Chondroitinsulfát: doplňky stravy versus léky

Chondroitinsulfát je polysacharid ze skupiny glykosaminoglykanů, mezi které se řadí také např. kyselina hyaluronová, keratansulfát a další. Je fyziologickou součástí proteoglykanů obsažených v mezibuněčné hmotě chrupavky. Při terapeutickém užití při artróze patří do skupiny symptomaticky pomalu působících léků (SYSADOA), v řadě klinických studií byly prokázány jeho účinky u osteoartrózy kolenního a kyčelního kloubu a kloubů ruky, především tím, že:

* inhibuje látky poškozující kloubní chrupavku;

* stimuluje syntézu proteoglykanů;

* spolu s dalšími glykosaminoglykany váže ionty s kladným nábojem, v proteoglykanech tak vzniká vyšší osmotický tlak a dochází k vazbě vody;

* potlačuje syntézu látek s prozánětlivou aktivitou.

Prof. Nicola Volpi na pražském kongresu připomněl, že tvoří komplexní a heterogenní molekuly s velmi variabilní strukturou a vlastnostmi (molekulární hmotností, hustotou elektrického náboje aj.), které ovlivňují jeho biologické a farmaceutické působení a absorpci při podání per os.

„Z toho vyplývá, že původ živočišného materiálu, ze kterého byl chondroitinsulfát získán, stejně jako výrobní proces, přítomnost příměsí a řada dalších faktorů přímo ovlivňuje chování látky v lidském těle,“ zdůraznil N. Volpi. „Jedině pečlivé sledování původu, ‚čistoty‘, struktury a fyzikálně-chemických vlastností chondroitinsulfátu v léčivých přípravcích i potravních doplňcích může garantovat jeho žádoucí účinek.“

Co je psáno, není dáno

Problém v této souvislosti může představovat odlišný schvalovací proces předcházející uvedení nového léčivého přípravku, resp. doplňku stravy na trh. Zatímco lék podléhá přísné registraci národního, resp. evropského regulátora podpořené výsledky klinických studií, u doplňků stravy se vyžaduje v podstatě pouze to, aby výrobce doložil Státnímu zdravotnímu ústavu, že v přípravku – posuzovaném jako potravina – nejsou toxické látky a že obsahuje látku, která je uvedena na obalu. Nesleduje se však, zda je deklarovaná látka v přípravku obsažena ve správném a konstantním množství, ani to, zda je opravdu účinná a také bezpečná.

Tým prof. Volpiho proto podrobil deset doplňků stravy obsahujících chondroitinsulfát, které jsou volně k dostání na trhu v ČR, kvantitativní i kvalitativní analýze. Využil k tomu dvou metod – specifické a senzitivní elektroforézy agarového gelu a kapalinové kolonové chromatografie. Anonymizované výsledky dokumentuje připojená tabulka.

„Obsah chondroitinsulfátu ověřený exaktními metodami se shodoval s množstvím uvedeným na obalu pouze ve čtyřech případech,“ zrekapituloval ve své prezentaci prof. N. Volpi. „Nejvíce zarážející bylo, že hned čtyři přípravky se pohybovaly pod hranicí jednoprocentního obsahu chondroitinsulfátu. Zatímco výrobci deklarovali na obalu ve dvou případech 250 mg, dále 200 mg, resp. 75 mg chondroitinsulfátu v jedné kapsli nebo tabletě, ve skutečnosti český spotřebitel dostal jen 1 mg, 13,3 mg, 14,5 mg, resp. 10 mg účinné látky v jedné dávce.“

Původ spotřebitel nezjistí

Kvalitativní analýza navíc prokázala, že původ chondroitinsulfátu v prodávaných doplňcích stravy je velmi různorodý – a navíc jej výrobci na obalech neuvádějí a ani uvádět nemusejí. „Převažoval chondroitinsulfát extrahovaný z prasečích chrupavek následovaný toutéž látkou pocházející z hovězího dobytka. V jednom případě chromatografie prokázala původ ze žraločích chrupavek – jistě nikoli náhodou se jednalo o výrobek dovážený do ČR z Číny – a v dalším případě se původ chondroitinsulfátu pro jeho nízký obsah nepodařilo zjistit vůbec,“ uvedl prof. N. Volpi. „To, že po výrobcích doplňků stravy není vyžadováno, aby na rozdíl od producentů léčiv uváděli živočišný původ chondroitinsulfátu a garantovali kvalitu zpracování, je nebezpečné s ohledem na riziko možného přenosu některých nemocí ze zvířete na člověka – například BSE, kulhavky, slintavky apod.“

U léků je množství látky garantováno

Podle prof. N. Volpiho současná legislativa nezaručuje, minimálně v oblasti doplňků stravy s obsahem chondroitinsulfátu, jejich dostatečnou kvalitu. Spotřebitel navíc nemá možnost ověřit si u volně prodejných přípravků, do kterých investuje své peníze v hotovosti, zda opravdu obsahují účinnou látku v garantovaném množství. Nic se nedozvědí ani o jejím původu, nemají tedy jistotu jak zdravotní nezávadnosti, tak toho, že výsledná molekula má skutečně optimální fyzikálně-chemické vlastnosti  potřebné pro to, aby byla v organismu účinná.

„Dokud nebudou pro oblast doplňků stravy přijaty přísnější a přesnější regulace, nezbývá lékařům nic jiného, než navzdory masivní televizní i tištěné reklamě vysvětlovat pacientům, kterým může užívání chondroitinsulfátu přinést dlouhodobý prospěch, proč je jistější spolehnout se na léčivé přípravky schválené a registrované v ČR Státním ústavem pro kontrolu léčiv,“ uzavřel prof. N. Volpi.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana A6

Zdroj: