České děti čekají na darovanou ledvinu v průměru šest měsíců Dvoustá transplantace ledviny u dítěte
Interdisciplinární transplantační tým FNM provedl 13. května dvoustou transplantaci ledviny dítěti s chronickým selháním ledvin v České republice. Příjemcem byl v tomto případě pětiletý chlapec s obstrukční uropatií. Ročně se na tomto pracovišti provede přibližně deset těchto výkonů. V bývalém Československu se první transplantace ledviny dospělému pacientovi uskutečnila již v roce 1961 v Hradci Králové. Úspěšný renální transplantační program byl vybudován v sedmdesátých letech. Vedoucím pracovištěm tohoto programu byl a je IKEM Praha, kde také v roce 1977 dostalo ledvinu od dárce první dítě s chronickým selháním ledvin. Pediatrický renální transplantační program byl od roku 1978 paralelně budován i na urologické klinice v Bratislavě. V roce 1980 byl dětský dialyzačně transplantační program logicky převeden do největšího pediatrického zařízení v zemi, tedy do Fakultní nemocnice v Motole. V roce 1980 zde začala pracovat první specializovaná dětská dialyzační stanice a od roku 1981 byly dětem z celého Československa transplantovány ledviny ve specializovaném dětském transplantačním centru. Po rozdělení federace přijíždějí do FNM za touto léčbou slovenské děti, jen pokud se jedná o komplikovanější případy – především jde o dětí nízkých věkových kategorií.
Příčiny chronického selhání ledvin v dětském věku se výrazně liší od věku dospělého, u dětí převažují vrozené anomálie uropoetického traktu (hypoplazie ledvin, refluxová nefropatie, obstrukční uropatie) a dědičné nefropatie (autosomálně recesivní polycystóza ledvin, juvenilní nefronoftíza). Naopak méně častou příčinou jsou u dětí glomerulopatie (fokálně segmentální glomeruloskleróza, Alportův syndrom).
Při výběru příjemce mají dětští pacienti přednost
Hlavními výběrovými kritérii jsou kompatibilita krevní skupiny v systému ABO a co nejlepší imunologická shoda v HLA antigenech. Ledviny se dětem transplantují především od zemřelých dárců (dětských i dospělých) z celorepublikové čekací listiny, kterou ve spolupráci s regionálními transplantačními centry vede Koordinační středisko transplantací. Úspěšný dětský renální transplantační program je možný jen díky dobře fungující úzké spolupráci všech českých regionálních transplantačních center. Národní systém odběru orgánů generuje ročně více než 20 kadaverózních dárců na milion obyvatel, čímž se řadí mezi nejefektivnější národní programy v Evropě i ve světě. Stejně tak patří naše země k nejlepším v počtu transplantací ledvin na milion obyvatel (kolem 40). Čekací doba na transplantaci ledviny u dětí je výrazně kratší než u dospělých, činí v průměru jen šest měsíců, neboť děti jsou při výběru vhodného příjemce ze zdravotních i etických důvodů preferovány.
Dialýza nemusí být nutnou podmínkou
K transplantaci ledvin jsou, na rozdíl od dospělých, indikovány prakticky všechny děti s chronickým selháním ledvin, v pediatrii jde o nejlepší terapii chronického selhání ledvin, lepší než dialýza. Takto léčené děti mají totiž nižší úmrtnost než děti dialyzované, navíc mají i lepší kvalitu života a také z finančního hlediska je péče o transplantované dítě méně náročná než dialyzační léčba. Transplantaci ledviny lze ve zvláštních případech provést i u dítěte v preterminálním stadiu chronického selhání ledvin nevyžadujícím ještě dialyzační léčbu (tzv. preemptivní transplantace), kdy však předpokládáme progresi ledvinného onemocnění do terminálního stadia v nejbližší době. Od roku 2001 se dětem v České republice transplantují i ledviny od žijících dárců (rodičů).
Dětský renální transplantační program je postaven na interdisciplinární spolupráci. Transplantační centrum zajišťuje organizační a koordinační činnost při odběrech i transplantacích orgánů v souladu s českou legislativou. Na předtransplantační přípravě, samotném operačním výkonu a potransplantační péči se proto ve FNM podílí transplantační tým dětských nefrologů, dětských urologů, transplantačních chirurgů a anesteziologů. Nedílnou součástí transplantačního týmu jsou zdravotní sestry, koordinátorky transplantačního programu, dietní sestry, ale i psychologové, učitelé a sociální pracovníci. Zdravotníci si totiž musejí být vědomi toho, že cílem léčby dítěte s chronickým selháním ledvin transplantací je nejen udržet pacienta při životě a nahradit nebo alespoň částečně upravit funkce jeho selhavších ledvin, ale umožnit mu co nejlepší integraci do rodiny i společnosti. Snahou tedy je, aby děti po transplantaci žily co nejnormálnějším životem, aby se věnovaly svým koníčkům, chodily do školy a v dospělosti potom mohly pracovat v oboru, který si zvolí, a také mohly založit svou rodinu – pacientky žijící od dětského věku s transplantovanou ledvinou mohou při dodržení určitých zásad porodit zdravé děti.
Není nutné čekat na dětského dárce
Ve světě i u nás se většinou provádějí transplantace ledviny u dětí s hmotností od 10 kg, neboť u nejmenších dětí je tento zákrok spojen se zvýšeným rizikem komplikací a s horšími výsledky. Desetikilovému dítěti lze transplantovat ledvinu i od dospělého dárce, neplatí tedy představa, že pro malé dítě je nejlepší ledvina od dětského dárce obdobného věku. Vlastní selhavší ledviny dítěte se v naprosté většině případů ponechávají in situ, oboustranná nefrektomie vlastních ledvin je indikována ve vzácných případech, kdy jsou zdrojem závažných komplikací, například chronické močové infekce či příčinou nezvladatelné hypertenze nebo jsou extrémně zvětšené jako například u autosomálně recesivní polycystózy ledvin. Štěp je ukládán na jiné místo, než jsou vlastní ledviny – transplantuje se heterotopicky, nejčastěji do kyčelní jámy. Cévy štěpu se našívají u větších dětí na ilické cévy, u menších dětí přímo na aortu a dolní dutou žílu, ureter štěpu se implantuje modifikovanou antirefluxovou plastikou do vlastního měchýře dítěte.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2007, strana C5
Zdroj: