České kardiologie si skutečně vážím a sleduji ji

Kongresu ESC se zúčastnil i prof. Eugene Braunwald, lékař mnohdy označovaný za nejvýznamnějšího žijícího kardiologa. V Barceloně bylo možné se s ním setkat v rámci samostatné sekce „Meet the Legend“. Medical Tribune jej při této příležitosti požádala o krátký rozhovor.

| Zdá se, že jste dosáhl všeho, co bylo možné. Narodil jste se ale v roce 1929 ve Vídni židovským rodičům. To rozhodně nebyla nejlepší kombinace místa a času. Není to zázrak, že je vám nyní 85 let, jste stále aktivní a je těžké si představit někoho, ke komu by se kolegové chovali s větší úctou?

Máte pravdu, opravdu nechybělo mnoho a válku bych nepřežil. Měl jsem obrovské štěstí, a to v mnoha ohledech. Jedním z nich bylo, že jsem se dostal do USA, které mi nabídly úžasné příležitosti. Za velké štěstí považuji, že se moje profesní dráha stočila směrem ke kardiologii, protože zrovna v ní se odehrály až neskutečné věci. Já sám ale nemám pocit, že jsem udělal něco zvláštního – byl jsem v pravou chvíli na pravém místě, to je vše. Jsem prostě velmi šťastný člověk.

| Co tedy bylo hlavní změnou v kardiologii, které jste byl za svého života svědkem?

Největším zlomem byla změna našeho myšlení v tom, jak nahlížíme na základní patofyziologii onemocnění. Infarkt myokardu bylo něco, co přicházelo jako boží rána, blesk z čistého nebe. Nebylo jak jej předpovědět, nebylo jak mu předcházet. Nyní se nám skládá obraz celého kontinua rozvoje kardiovaskulárních nemocí jako procesu, který trvá dlouhé roky a desetiletí.

| Jaké jsou vaše vztahy s českou kardiologií, respektive českými kardiology?

Mám k české kardiologii skutečný respekt a sleduji ji. Dokázala si vydobýt mimořádné renomé. Proto jsem si také vážil toho, když mně Karlova univerzita pozvala do Prahy, abych převzal její čestný doktorát. Rád na tu cestu vzpomínám.

| Na co jste v kardiologii zvědavý?

Jsem zvědavý, jestli se nám podaří lépe využít toho, co víme o prevenci kardiovaskulárních onemocnění. To říkám jako člověk, který většinu svého života věnoval studiu a léčbě nemocí. Na prevenci bychom se měli soustředit mnohem více než dosud – kromě jiného by to také šetřilo spoustu peněz. Věřím v potenciál genetiky, kdy podle genetického profilu budeme hledat rizikové jedince a jim pak věnovat specifickou pozornost – a třeba už od dětství. Když zjistíte, že se u konkrétního dítěte s velkou pravděpodobností velmi rychle rozvine hypertenze, můžete pro ně něco udělat – a udělat to včas.

| Jste hlavní autor publikace Braunwald’s Heart Disease, která již má za sebou devět vydání a je považována za „bibli“ kardiologie. Často ale říkáte: Nejlepší učebnicí kardiologie je sám pacient. Není v tom rozpor?

Není, potřebujeme obojí. Ale zcela jistě se učíme více z přímé práce s pacientem než z knih. Bohužel klinici s pacienty mluví čím dál méně. A někdo to přitom nevyžaduje ani moc času, abyste se od nemocného dozvěděli velmi důležité skutečnosti, a to bez komplikovaných zobrazovacích metod. Tohle se ve své učebnici snažím zdůrazňovat.

| Co si tady v Barceloně na kongresu ESC nenecháte ujít?

Určitě mě zajímají sdělení o nových lécích na srdeční selhání. Nastupující léková skupina ARNI inhibitorů vypadá velmi slibně.

| O vás se ještě dá říci, že jste prostě kardiolog – bez dalších přívlastků. Vaši nástupci už jsou ale mnohem specifičtěji zaměřeni. Je dnes ještě jedna kardiologie, nebo už zde máme řadu subspecializací, které představují svět sám pro sebe?

Kardiologie je nyní opravdu na rozcestí, je v podobném postavení, jako bylo interní lékařství před dvaceti lety. Myslím, že v udržení určité celistvosti jste v Evropě mnohem úspěšnější než my v USA – a pro českou kardiologii to platí obzvlášť. V USA máme společnost zaměřenou na srdeční selhání nebo společnost zabývající se poruchami rytmu, zastřešující struktury ale nejsou zdaleka tak silné jako Evropská kardiologická společnost.

Zdroj: