Cíl ČKS: prestižní časopis a fungující vzdělávání
Jak byste hodnotil stav, ve kterém pomyslně Českou kardiologickou společnost z rukou někdejšího předsedy profesora Michaela Aschermanna přebíráte?
Česká kardiologická společnost funguje podle mého názoru velmi dobře a spolupráce mezi Brnem a Prahou, nebo chcete-li, Prahou a Brnem, je výborná, stejně jako jsou vynikající vztahy mezi kolegy působícími na Moravě a v Čechách. Nezbývá proto, než navázat na skvělou práci, kterou v čele České kardiologické společnosti odvedl profesor Aschermann, a pokusit se vyřešit sporné oblasti, s nimiž zatím ještě nejsme spokojeni. Patří k nim především problémy spojené s obsahem časopisu Cor et Vasa, výukou mladých kardiologů, financováním kardiologické péče atd. Ve vedení ČKS se však nejedná o žádnou velkou revoluci, neboť profesor Aschermann v ní nadále bude působit na postu místopředsedy. Samozřejmě se dále budeme snažit o rozvoj spolupráce s Evropskou kardiologickou společností, kde máme v osobě prof. Petra Widimského významné zastoupení.
Máte zájem, aby se do budoucna rozšiřovala členská základna z řad internistů nebo praktických lékařů?
Při odpovědi na tuto otázku je potřeba vnímat souvislosti a vztahy k Evropské kardiologické společnosti. V současnosti máme přibližně 2 400 členů, ale vzhledem k tomu, že by se každý měl stát automaticky členem Evropské kardiologické společnosti, za kterého je potřeba platit členské příspěvky, registrujeme u Evropské kardiologické společnosti pouze naše členy – kardiology. Je to situace, kterou musíme co nejdříve vyřešit. Uvidíme, jak se k tomu nový výbor postaví. Ale není to jen specificky náš problém. S tím souvisí i otázka rozšiřování členské základy. Obecně samozřejmě máme zájem na zvyšování počtu našich členů.
Na co by měla klást ČKS ve své činnosti do budoucna důraz?
Vesměs to není nic nového. Jednou z hlavních částí činnosti naší společnosti je organizace tří velkých odborných akcí – pořádání výročního sjezdu, kterého se každoročně v průběhu května v Brně účastní nejen kardiologové, ale také internisté, praktiční lékaři i střední zdravotnický personál, dále jsou to Kardiologické dny v Nemocnici Na Homolce, jež byly původně koncipovány jako setkání sloužící k prezentaci grantových projektů a původních českých prací. Kvůli zatraktivnění této akce však v odborném programu asi před pěti lety přibyly k těmto prezentacím i edukační přednášky. Třetí významnou odbornou aktivitou, na niž se soustředíme, je Den mladých kardiologů. Nově se při jeho pořádání jednotliví organizátoři střídají, od čehož si slibujeme zvýšení konkurence a zkvalitnění nejen odborné náplně této akce.
Další významnou součástí našich aktivit je podpora vzdělávání mladých kardiologů formou udělování domácích i zahraničních grantů. Musím říci, že mezi mladými lékaři pozorujeme poměrně velký zájem o tuto formu podpory. Také se snažíme podporovat aktivní účast našich členů na odborných akcích v zahraničí.
Novou aktivitou v oblasti vzdělávání je evropský projekt internetového vzdělávání, který připravuje profesor P. Mills, předseda EBSC (pozn. red.: European Board for the Speciality of Cardiology). Zájmem České kardiologické společnosti samozřejmě je, aby naši kardiologové byli vzdělaní na vysoké úrovni a snesli srovnání s kolegy z ostatních evropských zemí, proto se nám myšlenka jednotného evropského internetového vzdělání i nabídka zapojení se do pilotního projektu líbí, zbývá dořešit mnoho praktických otázek spojených s jeho realizací. Jde o způsob financování, garanci odborné úrovně schopností absolventů, akreditaci pracovišť, která by se projektu zúčastnila atd.
Jaké konkrétní výhody by získání titulu evropského kardiologa lékařům přineslo?
Zásadní otázkou, která se opět netýká pouze našich kardiologů, je, jak lékaře motivovat, aby se do tohoto jednotného způsobu vzdělávání zapojili. Jde jistě i o prestižní záležitost, ale chybí vize finančního ohodnocení, dalšího uplatnění a další. I když naši lékaři teoreticky mohou pracovat v rámci Evropské unie, získání diplomu evropského kardiologa by jim uplatnění mohlo usnadnit. Všechny tyto aspekty bude muset výbor České kardiologické společnosti a akreditační komise ještě zvážit, než vyslovíme definitivní souhlas s naším připojením k tomuto projektu.
Letos byly do programu výročního sjezdu zařazeny i dvě farmakoekonomické práce hodnotící finanční náročnost kardiologické péče. Z následné diskuse však vyplynulo, že v nich byla posuzována data z hospitalizačních účtů pacientů, tedy to, co nemocnice účtuje pojišťovně. Skutečně náklady jsou však podle oponentů daleko vyšší. Hodlá se výbor České kardiologické společnosti touto problematikou zabývat do budoucna intenzivněji, aby získal podobně přesná data o nákladech kardiologické péče, jako mají například onkologové?
Již jsme měli předběžná jednání s doc. RNDr. Ladislavem Duškem z Institutu biostatistiky a analýz LF a PřF MU v Brně, který spravuje onkologické registry, a připravujeme několik kardiologických registrů, jež by do budoucna měly potřebná data shromáždit, a umožnit tak další diskusi o optimalizaci kardiologické péče mezi jejími organizátory a plátci.
Se zavedením nových farmak i dalších terapeutických postupů se finanční náročnost kardiologické léčby neustále zvyšuje. Na druhou stranu existují důkazy z klinických studií, že tato léčba je prospěšná, a tudíž se stále rychleji dostává do doporučených postupů pro praxi. Pociťují již lékaři v praxi reálně rozpor mezi tím, že odborně je nějaká léčba plně indikovaná, ale pojišťovna ji hradí pouze v omezené míře nebo omezenému množství pacientů?
Doporučenými postupy bychom se samozřejmě měli řídit, ale na druhou stranu musíme zohledňovat to, co je v našich ekonomických možnostech, a z toho v praxi vycházet. Příkladem je třeba použití clopidogrelu, kdy evropská doporučení říkají, že bychom ho například po implantaci lékového stentu nebo akutním koronárním syndromu měli podávat 12 měsíců, pojišťovna ho však hradí pouze půl roku, dalších šest měsíců si ho nemocný musí v případě potřeby platit sám. Nutno říci, že toto je obecný problém a s podobnými situacemi se setkávají i lékaři jiných odborností. Existují ale určité mechanismy, které pomáhají procesu ekonomické optimalizace léčby – jsme svědky stále většího využívání generických přípravků, tvrdých vyjednávání mezi zdravotnickými zařízeními a dodavateli léků a zdravotnického materiálu atd. Na druhou stranu je nepřijatelné, abychom pod ekonomickým tlakem omezovali například počty provedených PCI, když se v mnoha případech jedná o život zachraňující výkon.
Můžete ještě nastínit svou představu, jak se bude pod vaším vedením vyvíjet vztah České kardiologické společnosti k osvětové činnosti široké veřejnosti? Budete se nadále soustřeďovat na odbornou práci a pomoc svým pacientům a nebo se budete angažovat i v edukační činnosti?
Osvětu, která povede ke změně škodlivého životního stylu našich pacientů, pokládám za velice důležitou součást naší práce. Myslím, že je například stále ještě podceňován význam rehabilitace u nemocných po infarktu myokardu. Na rozdíl od některých kolegů mám velmi dobré osobní zkušenosti s tím, jak pacienti po infarktu myokardu ještě na koronární jednotce příznivě reagují na nabídku cílené rehabilitace a zajímají se o doporučení na změnu životního stylu od našich fyzioterapeutů. Jednu dobu byl zájem pacientů tak veliký, že jsme zavedli večerní cvičební programy. V rámci České kardiologické společnosti bych proto rád ve větší míře podporoval programy primární a sekundární prevence určené široké veřejnosti. Mohu se zmínit například o přípravě televizních spotů pro regionální televizi o prospěšnosti nordic walkingu, rizicích plynoucích z neléčené hypertenze nebo obezity či dalších rizikových kardiovaskulárních faktorech, které připravila doc. Eliška Sovová z I. interní kliniky FN Olomouc.
Na závěr mi dovolte položit otázku, kam byste chtěl Českou kardiologickou společnost během následujících tří let dovést?
Rád bych, aby se časopis Cor et Vasa jak po formální, tak především po obsahové stránce dostal na špičkovou úroveň a mohli jsme uvažovat, že by se časem začal objevovat v databázi Medline. Dále bych byl rád, aby se vyřešily otázky kolem financování a organizace výuky mladých kardiologů na akreditovaných pracovištích a celý proces postgraduální výuky, včetně projektu evropského internetového vzdělávání, se zdárně nastartoval. A mou osobní ctižádostí je, aby se ze strany České kardiologické společnosti dostalo větší podpory některým preventivním programům a abychom se pokusili získat větší podporu v této oblasti od farmaceutických společností, ale i ze strany zdravotních pojišťoven.
Zdroj: