Čemu říkáte “komunistické bláboly”?
Jaká tvrzení zazněla, že je ministerský mluvčí takto populisticky ocejchoval? Důvodů, proč se Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR hlásí k neformální účelové koalici, jejímž programem je zachovat dostupnou zdravotní péči pro občany ČR, je hned několik. Uvedl jsem patnáct nejzávažnějších:
1. Argumentace ospravedlňující věcné záměry navrhovaných zákonů, zejména týkajících se zdravotního pojištění, je nekorektní, jsou to často lži a polopravdy. Není totiž pravda, že se stávající systém veřejnoprávního pojištění neosvědčil. Opak je pravda! Přispěl k péči srovnatelné s členskými zeměmi EU s mnohem větším ekonomickým potenciálem. Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny konstatovala, že dysbalance pojištění byla způsobena politickým ovlivňováním práce pojišťoven (zejména zásahy do smluvních vztahů) a nekorektní regulací úhrad zdravotní péče!
2. Z nekorektní argumentace v analytické části věcných záměrů se plodí účelová tvrzení na podporu zvolených řešení, která jsou v kontextu Evropy nestandardní.
3. Vypořádání připomínkového řízení proběhlo formálně a nedostatečně, zejména sociální partneři, tedy odbory a zaměstnavatelé, nedostali odpověď na 95 % svých připomínek.
4. Ministerstvo zdravotnictví prokázalo, že není schopné diskuse a není na ni připraveno.
5. Ministerstvo zdravotnictví hodlá obejít legislativní proces všude tam, kde nedošlo k politické shodě nebo ke shodě s dalšími resorty. Příkladem je snaha zcizit státní majetek užitím zákona č. 92/1991 Sb., o privatizaci. Ministerstvo ho chce aplikovat na státní majetek fakultních nemocnic a dalších léčebných ústavů. Nemíní respektovat zákon o státním majetku, nechce se zabývat tím, proč KDU-ČSL a resort školství, zejména vysoké školy, odmítly návrh věcného záměru zákona o univerzitních nemocnicích a univerzitních pracovištích. Chce privatizace těchto zdravotnických zařízení prosadit silou a obejitím demokratických mechanismů.
6. Procesy privatizace jsou nevratné. I v případě, že jsou přezkoumatelné soudem až po soud ústavní, revize přijatých rozhodnutí narazí vždy na princip nezcizitelnosti soukromého vlastnictví a na hrozbu arbitráže při nesplnění závazků státu. Rychlost procesů řízených ministerstvem zdravotnictví svědčí o úmyslu využít doslova jakýkoli postup s vědomím, že revize bude problematická a odpovědnost nikdo neponese.
7. Návrhy ministerstva jsou charakteristické netransparentností procesů. Nikde není zřejmé, kdo a jak se bude moci stát akcionářem, respektive majitelem podílu v akciové společnosti univerzitní nemocnice nebo zdravotní pojišťovny.
8. Návrhy směřují k popření veřejné kontroly nad zdravotním pojištěním a pojišťovnami a maří roli sociálních partnerů jako reprezentantů plátců zdravotního pojištění.
9. Monopol s velkým korupčním potenciálem a bez jakékoli kontroly má úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami, který je nesprávně pověřen nejen kontrolními, ale i výkonnými rolemi. Jeho vedoucí je neodvolatelný!
10. Návrhy věcných záměrů zákonů zcela popírají existenci veřejnoprávního prostoru ve společenských vztazích. Přesně podle letité Klausovy doktríny, že existuje pouze stát a privát a nic mezi tím ani vedle nich. Argumentace, že pojišťovny nemohou nést odpovědnost proto, že nikomu nepatří, je lživá! V tom případě je třeba zprivatizovat územní samosprávu (kraje a obce), ale i veřejnoprávní Český rozhlas, Národní divadlo či Českou filharmonii.
11. Návrhy popírají, že veřejnou správou jsou všechny činnosti zdravotního pojištění od předpisu či výběru pojistného přes přerozdělení, uzavírání smluv s poskytovateli péče až po uhrazení zdravotní péče pojištěnci prostřednictvím poskytovatele péče. Ministerstvo nerespektuje rozhodnutí českých i evropských soudních orgánů, čímž porušuje Ústavu ČR.
12. Řada navrhovaných ustanovení je zřejmě v rozporu s ústavním pořádkem ČR a soutěžním právem EU. Velmi závažná je nevůle předkladatele potlačit vertikální monopoly, tedy majetkové provázání zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče, které ohrožují plnění role státu ve zdravotnictví a postavení a zájmy pojištěnců.
13. Ministerstvo zdravotnictví chce vytvořit systém, ve kterém si pojišťovny nebudou konkurovat ve výši pojistného a kvalitě a efektivitě péče, navíc vlastníci pojišťoven neponesou žádné podnikatelské riziko.
14. Lze předpokládat, že míra zisku vlastníků pojišťoven a poskytovatelů péče bude vyšší než míra zisku v jiných odvětvích národního hospodářství. A to v situaci, kdy skutečně podnikatelské riziko bude minimální. Proto ministerstvo zdravotnictví usiluje o to, aby na trhu zdravotního pojištění mohly setrvat pojišťovny s minimálním počtem pojištěnců, s čímž nesouhlasí například také ministerstvo financí.
15. Přestože existuje základní rozdíl v nazírání odborů a zaměstnavatelů na reformu z hlediska privatizace, ve všech dalších argumentech týkajících se legislativní čistoty a věcné správnosti předkládaných návrhů a funkčnosti budoucího systému se odbory a zaměstnavatelé shodují a považují své připomínky na zásadní. Privatizaci univerzitních nemocnic a zdravotních pojišťoven a další aspekty Julínkovy reformy shodně s námi odmítají i koaliční strany KDU-ČSL a Zelení.
Že by to všechno byly komunistické bláboly a všichni, kdo mají jakýkoli překryv s výše uvedenými názory, byli bolševici?
Odbory odmítají uvažovanou reformu jako celek. Přesto je Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR připraven a zároveň pověřen odborovou konfederací podílet se na hledání věcného řešení existujících problémů zdravotnictví, zejména expertní činností na platformě tripartitní pracovní skupiny pro zdravotnictví. A protože dopady zdravotnických záměrů současného ministerstva vedeného T. Julínkem by pocítili nejen zdravotníci, ale všichni občané, všichni zaměstnanci, vstoupili odboráři svazů sdružených v ČMKOS v pondělí 3. března do stávkové pohotovosti.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2008, strana B2
Zdroj: