala řadu dekretů) a ty konce – revoluce! Doufám, že to zde tak nedopadne.
Přece jen jedna pochvala – zakladatel a vysoký funkcionář Ku-klux-klanu byl na místě vyhoštěn z republiky… Najednou se vědělo, že zde přijede propagovat svou knihu a o čem že tato kniha je.
Následoval zajímavý rozhovor s Filipem Vávrou, duchovním guru neonacistických myšlenek… Z některých až mrazí, ale nakonec si pan Vávra stěžoval na to, že zde není svoboda slova, projevu… Myslím si, že by mu prospělo, kdyby požádal o zelenou kartu k pobytu v USA – možná by změnil názor, nebo by došel uspokojení, hlavně by ale dál nebyl ideovým vůdcem celé řady skupin, které se mnohdy jen z pocitu vlastního komplexu méněcennosti v davu a pouze v davu nebojí vyřvávat hesla Čechy Čechům (nejlépe ještě se zakrytou tváří), tak takové Čechy já tady v Česku nechci… Takže nechme květen jako lásky čas a uvidíme.
Zdroj: