Český poster prorazil na ESC mezi oceněné práce

Součástí programu výročního kongresu ESC bylo i vyhlášení nejlepších posterů. Mezi čtrnácti oceněnými pracemi byla i jedna z České republiky. Analyzovala data o 1 927 pacientech, kteří byli léčeni během deseti let resynchronizační terapií (CRT) v pražské Nemocnici Na Homolce. Pro účel tohoto sdělení byli srovnáváni nemocní s fibrilací síní (n = 402) a se sinusovým rytmem (n = 1 525).

"Pacienti s fibrilací síní měli při dlouhodobém sledování stejnou celkovou mortalitu, ale horší kardiovaskulární mortalitu a více rehospitalizací pro srdeční selhání," shrnuje doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc., jenž poster na kongresu prezentoval. Zajímavé zjištění přineslo další rozdělení skupiny s fibrilací síní na ty nemocné, kteří podstoupili katetrizační ablaci A-V junkce, a na ty, již byli léčeni konzervativně.

Osud pacientů se sinusovým rytmem nebo těch, kdo měli provedenou ablaci, byl lepší než u těch nemocných, u nichž byla fibrilace síní léčena pouze farmakologicky. "Prakticky od druhého roku od implantace CRT byl tento rozdíl statisticky vysoce významný," upřesňuje doc. Táborský.

Ukázalo se, že negativními prognostickými faktory po implantaci CRT jsou zejména přítomnost ICHS, medikace verospironem a ženské pohlaví. "Špatnou prognózu měli také pacienti s renální insuficiencí a diabetem. Osud nemocných, kteří mají ledviny poškozené v souvislosti se srdečním selháním, se výrazně horší do dvou po implantaci. CRT u nich zlepší symptomy, ale nikoli přežití."

Takové zjištění by samozřejmě mohlo vést k otázce, zda u těchto pacientů má CRT smysl. "Především to implikuje, že pacienty je nutné k této léčbě zařazovat včas, tedy v době, kdy nemají extrémní dilataci levé komory, dekompenzovaný diabetes, nemají multiorgánové poškození. To je ostatně v souladu s aktuálními evropskými doporučeními. I ta říkají, že by měl mít nemocný v okamžiku implantace rozumnou prognózu, tzn. že by měl být ve stabilním stavu zvláště z hlediska základního onemocnění a renálních parametrů a jeho předpokládané přežití by mělo být delší než šest měsíců.

Koreluje to se sílícím názorem, že obecně pozdní indikace např. k náhradě aortální nebo mitrání chlopně jsou také chybou, protože tito pacienti mají vyčerpaný myokard a výrazně dysfunkční levou komoru. Zákrok pak stejně dlouho nepřežijí kvůli srdečnímu selhání. To je pro nás velké poučení," říká doc. Táborský.

Autoři také pozorovali, že pacienti měli podobnou prognózu bez ohledu na to, zda měli implantován resynchronizační defibrilátor či resynchronizační stimulátor.

"Z toho plyne, že pokud je resynchronizační stimulátor vhodně indikovaný, poslouží pacientovi stejně dobře jako defibrilátor," uzavírá doc. Táborský.

P235: Comparsion of CRT patiens with sinus rhythm and atrial fibrilation: results of long-term follow-up.
Táborský M, Neužil P, Kupec J, Vait E, Heinc P

Zdroj: Medical Tribune