Cíl: centralizace intenzivní medicíny
Můžete se v krátkosti zmínit o vývoji anesteziologie v Čechách?
První demonstrace anestezie na našem území proběhla 7. února 1847 v Nemocnici Milosrdných na Františku. Posléze se až do druhé světové války této oblasti, mimo několika osobností medicíny, věnovali především zaškolení nezdravotníci. Na bojištích převážně západní fronty se poprvé ve větší míře ukázal význam kvalifikované anesteziologické péče při zabezpečování životních funkcí těžce raněných. Tyto válečné zkušenosti později tvořily základ anesteziologického knowhow. První anesteziologické pracoviště v České republice vzniklo v roce 1948 v Ústřední vojenské nemocnici, ale zlomovým obdobím byl až počátek 70. let, kdy se náš obor osamostatnil. Dá se říci, že od svého počátku byl koncipován velmi moderně. Své zaměření nejen na anesteziologii a resuscitaci pacientů s ohrožením životních funkcí, ale také na péči o těžce stonající deklaroval již ve svém názvu. Postupné etablování samostatného oboru vedlo k vytvoření specializovaných pracovišť, které postupně svým rozložením pokrývaly téměř všechny okresní nemocnice. Tato lůžková základna byla pro pozdější rozvoj našeho oboru velmi důležitá.Co považujete za hlavní úspěchy, kterých anesteziologie u nás dosáhla?
Hlavní devizou české anesteziologie je skutečnost, že ve všech zařízeních poskytují tuto péči kvalifikovaní lékařianesteziologové, a to včetně ústavních pohotovostních služeb. V tomto ohledu se můžeme směle srovnávat s nejvyspělejšími státy světa. Na tomto místě je také potřeba upozornit, že na všech úspěších, kterých dosáhla naše chirurgie v posledních letech, včetně transplantací, se významnou měrou podíleli i anesteziologové. Z definice našeho oboru ovšem vyplývá, že jsme oborem servisním, naší ambicí proto není být na titulních stránkách novin, ale umožňujeme jiným, aby tam byli. Myslím, že mnoho lékařů i ostatních zdravotníků pokládá zajišťování anesteziologické péče lékařem za samozřejmost. Z vaší odpovědi ovšem vyplývá, že tomu tak není.
V řadě zemí Evropy skutečně zajišťují anesteziologickou péči v mnoha případech vyškolení nelékaři. Příkladem může být Skandinávie, země Beneluxu nebo Francie. Také ve Spojených státech ztratili anesteziologové zejména v oblasti intenzivní medicíny dominantní postavení. O nemocné ležící na lůžkách intenzivní péče se převážně starají vyškolené sestry. Tím nechci říkat, že by tato péče nebyla kvalitní. Odborný personál odvádí, převážně na sále, kvalitní práci. Rozdíl je ale v přístupu k pacientovi v perioperačním období. Komplexní pohled lékaře na pacienta v kontextu jeho celkového zdravotního stavu je totiž v mnoha případech nenahraditelný. Které problémy v současnosti trápí českou anesteziologii?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2006, strana 8
Zdroj: