Chemoterapie dočasně postihuje lidský mozek
Přestože chemoterapie a její neustálý vývoj je nesporným přínosem v boji proti nádorovým onemocněním, má také celou řadu krátkodobých či dlouhodobých nežádoucích účinků. Patří mezi ně gastrointestinální potíže, imunosuprese nebo komplikované záněty sliznic. Pacienti podstupující chemoterapeutickou léčbu si také často stěžují na problémy s pamětí či s řešením problémů a na narušení jiných kognitivních funkcí.
Ačkoli se předpokládalo, že chemoterapie díky hematoencefalické bariéře nepoškozuje mozkové buňky, nejnovější studie potvrzují pokles kognitivních funkcí u pacientů s chemoterapií. Studie na zvířatech ukázaly fyzické změny mozku, resp. neuronů, zapříčiněné chemoterapií. U lidí však chybějí výzkumy rozsáhlejšího charakteru, mimo to je obtížné rozeznat komplikace, které způsobí samotné nádorové onemocnění a které vlastní chemoterapie. Japonští vědci pod vedením Masatoshi Inagaki z National Shikoku Cancer Center Hospital své snažení zacílili na měření objemů specifických oblastí mozku pomocí magnetické rezonance u osob, které přežily karcinom prsu, prodělaly chemoterapii a byly jeden nebo tři roky po operaci. Tyto dvě skupiny porovnávali i se subjektivně zdravými dobrovolníky.
Zjistili, že pacientky, které byly jeden rok po operaci (a prodělaly chemoterapii), měly menší objem kognitivně senzitivních oblastí mozku, jako jsou prefrontální a parahippokampální oblast, dále pak gyrus cinguli a části limbického systému. U druhé skupiny (tři roky po operaci) však nebyly zaznamenány žádné objemové změny oproti zdravým dobrovolníkům, tudíž se předpokládá, že jim karcinom nezpůsobil žádný defi‑ cit kognitivních funkcí.
Uvažuje se tedy, že regionální mozkové změny viditelné po dvanáctiměsíční chemoterapii souvisejí spíše s chemoterapií samotnou než se sekundárními vlivy nádorového onemocnění. „Na tyto výsledky by měl navázat výzkum předpokládající, že chemoterapie má dočasný vliv na struktury mozku,“ upozorňují v závěru článku v listopadovém čísle časopisu Cancer autoři výzkumu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2007, strana A7
Zdroj: