Cítím zodpovědnost vůči svým mladším kolegům

S jakými pocity jste přijala zprávy, že jednání mezi ministerstvem zdravotnictví a LOK směřuje k dohodě?

S úlevou, že vláda pochopila svou odpovědnost, na druhou stranu s bdělostí, protože plnění slibů, které nejsou zatím ničím garantovány (jde o gentlemanskou dohodu), bude nutno sledovat a kontrolovat. Mzdové požadavky nevytvářejí žádný "dluh", jak se nám občas podsouvá, omezení korupce o 10 procent stačí pokrýt mzdové vyrovnání pro veškerý personál ve zdravotnictví zcela bez závislosti na rychlosti reformy.

Kromě toho, že jste se zapojila do akce Děkujeme, odcházíme, jste také jedním z iniciátorů petice SOS zdravotnictví. Hovoříte o problémech českého zdravotnictví jako celku. Nemáte pocit, že jste osamocená idealistka tam, kde ostatní mluví hlavně o penězích?

Nemyslím, že bych byla se svými postoji nějak osamocená. Moje situace je ale možná trochu jiná i proto, že mám u nemocnice úvazek 0,2. I když se lékařům přidá několik tisíc korun, tak to na mé výplatní pásce stejně bude zanedbatelná částka. O peníze mně osobně vůbec nejde. Na druhou stranu mi záleží na tom, aby zde zůstali sekundáři, které jsem vychovala. Investovala jsem do nich obrovské množství času a energie. Dříve nebo později by velká část z nich odešla za hranice. Místo by získali okamžitě. Mluví anglicky, řada z nich i německy, kontakty máme všichni. Jeden z mých podřízených už jednou odmítl nabídku na šéfa pracoviště v USA. Naši lékaři se ve světě neztratí. My jsme ale toto centrum budovali pro české pacienty a ti nebudou mít potřebnou péči. Medicína se bez lékařů dělat nedá.

Uvědomujete si vliv své osobnosti? Argument, že se k akci Děkujeme, odcházíme připojila i profesorka Havrdová, má pro obě strany svoji váhu.

Já si to uvědomuji. Jak už jsem ale řekla, v první řadě cítím odpovědnost vůči svým mladším kolegům. Potřebují záštitu lidí, kteří už mají určité postavení a jméno. Nešlo jim říct: jděte do toho sami, já raději riskovat nebudu. Mám pár let do důchodu a vím, že se uživím. Není to o mně jako o osobě. Ostatně nejsem ani členkou odborů. A na určité riziko jsem zvyklá. Při jednání o úhradách péče jsem riskovala velmi mnoho, tlaky na můj odchod byly zcela reálné. Pro pacienty jsem udělala, co se dalo. Nikdo ale nemůže chtít, abych takovou charitu dělala bezbřeze, bez podpory a desítky let.

Skutečně je podle vás možné výrazně zlepšit příjmy nemocničních lékařů, aniž by to ohrozilo kvalitu a rozsah péče?

Určitě ano. Podle údajů Transparency International ze zdravotnictví ročně mizí kvůli nepřehledným tokům prostředků 27 miliard ročně. Požadavky lékařů představují zlomek této částky.

Neexistuje ale něco jako přirozená hladina korupce, nebo řekněme přirozená míra neefektivity systému? Žádný stát na světě neumí využít všechny prostředky, které jdou do zdravotnictví.

Ale my ani nepředpokládáme, že ředitelé zcela přestanou dávat zakázky spřáteleným firmám. Neočekáváme, že by se přestalo krást úplně. Na druhou stranu by to, proboha, nemuselo být tolik. Stačilo by, kdyby se kradlo o polovinu méně. Provize asi nezmizí, ostatně i v Německu existují. Jsou tam ale ošetřeny zákonem, který dává nějaké limity. Jakmile to jde nad deset procent, tak už to ve vyspělém světě budí pozornost. Naše, jak říkáte, "přirozená" míra korupce je balkánská míra, která by byla v západní Evropě nepřijatelná. Navíc občané u nás nevidí, že by byla vůle kohokoli za korupci ve zdravotnictví potrestat. Tím se veřejnosti dává signál, že ti, kteří jsou do této sítě zapojeni, jsou "ti šikovní".

Není to ale také důsledek určité lhostejnosti lékařů?

Ne, lékaři do toho téměř nemluví. Představa, že jdeme na vedení a řekneme, že chceme tohle CT od téhle firmy, je úsměvná. Málokdy můžeme někoho chytit za ruku. My neurologové už vůbec ne, protože v podstatě s nákupem technologií nemáme nic společného. Ano, využíváme zobrazovací metody, ty ale patří pod radiologii.

A pokud jde o léky?

U léků, které používáme my, úsporu nevidím vůbec žádnou. Jejich ceny SÚKL stlačil tak, že se vyplatí zařídit si firmu, která od nás vyváží léky do Německa. Ale znám jen tento segment trhu, u jiných přípravků to může být jinak.

Není v tom ale přesto určitý rozpor, že v jednu chvíli bojujete za mzdové požadavky svých kolegů i za dostupnost nákladné léčby?

Není, proč by byl? Tyto dva požadavky nejdou proti sobě. Na rozdíl od jiných oborů máme farmakoekonomické studie dokládající, že investice do aktivní léčby v časné fázi onemocnění roztroušenou sklerózou se vyplácí. Oddaluje o dlouhé roky okamžik, kdy člověk přestane chodit do práce a začne pobírat invalidní důchod, o ztrátě soběstačnosti ani nemluvě. Obecně si opravdu myslím, že není nutné brzdit vývoj v nástupu nových metod léčby. Co je nutné, je dát managementům nemocnic určité mantinely, ve kterých se mohou pohybovat. Proto nás nemohla uspokojit nabídka pana ministra, podle které peníze na platy lékařů měly jít ředitelům s tím, ať oni rozhodnou, jak je rozdělí. Dát finance někomu, kdo s nimi špatně hospodaří už teď, pro nás bylo nepřijatelné. To by určitě nefungovalo.

Proč je zrovna neurologie oborem, kde akce Děkujeme, odcházíme získala tak masivní podporu? Není to tím, že jej zasáhla poslední úprava specializačního vzdělávání, podle které neurologové neměli vlastní kmen?

Svoji roli to určitě hraje. Už víme, že se sliby ministerstva nedají brát vážně. Zažili jsme přísliby jednání a nakonec vyšla vyhláška, kterou jsme nemohli připomínkovat a která byla podle nás zcela nesmyslná. I když připravovaná vyhláška ten hlavní problém řeší, určitá nedůvěra v nás přetrvává. Není to nedůvěra vůči jednomu ministrovi, je to nedůvěra vůči instituci, která nefunguje tak, jak by měla. Slibů z této budovy už bylo příliš a ta rétorika je stále stejná.

Stačí strávit pár minut na chodbě vašeho pracoviště a je zřejmě, že jeho kapacita praská ve švech. O kolik pacientů se staráte?

O čtyři tisíce, což je přibližně čtvrtina všech českých nemocných s roztroušenou sklerózou. Dvacet let jsme ten nápor zvládali na úkor našeho volného času, který byl donedávna velmi špatně zaplacen. V současné době jsou služby placeny lépe, ale stále ne tak jako práce v autoservisu. V ten moment, kdy bychom chtěli jet podle zákoníku práce, je lékařů prostě málo. To nejde utáhnout. Pacienti se k nám sjíždějí z celé republiky. Mnozí z nich si uvědomují, že to, co zde mají, není samozřejmé. Naše centrum je postavené na nadšení lidí, kteří svou práci dělají rádi. Mají empatický postoj k pacientům, snaží se uplatňovat, co se naučili v zahraničí, sledují, co se děje na špičce vědy, a snaží se to zavádět do své praxe.

Dovedla jste si představit, že byste opravdu prvního března do práce nepřišla?

Bohužel dovedla. Zbylo by tu 1,6 lékaře. Naše pracoviště by bylo možná schopno zajistit preskripci a aplikaci léků, nic víc. Pacienty s chronickým onemocněním by to neohrozilo, přiznávám ale, že by to pro ně znamenalo značný stres. To ostatně jsme s nimi probírali již delší dobu, sami se ptali a my moc nevěděli, co jim říkat. Pořád jsem ale věřila, že dojde k dohodě. Hluboce jsem doufala, že pokud se to nevyřeší do prvního března, že se to vyřeší do sedmého března. Co by se ale dělo třeba v oblasti akutní péče o cévní mozkové příhody, to jsem si představit nedokázala.

Nemáte pocit, že je tu trochu nešťastná pozice České lékařské komory, kterou jejími postoji nelze odlišit od LOK, a ztrácí tak pozici potenciálního mediátora při jednání?

Nevím, jestli se tu stala chyba, nebo ne. Jestliže je ale velká část lékařů ve skutečně těžké situaci, je podle mě správné, že se za ně stavovská organizace bere. My jsme nic neprovedli, my jsme ti, kteří byli dvacet let vydíráni. Pracovali jsme a pracujeme za platy, které jsou naprosto neadekvátní. Můj tabulkový plat je 32 000. V zahraničí jsem o tom nikdy konkrétně nemluvila, protože to by prostě nepochopili, brali by to jako žert.

A nebyl nešťastný konflikt se sestrami?

Byl, ale za to nemůžeme. Samozřejmě jsme pro, aby se sestrám zvýšily platy. V současné době ale řada sester má vyšší plat než moji sekundáři, a to si myslím úplně v pořádku není. Rozdíl v ohodnocení sester a lékařů je u nás relativně malý. V systému je ale dost peněz na to, aby bylo přidáno všem, s tím nemáme problém, vrážet klín mezi zdravotníky není nutné. Problém jsme měli s tím, jak Česká asociace sester skočila po penězích, které byly nabídnuty lékařům.

Zdroj: Medical Tribune