Časopis Postgraduální nefrologie vstupuje do desátého ročníku

Časopis Postgraduální nefrologie je příkladem edukačního projektu, který možná navenek působí skromně, ale je vytrvalý a hlavně plní svůj účel. Může být ukázkou cesty, kudy se ubírat, aby i nevelká odborná komunita zůstávala v kontaktu s nejnovějšími poznatky daného oboru. „Už fakt, že tento titul vychází desátým rokem, svědčí o jeho životaschopnosti,“ říká předseda redakční rady prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Kliniky nefrologie IKEM.

Jak byste vymezil zadání, s nímž do tvorby časopisu vstupujete?

Naším cílem je umožnit nefrologické obci včetně transplantologů setkání s aktuálními publikacemi z prestižních časopisů s vyšším impakt faktorem a zároveň s tím, jaké na ně mají názory členové redakční rady, případně vyzvaní hosté.

Tyto články jsou dostupné na internetu. Není to zbytečné úsilí?

Určitě není. Jen menší část lékařů má přístup do placených databází. Nemůžeme na to hledět z pohledu našich dobře vybavených informačních center, nehledě na to, že číst v rodném jazyce je vždy příjemnější. A hlavně, jak jsem říkal, naší velkou přidanou hodnotou jsou klinické komentáře. Ty se sice opírají o literární údaje, ale nejsou to striktně vědecké práce. Většinou je autoři píší spatra. Takové texty jsou jistě subjektivní, ale i to je cenné. Jde o určitou simulaci reálného setkání – jako by čtenář mohl hovořit s autorem o daném problému. Faktických informací je dnes díky internetu spousta, ale vlastní názor mnohdy chybí. Občas se dokonce setkáváme s tím, že takový názor je brán jako stanovisko nějaké skupiny odborníků, respektive boardu, a argumentuje se s ním třeba při jednání s plátci. To také není správně, ale dokládá to, jak velká váha se komentáři dává.

Už z podstaty věci nemůže být takový titul masový. Jak velká je cílová populace?

Nefrologická společnost má kolem čtyř stovek členů, transplantologů je na tři sta. Kromě toho se část nákladu posílá na Slovensko, počítáme tak s pěti sty čtenáři.

Jak příprava časopisu funguje v praxi?

Jako redakční rada se sice scházíme jen jednou ročně, ale vídáme se mnohem častěji, ať už na schůzi výboru společnosti či na kongresech. V radě nyní pracuje osm lidí, každý člen si vybírá jeden až dva články, které bude ve vydání komentovat. Na začátku je vždy přehledový článek, ty se určují na rok dopředu. Myslím, že se nám daří pokrývat klíčová témata, aniž bychom se překrývali. V posledních letech přibyly kasuistiky, které píší mladší lékaři. I u nich je snaha demonstrovat praktický dopad nových poznatků nebo upozornit na chyby v diagnostice a léčbě.

Jak byste chtěli časopis profilovat do budoucna?

Opakovaně se bavíme o změně formátu, ale nechceme se vzdávat něčeho, co se osvědčilo. Vždy se s pokorou vracíme k tomuto do značné míry samonosnému modelu – to, že vychází už deset let, svědčí o jeho životaschopnosti. Narážíme na limity času, jejž je možné časopisu věnovat. Nejde o komerční aktivitu, v podstatě to znamená jednou za dva měsíce obětovat volný víkend nebo volné večery během týdne. Počet lidí schopných a ochotných něco napsat v našem relativně malém oboru není neomezený. Určitě bychom ale uvítali větší zapojení mladších kolegů. Nová krev mezi přispěvateli by časopisu prospěla, na každém pracovišti je minimálně jeden odborník s pedagogickou a akademickou budoucností. Určitá kontinuita je však myslím hodnotou sama o sobě. Celou dobu je sponzorem společnost Roche, a budiž jí ke cti, že jsme nezaznamenali, že by jakkoli do obsahu zasahovala. Nejprve s námi za tuto společnost spolupracovala MUDr. Houbová, nyní MUDr. Pikartová. Stejně tak je ku prospěchu věci, že se už deset let o titul stará jedna redaktorka, Mgr. Dagmar Lipovská.

Poločas životnosti medicínské informace se neustále zmenšuje. S jakým zpožděním je možné počítat?

Myslím, že ne více než tři čtyři měsíce. Už v prvním letošním čísle jsou práce z přelomu let 2011 a 2012. Časopis umožňuje přenést relevantní informace mezi lékaře do terénu velmi rychle. Ostatně od atestantů se očekává, že jej sledují, i proto je časopis volně dostupný na internetu. Základní učebnice našeho oboru Klinická nefrologie pochopitelně tak flexibilní být nemůže, další reedice by měla v Gradě vyjít příští rok.

Zdroj: Medical Tribune