Česká psychiatrie – bez kompromisů to nepůjde

MUDr. I. David předložil podle mínění odborné společnosti poměrně jednostranný a značně negativní pohled na situaci v české psychiatrii. Dovolujeme si jeho stať doplnit některými fakty a přinést polemiku o zásadnějších otázkách psychiatrické péče v ČR. Autor zkritizoval Koncepci psychiatrické péče, jak ji vypracovala Psychiatrická společnost ČLS JEP (v roce 1996) a schválila Vědecká rada MZ ČR (v roce 2001). Škoda, že se svojí kritikou přichází až po dvanácti letech diskusí a že se neangažoval již dříve, zvláště v době, kdy zastával ve zdravotnictví post nejvyšší.

MUDr. I. David právem upozorňuje, že postoj ke Koncepci není na straně poskytovatelů ani uživatelů psychiatrické péče jednotný. Zažili jsme a zažíváme stále i extrémní názory na stav psychiatrické péče v ČR. Na jedné straně snahy o zrušení psychiatrických léčeben a v extrémní poloze zrušení celé psychiatrie. Na straně druhé snahy o zachování lůžkové psychiatrické péče v podobě z minulého století. Koncepce vznikala v diskusích mezi zastánci nerůznějších názorů a výsledný text je kompromisem, na kterém se hlavní účastníci shodli. Při jednáních o koncepci byly vždy zastoupeny všechny složky psychiatrické péče (ambulance, lůžková zařízení, psychiatrické léčebny, komunitní zařízení, kliničtí psychologové a další) stejně jako zástupci pacientů a jejich příbuzných.

Vznik a vývoj koncepce psychiatrické péče v ČR má svoji již delší historii. První koncepce vznikla v r. 1953, byla novelizována r. 1977 a doplněna v r. 1983. O zlepšení v dílčích oblastech se usilovalo desítky let, např. od 70. let byly snahy o vybudování detenčního zařízení pro osoby nespolupracující v ochranné léčbě, návrhy a úsilí o zlepšení úrovně znalcůpsychiatrů (Čs. psychiatr., 84, 5, 327–331, 1988), zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (č. 37/1989 Sb.), rozvoj psychiatrických a psychologických ambulancí, vznik denních sanatorií, chráněných pracovních podmínek, rehabilitačních zařízení aj. Po r. 1989 dozrála situace ke vzniku nové koncepce psychiatrické péče podle světových a evropských novodobých trendů (snižování počtu lůžek, rozvoj komunitní péče, spolupráce s rodinami nemocných, chráněné pracovní podmínky a bydlení, edukace nemocných, spolupráce a výchova praktických lékařů, standardizace léčebných postupů, uplatňování práv psychiatrických nemocných aj.). Výbor Psychiatrické společnosti ustanovil proto v r. 1992 komisi pro vypracování nové Koncepce psychiatrické péče, která měla šest členů a postupně dalších 38 domácích spolupracovníků (z nichž šest hájilo zájmy psychiatrických léčeben) a pět konzultantů ze zahraničí.

V letech 1992 až 1994 komise vypracovala text koncepce, s níž se výbor PS neztotožnil a určil jí užší a konkrétnější zadání. Tak vznikl v letech 1994 až 1996 nový návrh Koncepce. Po schválení výborem Psychiatrické společnosti byl publikován (ČaS Psychiatrie, 93, Supplementum 2, červenec 1997). Popsala současný stav sítě zařízení a potřebné rozšíření v budoucích pěti až deseti letech. Popsala základní principy péče, síť zařízení v oblasti péče lůžkové, ambulantní a intermediární. Jako přílohy sestavila Programy péče v gerontopsychiatrii, pedopsychiatrii, pro návykové stavy, pro dlouhodobě duševně nemocné a pro soudní psychiatrii, jak by se měla tato specializovaná péče dále vyvíjet. Na závěr bylo sestaveno schéma výčtu „Kroků ke změně“ – celkem 15 oblastí, kde je navrhována a doporučována změna současného stavu.

Popelka medicíny veřejnost nezaujala

O stavu současné psychiatrické péče se diskutovalo a koncept byl zveřejněn na mnoha odborných shromážděních a v publikacích (pozn. red.: následuje výčet konferencí, seminářů, diskusních setkání i koncepčních jednání Psychiatrické společnosti a Vědecké rady ministerstva zdravotnictví doplněný o výčet odborných publikací s bibliogra- fickými odkazy – z prostorových důvodů jej nemůžeme na této stránce otisknout, zájemcům je prohlášení PS ČLS JEP v plném znění k dispozici na našich internetových stránkách www.medicaltribune. cz).

Z přehledu oficiálních aktivit – konferencí, publikací, grantových aktivit – je patrné, že analytické práce bylo vykonáno nemálo a že byly stanoveny potřebné organizační změny, jejich priority a kroky vedoucí k žádoucímu stavu. Neodpovídá skutečnosti, že nebyly stanoveny smysluplné cíle a cesta praktických kroků, jak jich dosáhnout. Vypracovaná koncepce nesloužila nikdy jako alibi, naopak navazovala na ni trvalá snaha a úsilí o její realizaci. Je pravdou, že k realizaci zatím nedošlo a že nebyly zahájeny ani iniciální kroky. Příčinu spatřujeme nikoli v nedostatečné iniciativě odborné společnosti, ale v tom, že toto téma nezaujalo ani veřejnost, ani politiky, ani sdělovací prostředky, ani organizátory zdravotnictví. Angažovali se jen profesionálové, nemocní, jejich rodiče a podporovatelé, příbuzní a některé nestátní organizace a sdružení. Je známou skutečností, která trvá již po staletí, že psychiatrie je veřejností a zčásti i zdravotnictvím považována za „popelku medicíny“. To zaznělo opakovaně i na semináři v Senátu 8. března tohoto roku. Týká se to nejen pověsti a postojů, ale i finančního zabezpečení psychiatrické péče. Finance plynoucí do péče o osoby s duševními poruchami jsou skutečně dlouhodobě neúnosně nízké, nesrovnatelné s vyspělými evropskými státy, a přivedly psychiatrické léčebny do stavu, kterým se rozhodně nemůžeme pyšnit.

Koncepce nikdy nechtěla rušit léčebny

V odborných kruzích se vedou již dlouho spory o vznik, význam, účelnost a efektivitu tzv. komunitní péče. U nás se počala slibně rozvíjet v 90. letech, avšak posledních 6 let již další potřebná zařízení (denní sanatoria, chráněná pracoviště pro těžce duševně nemocné, chráněné bydlení, telefonní pomoc, krizové služby) nevznikly. Důvod je jednoduchý: jsou to zařízení podle současného systému financování nákladná. Stejně jako psychiatrická oddělení nemocnic, k jejichž rozvoji, který je postulován koncepcí, nikdy nedošlo.

Obhájci existence současných psychiatrických léčeben se obávají o jejich další osud. Neprávem se domnívají, že Koncepce usiluje o jejich zrušení. Již v r. 1980 experti právem tvrdili, že psychiatrické léčebny budou vždy zapotřebí, že menší část chronických duševně nemocných bude vždy potřebovat dlouhodobou lůžkovou péči.

Jedním z hlavních principů Koncepce je převést většinu akutní psychiatrické péče z psychiatrických léčeben do nově vzniklých psychiatrických oddělení nemocnic, která by byla pro nemocné dostupnější a vytvořila by síť pro léčení akutních psychických poruch. Řada psychiatrických léčeben není a nebude dostatečně vybavena pro diagnostiku a léčbu akutních onemocnění, zvláště v kombinaci s onemocněními tělesnými. Pro řádné fungování a diferenciaci péče by ovšem psychiatrická oddělení neměla být menší než cca 60 lůžek. Komunitní psychiatrická péče si hledá a nalezla své místo v zemích Evropy, které mají rozvinutější psychiatrickou péči, než je naše. Dlouho se hledala a zpřesňovala definice této péče a doposud není v tomto směru jednoty. Nicméně i naši propagátoři komunitní péče ji již definovali – např. J. Pfeiffer v časopisu Psychiatrie (Hőschl,C., et al. (Ed.), 2002) nebo O. Pěč (přednáška Psychiatrická společnost, 7. 3. 2007), též G. Thornicroft a G. Szmukler (Textbook of Community Psychiatry. Oxford University Press. New York, 2001).

Vznik komunitní péče, reformy a deinstitucionalizace psychiatrické péče proběhly již v různých zemích (Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Německo aj.) a mají již své tápání i chybné kroky za sebou. Poučme se a neopakujme jejich chyby a slepé uličky (přesun psychicky nemocných mezi bezdomovce, do věznic, omezení péče).

Konečně šance sjednotit své názory

A tak nezbývá, než se opět sjednocovat a sjednotit v pohledu na další rozvoj psychiatrie. K tomu je třeba diskusí, konfrontací a kompromisů mezi všemi zúčastněnými: psychiatry, psychology, nemocnými a rodinnými příslušníky na straně jedné a organizátory zdravotnictví, sdělovacími prostředky, politiky a veřejností na straně druhé. Z nedávné historie víme, že k opravdové reformě psychiatrie dochází až poté, kdy se zájem o psychické zdraví a psychické poruchy stane zájmem veřejným a všeobecným. U nás se tak doposud nestalo, ale tomuto vývoji se nevyhneme.

Zatím máme znovu dobrou příležitost sjednotit se ve svých názorech, konfrontovat je s uživateli psychiatrické péče a poté je společně a jednotně prosazovat a uvádět v život. Senátní seminář o psychiatrii, nová komise pro novelizaci Koncepce psychiatrické péče a i příspěvek MUDr. I. Davida nám k tomu dává dobrou příležitost.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2007, strana B1

Zdroj: