Cenu Neuron 2014 převzal MUDr. Bohdan Pomahač

Ve čtvrtek 11. prosince 2014 proběhl již pátý ročník slavnostního předávání Cen Neuron za přínos světové vědě, které uděloval Nadační fond Neuron. Tato moderní nezisková organizace rozvíjí mecenášství v oblasti vědy a výzkumu v České republice. Kromě ceny pro kapacity v oboru medicína, matematiky, fyzika, chemie a společenské vědy podporuje špičkové mladé vědce a jejich výzkumné projekty, vysílá vědce na vědecké expedice a angažuje se v popularizaci vědy. K výběru letošních laureátů uvedl profesor MUDr. Josef Veselka, CSc., garant oboru medicína vědecké rady Nadačního fondu Neuron, že volba padla na vědce, kteří se mohou stát pro mladou generaci pozitivními vzory. „Jsme malá země a potřebujeme ukázat, že i někdo z České republiky se může stát člověkem, který získá na poli vědy globální vliv. Takovým člověkem je právě MUDr. Bohdan Pomahač.“

Doktor Pomahač odešel v roce 1996 po absolutoriu Univerzity Palackého v Olomouci do USA. Od roku 2001 působí v bostonské nemocnici Brigham and Women’s Hospital a zde od roku 2004 řídí oddělení plastické, úrazové a popáleninové chirurgie. Vedl tým, který v květnu 2011 provedl první úplnou transplantaci tváře v USA a získal tím světový věhlas. Svoji práci publikoval v New England Journal of Medicine, nejprestižnějším lékařském periodiku. MUDr. Pomahač je znám především díky transplantacím obličeje, ale jeho snažení vede k rozvoji celého oboru rekonstrukční plastické chirurgie a ovlivnění bádání v oborech souvisejících.

MUDr. Pomahač je představitelem porevoluční generace českých vědců. Jak zmínil profesor Veselka, „svobodně odešel do svobodného světa a zkusil, jestli to dokáže – a dokázal.“ MUDr. Pomahač ve svém vystoupení při besedě s letošními laureáty zmapoval své šestnáctileté působení ve Spojených státech a připomenul mezníky své kariéry. Odvíjela se ve třech etapách a svoji roli v ní hrálo štěstí i náhoda. „A právě náhodné události, které se ve vědě stanou, jsou ty, které pak posouvají společnost kupředu,“ uvedl doktor Pomahač, který se sám neustále snaží posouvat hranice transplantační medicíny.

Doktor Pomahač začal studovat medicínu s tím, že se chce věnovat chirurgii. Během studia několikrát změnil svůj názor na specializaci v chirurgii, ale do Spojených států odcházel s tím, že ho zajímá cévní a transplantační chirurgie. Zaujala ho komplexní problematika oboru, vnitřní orgány a technika operací v cévní chirurgii. O plastické chirurgii, které není v Čechách příliš vyučována, jak uvádí, mnoho nevěděl.

Shodou okolností laboratoř, kde začínal svoji první výzkumnou etapu, patřila plastické chirurgii. „Postupně jsem tento obor odkrýval a naprosto mne fascinovala možnost kreativity, invence, možnost pěti řešení pro jeden problém a vymýšlení nových věcí.“

Následoval postgraduální klinický výcvik, podle doktora Pomahače nejlepší systém postgraduálního vzdělávání na světě. Tento trénink mu dal obrovské množství zkušeností a naučil ho velké efektivitě, kterou se vyznačuje jeho práce dodnes. Ve třetí etapě přešel doktor Pomahač k samostatné klinické práci chirurga a začal se realizovat v oboru plastické, úrazové a popáleninové medicíny.

V začátcích svého působení v týmu se věnoval rekonstrukčním operacím u pacientů s nádory hlavy a krku a mimo to měl podle svého vyjádření neuvěřitelné „štěstí“ na pacienty s těžkými poraněními obličeje, ať již traumaty, nebo popáleninami. „To bylo období, kdy ve mně rostla frustrace. Přestože jsem měl nejlepší trénink, jaký člověk může mít, přestože jsem chtěl pro ty pacienty udělat to nejlepší, co jsem mohl, narážel jsem na stěnu, kde konvenční rekonstrukční techniky končily. V roce 2005 mne inspiroval francouzský tým, který provedl první částečnou transplantaci obličeje. Po měsíci až dvou vědecké nedůvěry, kde jsem si říkal, že transplantovat obličej je naprosto šílené, jsem si uvědomil, že kdybych tu pacientku operoval třeba stokrát, nepřiblížím se tomu, čeho dosáhli Francouzi jedinou transplantací. Připadalo mi, že jako špičkové pracoviště bychom měli mít program, který to našim pacientům umožní.“

Doktor Pomahač se pustil do přípravy vysoce rizikového projektu, komplikovaného jak po finanční, tak po etické stránce. Po čtyřech letech byla jeho úspěšným výsledkem první částečná, v roce 2011 pak úplná transplantace obličeje. „Každý z pacientů s transplantací obličeje, kterých je v současné době sedm a tři s oboustrannou náhradou horních končetin, se stal špičkou ledovce, od které se odvíjí neuvěřitelné množství vědecké výzkumné práce. Je zapotřebí nových expertů z jednotlivých lékařských oborů od imunologie přes dermatologii, transplantace a další, kteří by se zabývali vzácnými úkazy, které se v orgánové transplantaci nevidí. Je to neuvěřitelně stimulující nejenom pro mne, ale i pro obrovský tým, který víceméně roste každým půlrokem. Pomáhá nám to objevovat nové souvislosti a funkce lidského těla, testovat nové druhy imunologické léčby. Vzhledem k tomu, že vidíme ty části, které mají tendenci se odhojit, můžeme zasáhnout dříve než u transplantace vnitřního orgánu. Tím jsme schopni bezpečněji testovat nové technologie navození stavu tolerance cizorodé tkáně. To by byl ideální stav, kdyby pacient nepotřeboval již žádné léky pro potlačení imunity.“

Medical Tribune měla možnost s MUDr. Pomahačem také krátce hovořit o problematice náhrady dolních končetin, kterou se nyní intenzivně zabývá. Výkon přichází v úvahu u pacientů s kombinovaným poraněním, kde by pacient maximálně profitoval z efektu imunosupresivní léčby. Další skupinu tvoří pacienti s těžkou disabilitou vinou ztráty nohou nad koleny, kteří nemohou chodit ani s pomocí nejmodernějších protéz a pomůcek. Právě pro ně je transplantace jednou z možností. Doktor Pomahač k tomu říká: „Možnost transplantace dolních končetin je hodně kritizovaná, proč ji dělat, když protézy fungují dobře, podobný argument byl i u transplantací obličeje. Na druhou stranu, pokud to člověk nezkusí a pořádně neotestuje, nemůžeme vědět. Třeba to opravdu lepší bude. Rozvíjíme koncept celkové restaurace těla člověka, zejména zraněných amerických vojáků, kteří se vracejí domů s mnohočetnými poraněními.“

Paradoxně samotná operační technika je po chirurgické stránce poměrně jednoduchá. Problém může způsobovat velké množství tkáně senzitivní na ischémii, tedy otevírá se i problém logistický. Dále je to otázka náročnosti, kde je potřeba najít hranici, protože transplantace všech čtyř končetin by mohla skončit smrtí pacienta.

Tým doktor Pomahače je na zákrok připraven, probíhá hledání toho prvního správného pacienta. Takový člověk musí kromě splnění indikačních kritérií být v dobré fyzické i psychické kondici, musí mít dostatečné zázemí a musí si uvědomovat to množství rehabilitační práce, které ho bude po transplantaci čekat. K tomu doktor Pomahač uvádí: „Máme štěstí, že přímo ve městě je nejlepší rehabilitační ústav ve Spojených státech, kde se zabývají speciálně chůzí. Všechny nejmodernější techniky pacientovi malinko pomohou, ale je to dlouhodobý náročný proces. Zatím jsme nenašli pacienta, který by všechny podmínky splňoval.“ Proběhlo již telefonické dotazování přibližně šedesáti pacientů, bohužel většina z nich nebyla z celé řady důvodů vhodnými kandidáty. Pět z nich přijelo na kliniku a absolvovalo vyšetření, nakonec byli vybráni dva kandidáti, ale u obou z operace sešlo. Vzhledem k tomu, že pacientů vhodných k transplantaci je velmi málo, nepředpokládá se, že by transplantaci dolních končetin ohrozil problém s nalezením dárce.

A jaký význam přikládá MUDr. Pomahač ocenění Nadačního fondu Neuron? „Každé ocenění je nesmírně vzácné a toto je výjimečné tím, že lidé, kteří k vědě ani státu nepatří, se rozhodli, že je třeba vědu podporovat. Takový stav je běžný ve Spojených státech, ale ne v České republice. Takže já oceňuji tu vizi Nadace Neuron. Peněz na vědu není dost, a čím víc tomu někdo může pomoci, ať už ze soukromých, nebo veřejných zdrojů, tím lépe.“

Zdroj: Medical Tribune