České záliby, novely zákonů a karcinomy
Ve skutečnosti zákonnou normu zprvu sepíše někdo nejmenovaný, nepodepsaný (například pod recept na projímadlo či uspávadlo je zákonná povinnost se podepsat). Připravená norma pak projde procesem více či méně kvalifikovaných souhlasů a nesouhlasů. Poté se znovu objeví v podobě podobné jako při svém vzniku, nebo naopak velmi odlišné. Pak se o normě bouřlivě v tisku diskutuje, jdeli o miniproblém týkající se nemnohých, nebo zůstává spíše nepovšimnuta, jde-li o makroproblém, týkající se mnohých. Příklady neuvádím, abych se nedotkl. A pak se norma schválí, čímž se kvalifikuje k novelizaci. Novelizace jsou ovšem užitečné i v boji proti nudě a nezaměstnanosti. Proto na ně nelze nahlížet kriticky, jak to činí mnozí přezaměstnaní. Je totiž hrou života samotného s poselstvím člověku: „Člověče, nezlob se“.Vzdělávání, harmonizace a Jára Cimrman
Velkým legislativním dílem naší mladé demokracie v oblasti zdravotnictví je například zákon č. 95/2004 Sb., o lékařských povoláních, zcela přeorávající ve specializačním vzdělávání praxi minulých desetiletí. Ten však již nyní po novelizaci přímo volá, aniž si to kdokoli troufne říci. Prý byl potřeba kvůli naší harmonizaci s EU. Nevadí, že EU je neharmonizovaná. Zejména pak ve věcech lékařského vzdělávání, kde v zásadě pouze požaduje, aby se lékař aspoň pět let po promoci vzdělával. Což se činilo. Namnoze i déle. A namnoze vzdělávající se vzdělával i jiné. Namnoze až do důchodu. Tápání při zpožděné realizaci onoho zákona dosahuje neuvěřitelné míry zmatenosti. Leč věřme, že naše generace ještě stihne zvítězit, než odejde na odpočinek, a uvede věci do nového pořádku, který bude aspoň podobný tomu starému pořádku. Samozřejmě o otáčku výše, protože se prý vyvíjíme po spirále. Někdo přízemní zdola by řekl, že kroužíme na místě. Nesporně však v různých úrovních, což je už spirála. A jen občas hupky šupky dolů k zemi střemhlavým letem na kořist, šustne-li se někde pod tím kroužením. Kdo včas v letu nezastaví, nabije si ústa v ornici. Což je také pozitivní, protože z odkazu českého národního hrdiny Járy Cimrmana, průkopníka slepých cestiček, vyplývá, že objevné je především vědět, kudy ne. Ono rozšíření původně zúženého okruhu odborností ve smyslu třiaosmdesátihlavého seznamu v zákoně č. 95/2004 Sb. zavedeme tak, že po rozšířeném zavedení je pro život zase zúžíme, aby se to dalo přežít. Spousta lidí má nyní s implementací zákona spoustu práce, je zaměstnaná a nenudí se. Procesem se posléze zjistí, že důvěrumající (akreditovaná) pracoviště lze označit za akreditovaná (důvěrumající). O financování nového vzdělávacího procesu se ve slušné kapitalistické společnosti nemluví. Prostředků je stejně málo a to málo pak nějak rozdělí někdo důvěrumající důvěryhodným. Zatímco víra je bezbřehá a nezná hranic, důvěra je záležitostí okruhu důvěřivých a důvěryhodných a lze ji pojmout z toho či onoho břehu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2006, strana 9
Zdroj: