Česko jako země, která překračuje svůj onkologický stín

Mimořádného postavení se na nedávném Evropském onkologickém kongresu (European Cancer Congress – ECC 2015) dostalo novým datům ze studie EUROCARE 5. Ta za přítomnosti stovky novinářů otevírala zahajovací tiskovou konferenci a také první prezidiální sekci. Zároveň zabrala speciální vydání časopisu European Journal of Cancer s jedenácti články, které vyšlo simultánně s kongresem.

Výsledky onkologické léčby se v Evropě zlepšují, stále ale přetrvávají významné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Tak zní hlavní závěr studie EUROCARE 5, která porovnávala pětileté přežití pacientů se zhoubným nádorem napříč státy Evropské unie. Asi nepřekvapí, že délka přežívání souvisí s hrubým domácím produktem na hlavu – v bohatších zemích dopadají onkologičtí pacienti lépe, a tak je stále patrná hranice daná někdejší železnou oponou. Postkomunistické země v kvalitě poskytované péče zaostávají. Tato korelace ale není zcela jednotná. Některé země si vedou hůře, než by odpovídalo jejich ekonomické výkonnosti – příkladem je Velká Británie nebo Dánsko. Jiné jsou na tom zase lépe, než by se mohlo zdát podle jejich finančních možností – a zde byla jmenovitě uvedena Česká republika.

Do této studie byla zahrnuta data od 10 milionů pacientů z 29 zemí. Celek může být jen tak silný, jak silné jsou jeho části – a platí to i pro kvalitu dat. „Vycházeli jsme z toho, co jsme mohli dát dohromady. Data z některých zemí nejsou dostatečně validovaná, mnohdy nejsou dostatečně detailní. To jen podtrhuje, jak důležité jsou národní registry. Ty ale většinou narážejí na problémy s financováním. Je to přitom jediná cesta, jak monitorovat, jak dobře nebo špatně naše pacienty léčíme,“ uvedla prezidentka Evropské společnosti klinické onkologie Martine Piccartová a dodala: „Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou alarmující. Obávám se, že se mohou dále prohlubovat, jak na trh budou přicházet nové účinné léky, které chudší státy jen těžko zaplatí. Na druhou stranu za zlepšením celkových výsledků onkologické léčby není možné vidět jen inovativní léky, ale i lepší organizaci péče, komunikaci v týmu, prevenci infekcí nebo zvládání nežádoucích účinků – a to vše nemusí být nijak mimořádně nákladné.“

Pokud se vzaly všechny onkologické diagnózy dohromady, bylo pětileté přežití (standardizované pro věk) 59,6 procenta v severní Evropě, 58 procent ve střední Evropě, 54,3 procenta v jižní Evropě, 50,1 procenta ve Velké Británii a Irsku a 45 procent ve východní Evropě, kam autoři řadí i Českou republiku, ovšem s poznámkou, že zde je pětileté přežití signifikantně vyšší než regionální průměr – a to 51 procent.

Na kongresu ESMO data ze studie EUROCARE 5 představila dr. Milena Santová z Fondazione IRCCS Istituto Nazionale dei Tumori v Miláně. Upozornila na to, že největší geografické variace jsou u hematoonkologických onemocnění, jako je chronická myeloidní leukémie (CML), mnohočetný myelom nebo některé non‑Hodgkinovy lymfomy. „To jsou také onemocnění, u kterých v poslední době došlo k největšímu pokroku v léčbě,“ řekla.

Například průměrné evropské pětileté přežití bylo u CML 53 procent. Výrazně nad tímto průměrem bylo třeba Švédsko (69,7 procenta), Skotsko (64,6 procenta) nebo Francie (70,1 procenta). I zde je u České republiky opět poznámka, že se svými 45,2 procenta vymyká svému regionu, a to v pozitivním slova smyslu. Přesto by to znamenalo, že o plných 25 procent zaostává za nejlepšími evropskými zeměmi. Rozhodně ale nejde o zprávu, která by měla zneklidnit české pacienty – to, co se zde projevuje především, je obrovská setrvačnost, na kterou takto rozsáhlé mezinárodní srovnání pochopitelně naráží. Letos publikované hodnocení se týkalo období let 2000 až 2007, odstup je tedy téměř osmiletý. Současná realita už může být někde úplně jinde – a u CML v Česku také je, jak dokládá následující komentář ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky doc. RNDr. Ladislava Duška, Ph.D.

Komentář k výsledkům studie EUROCARE 5

„Požadovaný rozsah předávaných dat do mezinárodní studie EUROCARE 5 zahrnoval diagnózy C00–C97 bez C44 a vybrané in situ novotvary (D03, D05, D06, D01.0‑D01.2,D09.0) za období 1997–2007, věkové omezení 15 a více let (tedy včetně hematoonkologických diagnóz a bez dětských případů do 14 let včetně). Předání dat v tomto rozsahu a účast na studii EUROCARE 5 schválila Rada NOR na svém jednání 12. ledna 2011. Vlastní export dat a jejich třídění provedl ÚZIS ČR, resp. jeho tehdejší vedení. Historická data před plným nástupem cílené léčby odrážejí tehdejší stav péče a nemají relevantní výpovědní hodnotu k současnosti. Jak je patrné z tabulky, výsledky léčby CML se v ČR velmi významně zlepšují. Nicméně i historická data o hematologických malignitách publikovaná ve studii EUROCARE 5 ukazují významně delší přežití pacientů v ČR oproti průměru regionu východní Evropy,“ říká doc. Dušek.

Výsledky přežití pacientů s CML v České republice

Tabulka shrnuje výsledky analýzy přežívání pacientů diagnostikovaných s chronickou myeloidní leukémií (CML). „Jako nosný parametr je využito tzv. pětileté relativní přežití, které znázorňuje, kolik pacientů se dožívá pěti let od diagnózy ve srovnání s celou populací (přežití by bylo 100 procent, pokud by pacienti přežívali stejně jako celá populace). V hodnotách je patrný výrazný časový trend, kdy přežívání pacientů roste díky dostupné moderní léčbě o desítky procentních bodů. Odhady byly provedeny tzv. analýzou period,“ vysvětluje doc. Dušek.

Léčba inhibitory tyrosinkináz v České republice byla zahájena v roce 2000, a to s použitím imatinibu v rámci klinických studií. Imatinib byl pro léčbu CML schválen v roce 2001. Následně byly pro léčbu CML u pacientů na imatinib rezistentních či imatinib netolerujících schváleny další přípravky, dasatinib od roku 2006 a nilotinib od roku 2007.

Zdroj: