Čím víc nemocnic, tím horší péče
Tyto otázky si položil zdravotnický think-tank Klub Mederi, který ve středu 12. června ohlásil svůj vznik a při té příležitosti představil výsledky reprezentativního průzkumu veřejného mínění Zdravotnictví očima pacientů 2019.
„Jsme sami pacienti stejně jako všichni ostatní, nicméně se profesionálně zabýváme fungováním systému a vysvětlováním jeho zákonitostí desítky let, takže se umíme a chceme ptát za sebe a zároveň za všechny. A chceme se podílet na kultivaci našeho zdravotnictví. Proto jsme založili think-tank Klub Mederi, nezávislou platformu, jež se nebude bát mluvit místo politiků i o nepopulárních či zdánlivě nudných věcech,“ vysvětlila mluvčí Klubu Mederi Marcela Alföldi Šperkerová ze společnosti Chytrý pacient.
Klub Mederi již nyní sdružuje známé odborníky na české zdravotnictví, např. Pavla Vepřeka, ekonoma Miroslava Zámečníka, neurochirurga prof. Vladimíra Beneše, lékaře a ekonoma Pavla Hroboně či právníka Jakuba Krále. Jak prozradila Marcela Alföldi, jejich úkolem bude nastolovat klíčová témata, analyzovat je a hledat dobrá řešení. „Naším úkolem je, aby se o skutečných problémech českého zdravotnictví dozvídali lidé a začali jim rozumět. Současně se budeme soustředit na komunikaci a jednání se zdravotnickými subjekty a politiky, tedy všemi, kteří mohou měnit věci k lepšímu,“ dodala Alföldi.
Lidé jsou zmatení
Průzkum veřejného mínění Zdravotnictví očima pacientů 2019, který si společnost Chytrý pacient nechala vypracovat letos na jaře u agentury STEM/MARK, totiž ukazuje, že Češi jsou ze zdravotnictví zmateni, neorientují se v něm, neví, jakým z protichůdných informací mají věřit a když onemocní, jsou mnohdy bezradní při hledání té správné péče. Například se ukázalo, že jen každý devátý občan dojíždí pravidelně za lékařskou péčí 30 km a dále od svého bydliště. Na druhou stranu devět z deseti lidí by klidně cestovalo za kvalitou a dvě pětiny z nich dokonce déle než tři hodiny. „Lidé by měli mít péči po ruce, ale jen tu základní, od praktického lékaře, a následnou a ošetřovatelskou. Naopak za operativou a specializovanou léčbou by jim v zájmu zachování kvality nemělo vadit si dojet. Pokud budou lidé trvat na akutní lůžkové péči takzvaně za rohem, bude se její kvalita zhoršovat. Česko totiž zápasí s nedostatkem kvalifikovaného personálu v nemocnicích, zdaleka ne všude je kvalitní vybavení a ani nemají všechny nemocnice dostatek peněz na rekonstrukce, které umožní poskytovat akutní péči efektivně. Zároveň platí rčení, že cvik dělá mistra. Koncentrace zvláště specializované péče je tedy jednoznačně ve prospěch kvality, efektivity a bezpečnosti pro pacienta,“ řekla Marcela Alföldi, která se sledováním českého zdravotnictví zabývá již dvacet let jako novinář a své poznatky a možná řešení spolu s dalšími odborníky shnula již do tří publikací (např. Zdravotnictví 2.0: příručka pro ministra).
Že si lidé nejsou zcela jisti tím, jaká péče je jim poskytována, ukazuje průzkum STEM/MARK také: jen necelá polovina dotázaných souhlasila s tvrzením, že jim jsou u lékaře či v nemocnici předepsána všechna vyšetření, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebují, a že jsou léčeni dostatečně. A jen třetina souhlasila s tím, že lékař či sestra v nemocnici na ně mají dostatek času. S uvedenými tvrzeními častěji souhlasili lidé starší 60 let, bez maturity a se špatnou životní úrovní (dle svého hodnocení). Jen pětina respondentů souhlasila s tím, že vědí, jak mají postupovat, aby se domohli svého práva případně odškodnění při poškození zdraví.
Skepsi lidé cítí i vůči zdravotním pojišťovnám. Jen pětina lidí si myslí, že jako plátci zdravotního pojištění mohou ovlivňovat, co a v jaké výši za ně jejich pojišťovna uhradí. Zřejmě i díky medializovaným případům si jen pětina dotázaných myslí, že moderní léčba nádorů, roztroušené sklerózy, vzácných či revmatických chorob je dostupná všem pacientům. Z průzkumu také vyplynulo, že lidé starší padesáti let se mnohdy chovají vůči lékařům a zdravotníkům podřízeně a čím jsou starší, tím jsou pasivnější a možná i bojácnější. Může to být jistě i tím, že na ně s věkem jejich nemoci více doléhají, ale o to jsou zranitelnější. Protichůdnost postojů veřejnosti podle Klubu Mederi vyplývá ze způsobu, jakým v Česku probíhá komunikace o zdravotnických tématech. Je náhodná, řeší jen akutní věci, zdravotnictví není v centru zájmu. Informovanost o směřování českého zdravotnictví a jeho kultivaci je nekoncepční a nesystémová. Tento hendikep chce postupně napravit zpravodajský web chytrypacient.cz tím, že přispěje k vyšší informovanosti, a tedy i orientaci českých pacientů.
Systém nemocnic se musí změnit, ale úkolů je víc
České zdravotnictví je na velmi dobré, někdy i špičkové úrovni. Přesto zde zůstává prostor pro jeho zlepšování. Prvním tématem, které chce think-tank rozpracovat, jsou právě nemocnice, resp. jejich skladba, počet, poměr akutní a následné péče, kvalita, efektivita a bezpečnost pro pacienta. České nemocnice se potýkají s personálními problémy a se způsobem financování, jež konzervuje minulost a brání efektivní adaptaci nemocniční sítě na vývoj medicíny a potřeb obyvatelstva. Každoroční změny pravidel brání potřebným dlouhodobým investicím a prohlubuje se nerovnost v kvalitě a dostupnosti péče.
„Řešení je ve skutečném zavedení DRG, ve změně organizace práce v nemocnicích směrem k omezení přesčasů, k přehodnocení rolí jednotlivých profesí, ke společnému lůžkovému fondu a podobně. Modernizace chodu nemocnic se neobejde bez dobrého fungování mimonemocniční péče a účelnějšího propojení se sociálním systémem,“ zdůrazňuje člen Klubu Mederi Pavel Vepřek a doplňuje, že české zdravotnictví potřebuje rovněž férovou úhradu (peníze tzv. za pacientem), větší univerzalitu lékařů a nápady, jak zatraktivnit profesi sester. V neposlední řadě je velice důležité zavádění elektronizace do zdravotnictví.
MUDr. Vepřek se shoduje s Janou Petrenko (Koalice pro zdraví) na tom, že aby se změna zdařila, je potřeba posílit roli občana či pacienta v celém zdravotnictví jak dobrou informovaností, tak i jeho ekonomickou motivací ke správnému pohybu ve zdravotním systému. „I zahraniční studie potvrzují, že to, co lidé získají zdarma, pro ně nemá hodnotu. Vnímání hodnoty roste přímo úměrně s tím, kolik úsilí či prostředků musí jedinec vynaložit. Čeští pacienti si zpravidla myslí, že nemusejí vynaložit nic a přitom chtějí všechno,“ řekla J. Petrenko a dodala, že česká společnost má rovnostářskou tradici, což se odráží i nastavení zdravotního systému – nejsou populární opatření jako nadstandard či připojištění. Podle Petrenko takto získané peníze v systému ovšem chybí a nakonec ani zdravotní pojišťovny nejsou motivovány bojovat o klienty. „Je načase přinutit systém, aby průběžně vyhodnocoval, jak pracuje, a to včetně kvality a efektivity,“ uzavřela.
Zdroj: MT