Cílem je pokles reziduálního rizika KVCH

Pane profesore, s jakým záměrem jste organizovali tento seminář?

Jde již o čtvrtý, takže skoro již tradiční seminář, který byl pořádán původně jako akce především pro východní a střední Evropu. V letošním roce jsme se rozhodli pro pojetí "celoevropské", protože dříve platná dělicí čára již postupně přestává existovat a výměna zkušeností má skutečně širší rozměr. Abych tedy odpověděl na vaši otázku, první semináře, měly za cíl přinést nejnovější informace mladým lékařům ze zemí bývalého "východního bloku", letošní již byl orientován na vzájemnou výměnu zkušeností - opět především mezi mladými, regionálními "opinion leadery".

Které z přednášek vás nejvíce zaujaly a co zcela nového zde zaznělo?

Vývoj v medicíně není skokový, ale jde o evoluci. Spíše než převratné novinky byly prezentovány výsledky studií z posledních let, nové koncepce diagnostiky aterosklerózy (především otázka neinvazivní diagnostiky aterosklerózy, význam stanovení apolipoproteinů A-I a B, a také moderních, tzv. emerging rizikových faktorů). Na mne velmi zapůsobily přednášky profesora Gordona Francise z Vancouveru, který se soustředil na problematiku HDL cholesterolu, a také přednáška profesora Alberta Zambona z univerzity v Padově, jenž hovořil o reziduálním riziku.

Diagnostika, management a individuální terapeutický přístup ke snižování reziduálního rizika makro- i mikrovaskulárních komplikací aterosklerózy byly také obsahem dalších skupinových workshopů. O které dílčí téma byl největší zájem?

Velký zájem vzbudila problematika reziduálního rizika. Všichni akceptují koncept LDL cholesterolu jako primárního cíle léčby i nejzávažnějšího rizikového faktoru. LDL cholesterol také dokážeme poměrně dobře ovlivnit statiny nebo statiny v kombinaci s ezetimibem nebo pryskyřicemi.

Přesto navzdory této léčbě řada nemocných umírá na kardiovaskulární onemocnění. A právě toto zbytkové nebo reziduální riziko je potom možno ovlivnit léčbou niacinem nebo fibráty. Posledně jmenované mají navíc schopnost ovlivnit i mikrovaskulární komplikace. Právě řešení reziduálního rizika u našich pacientů kombinační léčbou fenofibrátu se statinem je slabým místem, kde máme v České republice rezervy. Teprve od letošního jara mohou tuto kombinaci předepisovat i praktičtí lékaři, ale i my specialisté bychom se měli více zaměřit na její využívání.

Za posledních 20 let klesla úmrtnost na kardiovaskulární choroby i v ČR (zhruba o 37 % u mužů a 35 % u žen). Stále však nedosahujeme úrovně západních zemí EU. V čem vidíte hlavní příčinu stále poměrně vysoké úmrtnosti na kardiovaskulární choroby v ČR a jaký podíl na tomto stavu mají nedoceněná rizika, například u subpopulace diabetiků 2. typu?

Zlepšení kardiovaskulárního zdraví u nás je velmi impresivní, na druhé straně ke spokojenosti je daleko. Podíl nových léčebných metod, jako je revaskularizace apod., které jsou u nás na špičkové, troufám si říci světové úrovni, na poklesu kardiovaskulární morbidity a mortality je však poměrně malý. Nejméně za polovinou pozitivních trendů stojí preventivní opatření, snížení cholesterolu, omezení kouření a zlepšení kontroly hypertenze. Ani v této oblasti však nemůžeme být spokojeni. A současně bohužel dochází i u nás k nárůstu výskytu diabetu typu 2, obezity centrálního typu nebo metabolického syndromu. Tyto nepříznivé trendy jsou důsledkem životního stylu naší populace a je jen velmi obtížné je korigovat farmakologicky.

Zdroj: Medical Tribune