Co by se mělo změnit v očkovací politice?

Pneumokoky, booster u černého kašle a zrušení BCG revakcinace

Očkovací kalendáře v řadě zemí procházejí podstatnými změnami. Leckdy je obtížné stanovit zcela přesné pořadí priorit, neboť očkování vůbec není levnou záležitostí. Přesto bychom v příštím roce chtěli v České republice zavést plošné očkování proti pneumokokům konjugovanou vakcínou v nejmladší věkové kategorii ve schématu 4, 6 a 12 měsíců, zavést adolescentní posilovací dávku u černého kašle v reakci na stoupající počty onemocnění v této věkové kategorii a konečně zrušit další dávku BCG v 11 letech. V příštím období nás čeká náročné rozhodování, zda a kdy představit v našich podmínkách plošné očkování proti rotavirům a HPV a následně skutečně zodpovědně a zcela bez emocí posoudit poněkud zpolitizované téma základního očkování BCG ve smyslu dalšího pokračování ve stávající plošné strategii či přechodu na očkování rizikových skupin.

Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.,

předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Diskutujme o plošné vakcinaci proti HPV

V současnosti považujeme za prioritu očkování proti pneumokokovým nákazám. Česká republika by se měla v co nejkratší době přiblížit ostatním vyspělým evropským státům, kde se proti těmto infekcím již plošně očkuje. Doporučení k této plošné vakcinaci již přijalo přibližně 16 evropských zemí. Další prioritou se v poslední době stalo zavedení jedné posilovací dávky (boosteru) proti pertusi u adolescentů.

V současnosti je na trhu v ČR relativně velké množství nových očkovacích látek, mezi něž patří i vakcíny proti HPV. V této souvislosti by odborná veřejnost jistě přivítala, kdyby se v dohledné době začalo diskutovat i o možnostech zavedení plošné vakcinace proti papilomavirům, kterou doporučila i odborná komise České lékařské společnosti JEP s tím, že nejvhodnější věkovou kategorií jsou 13leté dívky. O výhodách tohoto očkování totiž existují nesporné důkazy, zbývá však nalézt mechanismus, jakým způsobem zajistit jeho financování.

Nyní je tato očkovací látka k dispozici na privátním trhu, stejně jako další nové produkty, třeba očkování proti rotavirovým infekcím, případně proti varicele v kombinované podobě vakcíny proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a varicele. Velký zájem ze strany rodičů je o očkování proti meningokoku C, již tradičně i proti klíšťové encefalitidě a hepatitidě A.

MUDr. Hana Cabrnochová,

předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP,

místopředsedkyně Vakcinologické společnosti ČLS JEP

Ne všechny změny musejí být k lepšímu

Odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku není ani zdaleka tak jednoduchá. Je skutečně pravda, že celý systém očkování doznal značných změn. Na trhu se objevila řada nových očkovacích látek, očkovací schémata jsou různá pro různé věkové skupiny dětí. To vše vyžaduje zásadní změnu v přístupu jednotlivých ordinací. Sledování očkovacích schémat je mnohem časově náročnější a vyžaduje i mnohem větší odbornou erudici celého personálu dětských ambulancí. Do toho vstupují média s informacemi o tragických případech onemocnění či úmrtí na nemoc, proti které je již na trhu registrovaná očkovací látka. Tyto skutečnosti samozřejmě kladou podstatně vyšší nároky na erudici očkujících ambulancí, ale také limitují centralizované nákupy. Z tohoto pohledu pokládám za velmi rozumné, že bylo a je umožněno předzásobit se příslušným spektrem očkovacích látek přímo v konkrétní ambulanci a přímo od distributorů. Považuji tento model za mnohem pružnější, především ve schopnosti okamžitě reagovat na požadavek rodičů. Z tohoto pohledu mě trochu překvapuje, když se dovídám, že jsou tu tendence tento systém měnit a přesunout problematiku očkovacích látek na bedra zdravotních pojišťoven. Současný systém považuji ze svého pohledu za funkčnější.

MUDr. Pavel Neugebauer,

předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Na okraji zájmu je očkování starší populace

Zatímco v očkování dětí držíme se světem krok, očkování zejména starší populace, případně zdravotně stigmatizovaných lidí, je na okraji zájmu. Během let se nepodařilo přesvědčit nejen zdravotníky, ale ani laickou veřejnost o vhodnosti očkování proti chřipce – každoroční proočkovanost se pohybuje hluboko pod evropským průměrem, daleko za doporučeními Světové zdravotnické organizace. Zanedbatelný je i zájem o očkování proti pneumokokovým infekcím u starších lidí, kteří jsou těmito infekcemi ohrožováni podobně jako malé děti, navíc zde častěji dochází k hospitalizacím a úmrtím. Obdobné rozdíly jsou zřejmé i ve vztahu k očkování proti klíšťové encefalitidě – zatímco v dětské populaci je očkováno 20 až 30 % dětí, procento očkovaných dospělých, zejména těch nejstarších, se pohybuje pod pěti procenty. Přitom z 32 úmrtí v České republice během let 1997 až 2007 se 29 vyskytlo u lidí starších 45 let! Je tedy zřejmé, že prioritou i do budoucnosti musí zůstat osvěta a především zájem zdravotníků, kteří jsou ke klientům nejblíže, tj. praktických lékařů.

Doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.,

Ústav epidemiologie LF UK Plzeň

Pro revakcinaci proti TBC není žádný důvod

V současné době považuji za prioritu, aby po několikaleté diskusi přistoupila i Česká republika ke zrušení dosud prováděné revakcinace proti TBC u dětí v 11 letech. K tomuto postupu má ministerstvo zdravotnictví aktuální doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí a samozřejmě i doporučení předních českých odborníků v oboru vakcinologie, infektologie, pediatrie a epidemiologie. Všechna národní i nadnárodní doporučení se shodují v neefektivitě dosavadní revakcinace proti TBC, která se již po několik let neprovádí ve valné většině evropských států. V žádném z nich nenastala potřeba toto rozhodnutí revokovat. WHO vydala již v roce 1995 ve svém oficiálním bulletinu doporučení, že tam, kde se provádí tuberkulinový kožní test jako kritérium pro revakcinaci (což je dosud postup v ČR), by měl být tento postup zrušen. Uvedené doporučení akceptovala právě shora zmíněná většina evropských států. Jako další prioritu vnímám případné rozšíření očkovacího kalendáře zavedením dalšího nového očkování. V tomto případě je však třeba vždy vycházet z vyhodnocení výsledků surveillance dané infekce.

MUDr. Michael Vít, Ph.D.,

hlavní hygienik ČR

Hlavním úkolem je nemocím předcházet

V ČR se začalo plošně očkovat v roce 1958, tedy před 50 lety, a očkovalo se proti třem infekcím, které nejvíce ohrožovaly na zdraví i životě mladou generaci – byl to záškrt, tetanus a černý kašel. Od té doby byla připravena řada nových vakcín, které chrání před dalšími závažnými infekčními chorobami. Tak byly postupně vytvořeny očkovací látky proti dětské obrně, spalničkám, zarděnkám, příušnicím, virové žloutence typu B a systémovým infekcím, které způsobuje H. influenzae typu B. U novorozenců se provádí očkování proti TBC. Během uplynulých let došlo ovšem k řadě změn, které si vynutily změny v očkovacím kalendáři: byly eradikovány pravé neštovice, tudíž se proti nim neočkuje. Byla připravena hexavakcína, při jejíž aplikaci není nutné aplikovat zvlášť vakcíny proti dětské obrně, virové žloutence typu B a proti H. influenzae. V nejbližším období se počítá s tím, že se nebude přeočkovávat v 11 letech proti TBC. Byla však připravena konjugovaná vakcína proti sedmi typům pneumokoků, jež nejčastěji způsobují u dětí systémové nákazy, především zápaly mozkových blan, zápaly plic a bakteriémie, které jsou vždy závažné a ohrožují život nebo zanechávají trvalé následky. Proto Světová zdravotnická organizace doporučila všem zemím, aby toto očkování zařadily do očkovacího kalendáře. To do letošního roku uskutečnila řada evropských zemí – naposledy od 1. dubna také Slovensko a počítá se s tím, že bude do očkovacího kalendáře v nejbližší době zařazeno i u nás. Pochopitelně je nezbytné, aby se očkovací kalendář upravoval časově tak, aby vakcíny vyvolaly požadovaný imunitní efekt. Je možné, že v budoucnu zařadíme do očkovacího kalendáře další vakcíny – jako jsou již známé očkovací látky proti rotavirovým průjmům nebo planým neštovicím, perspektivně i proti zánětům mozkových blan způsobeným meningokoky typu B a C.

Očkování vedlo k tomu, že se v ČR více než 20 let nevyskytl záškrt, 30 let nedošlo k tetanu u dětí, byla zcela vymýcena dětská obrna, spalniček je ročně do deseti  případů (bývalo jich až 50 000 ročně). Vedle těchto očkování, která jsou bezplatná, jsou dle potřeby aplikovány za úhradu vakcíny další, jež chrání cestovatele při jejich cestách. Pro lékaře budoucnosti je hlavním úkolem infekčním nemocem předcházet, nikoli je léčit. A k tomu nám pomáhá očkování. Bude stále bezpečnější, bez nežádoucích účinků a dlouhodobě chránící.

Prof. MUDr. Jiří Havlík, DrSc.,

člen výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Změny v nabídce, koordinaci i úhradě očkování

Existují tři základní oblasti, ve kterých by se mohla vakcinační politika v České republice změnit.

1. Role ministerstva zdravotnictví a Národní imunizační komise Role ministerstva zdravotnictví a Národní imunizační komise by měla být odborná a koordinační. Ministerstvo by v budoucnu nemělo nakupovat očkovací látky a pravidelné očkování by mělo být propláceno prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Také by mělo stanovit tzv. Národní imunizační program, do kterého by byly zahrnuty jak povinné, tak nepovinné, doporučené, individuální a plošné imunizace bez ohledu na to zda budou propláceny ministerstvem nebo zdravotní pojišťovnou. Dále by ministerstvo mělo garantovat veřejný komunikační kanál pro odborníky, informované laiky, ale i běžné rodiče např. ve formě webových stránek o Národním imunizačním programu.

2. Financování očkování prostřednictvím zdravotního pojišťění. Mělo by se co nejdříve přejít k financování očkování prostřednictvím zdravotního pojišťění. Pojišťovny by stanovily ceny, za které budou standardní očkovací látky doporučené ministerstvem a Národní imunizační komisí dle Národního imunizačního programu proplácet a případně by stanovily doplatky za nadstandardní očkování.

3. Nabídka nových očkovacích látek a časové změny očkování a přeočkování (timing). V blízké budoucnosti se dá očekávat, že se zavede plošná imunizace proti invazivním pneumokokových infekcím konjugovanou pneumokokovou vakcínou ve schématu 2 + 1 a imunizace proti rotavirových gastroenteriditám. S největší pravděpodobností bude odbourán systém kontroly očkování a případného přeočkování proti TBC.

V kolektivní imunitě podílově přibývá vakcinovaných osob. U nich imunita nemá většinou celoživotní charakter a umožňuje inaparentní infekce a šíření původce v populaci. Proto bude nutné zavést pravidelné přeočkování proti některým infekcím i v dospělém věku.

Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.,

Ředitel Centra očkování a cestovní medicíny, Hradec Králové

Zdroj: