Cathepsin L – nový nezávislý marker ICHS?
Cysteinová proteáza – cathepsin L – je zapojena do remodelace cévní stěny a má vztah k progresi aterosklerózy. Jednoznačná vazba mezi systémovou koncentrací cathepsinu L a ischemickou chorobou srdeční (ICHS) však zatím nebyla prokázána a je předmětem výzkumů. Výsledky jednoho z nich byly nedávno publikovány v American Journal of Cardiology. Guo-Ping Shi z Harvard Medical School v Bostonu se svými kolegy do studie zařadili 137 pacientů s akutním i dříve prodělaným infarktem myokardu a stabilní i nestabilní anginou pectoris a 48 kontrolních osob. Cílem studie bylo objasnit roli cathepsinu L u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Guo-Ping Shi a jeho tým skutečně prokázali, že sérové koncentrace cathepsinu L byly u pacientů s ICHS signifikantně vyšší než u osob v kontrolní skupině (5,6 vs. 3,9 ng/ml, p < 0,001). Zvýšení koncentrace cathepsinu L o 1 ng/ml je podle autorů spojeno s 2,34násobným zvýšením rizika ICHS. Pacienti s nestabilní anginou pectoris měli vyšší koncentrace cathepsinu L než pacienti se stabilní anginou, analogicky pacienti s akutním infarktem myokardu prokázali vyšší koncentraci cathepsinu L než pacienti s nestabilní anginou pectoris. Konečně pacienti s předchozím infarktem myokardu v anamnéze měli koncentrace cathepsinu L nejvyšší. Autoři tedy cathepsin L vyhodnotili jako nezávislý faktor ischemické choroby srdeční, který by mohl být velmi citlivým biomarkerem infarktu myokardu i remodelingu.
Nejasný původ cathepsinu L
„Při úvahách nad tímto článkem je třeba si nejprve uvědomit, co je cathepsin L a kde se fyziologicky nachází,“ říká doc. MUDr. Jan Malík, CSc., ze III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. „Je to endopeptidáza, schopná štěpit řadu extracelulárních proteinů – elastin, kolagen I a IV, fibronektin a další strukturální proteiny bazální membrány. Vyskytuje se ve většině buněk, převážně v lysosomech, ale částečně je i secernován extracelulárně, především pod vlivem různých růstových faktorů. Je tedy zřejmé, že nejde o látku, která by se vyskytovala výlučně v myokardu, respektive v koronárních tepnách, a proto při záchytu zvýšených plazmatických hladin vlastně nevíme, odkud cathepsin L do odebraného vzorku krve přitekl. Zvýšené hladiny cathepsinu L byly zachyceny nejen u nemocných s aterosklerózou, ale také u pacientů se zánětlivým nebo nádorovým onemocněním, s renálním selháním atd. Práce čínských autorů byla provedena na vysoce selektované skupině jedinců, kteří neměli žádné z těchto onemocnění. To bohužel neodpovídá běžné populaci pacientů, se kterými se denně setkáváme.“
Je předčasné dělat závěry
Zdá se tedy, že výběr subjektů hodnocení nebyl v dané klinické studii proveden tak, aby bylo možno uvedené výsledky extrapolovat na běžnou populaci. Proto se ve světle těchto okolností jeví předložené závěry jako mírně řečeno předčasné. Zejména specifický vztah k myokardu nebyl dosud prokázán jednoznačnými fakty. Doc. Malík k tomu dále dodává: „Zmíněná studie zkoumající koncentrace cathepsinu L u pacientů s ischemickou chorobou srdeční mi připomíná jiné práce a diskuse z posledních let, na kterých se naše pracoviště podílelo – šlo o koncentrace cirkulujících matrixových metaloproteináz a PAPP-A (Pregnancy Associated Plasmatic Protein-A). Zvýšené koncentrace těchto molekul byly prokázány nejprve u nemocných s akutními koronárními syndromy, poté u jedinců se stabilní koronární aterosklerózou a posléze i u jinak zdravých osob s hyperlipidémií. Zvýšené koncentrace těchto a dalších molekul (včetně např. C-reaktivního proteinu) odrážejí zvýšenou aktivitu „nějakého“ zánětu, resp. rozpadu tkání s následnou reparací. Lidově řečeno, ukazují, že v organismu se ,něco děje‘ – zde nás může napadnout asociace s poněkud starším (a levnějším) ukazatelem – sedimentací erytrocytů. V otázce klinického využití monitorování koncentrace cathepsinu L jsem tedy skeptický a u pacientů s akutními koronárními syndromy budu i nadále využívat stanovení troponinů, myoglobinu a kreatinfosfokinázy se všemi známými limitacemi.“
Z výše uvedených závěrů a komentářů tedy vyplývá, že citovaná studie zatím pouze naznačuje, jakým směrem by se mohly ubírat další výzkumy. Ty by již měly být koncipovány tak, aby jejich závěry bylo možno extrapolovat na běžnou populaci. Je otázkou, zda se význam cathepsinu L jako jedinečného biomarkeru signalizujícího poškození myokardu prokáže, nebo zda se potvrdí skepse. Prostor pro další výzkumy na poli markerů ischemické choroby srdeční každopádně zůstává otevřen.
Zdroj: