Cílem Heart Failure Awarness Day 2012 jsou informace

Současná kardiologie je nepochybně velmi úspěšným medicínským oborem. Díky velkým pokrokům v prevenci, diagnostice i léčbě kardiovaskulárních onemocnění došlo u nás za posledních přibližně 20 let k významnému poklesu kardiovaskulární úmrtnosti, např. na koronární příhody (většinou akutní infarkty myokardu) o přibližně 40 %, na mozkové cévní příhody dokonce o více než 50 procent. Úspěchy kardiologie se nepochybně největší mírou podílejí na faktu, že se za posledních 20 let u nás prodloužila očekávaná střední délka života pro obě pohlaví o více než 4 roky.

Za své úspěchy však kardiologie platí daň. „Tím, že úspěšněji léčíme akutní stavy, jako jsou infarkty myokardu a cévní mozkové příhody, vytváříme kandidáty pro vznik a progresi chronického srdečního selhání. Lidé neumírají na akutní koronární příhodu, tu přežijí, často ale s poškozeným myokardem, takže u nich později dochází k remodelaci levé srdeční komory a rozvoji srdečního selhání. Prodlužuje se lidský život, populace stárne. A protože výskyt srdečního selhání je významně závislý na věku – s přibývajícím věkem exponenciálně narůstá –, zvyšuje se v populaci také počet nemocných s chronickým srdečním selháním. Proto se někdy mluví o srdečním selhání také jako o epidemii 21. století,“ říká prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc., z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Odhaduje se, že v současné době trpí srdečním selháním v naší populaci 1,5 až 2 % všech lidí. To je v absolutních číslech 150 000 až 200 000 nemocných!

Evropský den srdečního selhání

Protože se srdeční selhání stalo ve všech rozvinutých zemích světa závažným medicínským problémem, rozhodla se Evropská kardiologická společnost (ESC), resp. její Asociace pro srdeční selhání (HFA) vyhlašovat v posledních letech tzv. Heart Failure Awarness Day, tedy den, k němuž by měly být směrovány a koncentrovány různé informační a edukační aktivity, jež zvyšují povědomí jak odborné, tak i laické veřejnosti o tomto závažném problému současné kardiologie a medicíny vůbec. Letos je tento den, vlastně dny, vyhlášen na 11. až 13. května. „Heart Failure Awarness Day má zvýšit povědomí jak laické veřejnosti, tak i lékařů, počínaje praktickými lékaři pro dospělé až po různé ambulantní specialisty, o chronickém srdečním selhání. Důvodem je, že chronické srdeční selhání jako konečný syndrom komplikující celou škálu kardiovaskulárních onemocnění se vyskytuje v populaci se stále narůstající prevalencí i incidencí. Do budoucnosti lze očekávat, že jeho výskyt v populaci bude nadále narůstat. Podobně je tomu s nejčastější poruchou srdečního rytmu – fibrilací síní. Příčinou je fakt, že čím dál efektivněji předcházíme akutním situacím, jako jsou infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda, a současně se prodlužuje průměrný lidský věk. Lidé proto umírají sice stále na kardiovaskulární onemocnění, ale o několik let později a jiným mechanismem, nikoli např. na onen akutní infarkt myokardu, ale na srdeční selhání,“ vysvětluje prof. Hradec.

Představení nových doporučení na výročním sjezdu v Brně

Shodou okolností ve zmíněném termínu začíná v Brně jubilejní XX. výroční sjezd České kardiologické společnosti (ČKS), na němž budou kromě jiného diskutovány také nové „Doporučené postupy ČKS pro diagnostiku a léčbu chronického srdečního selhání“. Co přinášejí nového proti jejich poslední verzi z roku 2006? „Nová doporučení například zahrnují přesnou diagnostiku s vyjasněním postavení natriuretických peptidů, BNP a NT‑proBNP v diagnostice, odhadu prognózy a ev. monitorování léčby a echokardiografie jak u diastolické, tak systolické srdeční dysfunkce. V oblasti terapie je zásadní zprávou potvrzení postavení blokátorů systému RAAS, včetně doporučených dávek, potvrzení role beta‑blokátorů, vymezení postavení digoxinu, antiagregace, antikoagulace a statinů a uvedení nového léku – ivabradin,“ stručně shrnuje novinky v doporučeném postupu prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., z Interní kardiologické kliniky FN Brno. Prof. Hradec následně přidává podrobnější vysvětlení.

„V léčbě došlo k největšímu pokroku nepochybně zejména v oblasti přístrojové léčby. Rozšířily a zpřesnily se indikace pro implantaci systémů pro biventrikulární kardiostimulaci, tzv. resynchronizační léčbu – CRT, a implantaci ICD jako prevenci náhlé srdeční smrti. Čím dál častěji se implantují kombinované přístrojové systémy mající obě funkce. Jde však o léčbu finančně nesmírně náročnou a její rozvoj je limitován finančními možnostmi zdravotního systému,“ uvádí prof. Hradec a dodává ještě další oblast přístrojové léčby, která se velmi rozvíjí: „U nemocných v pokročilých (v podstatě terminálních) fázích srdečního selhání jsou to různé podpůrné systémy pro funkci levé srdeční komory jako pumpy (tzv. left ventricular assist devices – LVADs), které umožňují nemocným v těchto pokročilých fázích přežít akutní zhoršení chronického srdečního selhání způsobené odstranitelnou příčinou (např. zánětem) nebo dočkat se transplantace srdce (tzv. strategie bridge‑to‑transplantation).“

V oblasti farmakoterapie citované doporučené postupy představují dvě novinky. První z nich je selektivní blokátor mineralokortikoidních receptorů (MR) eplerenon, který rozšířil indikace blokátorů MR na celé spektrum symptomatických nemocných s chronickým srdečním selháním (tedy i na nemocné ve funkční třídě II dle NYHA). „Tento lék je prost nepříjemných nežádoucích účinků, které má spironolakton u části mužů, takže je pro tuto část nemocných ke spironolaktonu rovnocennou alternativou,“ upozorňuje prof. Hradec.

Druhou významnou farmakoterapeutickou novinkou je ivabradin – první selektivní a specifický inhibitor If kanálů v sinoatriálním uzlu myokardu, který zpomaluje srdeční frekvenci. „V tomto případě jde vlastně o zcela nový léčebný mechanismus – zpomalení zvýšené srdeční frekvence. Zpomalení srdeční frekvence je pravděpodobně zodpovědné za většinu prospěšného účinku beta‑blokátorů u chronického srdečního selhání. Ivabradin však na rozdíl od beta‑blokátorů nemá jiné účinky, jež mohou být při srdečním selhání nevýhodné, jako např. negativně inotropní, negativně dromotropní a jiné účinky. Je také lékem velmi bezpečným, a jak bylo prokázáno ve dvou mortalitně‑morbiditních studiích – Beautiful a Shift –, lze ho s beta‑blokátory bezpečně kombinovat,“ uzavírá prof. Hradec. Ivabradin je podle SPC i podle schváleného znění indikačního omezení indikován k léčbě nemocných s chronickým srdečním selháním, kteří jsou ve stabilizovaném klinickém stavu, mají sinusový rytmus a srdeční frekvenci ≥75/min, buď jako monoterapie u nemocných, kteří netolerují beta‑blokátory nebo k nim mají kontraindikace, nebo v kombinaci s nimi, pokud stále přetrvává vyšší klidová srdeční frekvence.

Medical Tribune     red

Zdroj: Medical Tribune