Přeskočit na obsah

CABG je výhodné spojit s infuzí glutamátu

Glutamát je důležitým substrátem pro srdeční metabolismus, především pak v případě ischémie. Na zvířecím modelu bylo zjištěno, že ochraňuje srdeční sval před ischémií, a pokud k ischémii dojde, usnadňuje mu rekonvalescenci.

Použití intravenózního glutamátu u vysoce rizikových pacientů, kteří podstupují CABG, je známo z klinické praxe. Studie GLUTAMICS, (GLUTAmate for Metabolic Intervention inCoronary Surgery), prezentovaná na letošním ACC.11 and i2 Summit 2011 v New Orleansu, vyšla z předpokladu, že infuze glutamátu jsou prospěšné, a dala si za cíl zjistit, zda intravenózně podaný glutamát při CABG pro akutní koronární syndrom může snížit mortalitu a zabránit následkům poškození srdečního svalu a postoperativního srdečního selhání nebo je zmenšit.

Studie byla prospektivní, randomizovaná, placebem kontrolovaná a dvojitě zaslepená. Zahrnula 861 pacientů, kteří podstoupili CABG pro akutní koronární syndrom v období mezi říjnem 2005 a listopadem 2009 ve třech švédských kardiochirurgických centrech.

Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří museli dostat během výkonu inotropní látky, mechanickou plicní ventilaci či museli být dialyzováni a u nichž byla během výkonu zjištěna další předem neznámá komplikace, byli starší 85 let anebo měli alergii na některou ze složek.

Pacienti byli během výkonu rozděleni do dvou skupin, 428 z nich dostalo v momentě anestezie infuzi glutamátu a 433 fyziologický roztok, obě infuze byly skončeny 2,5 hodiny po odsvorkování aorty nebo pokud pacient dostal již 500 ml roztoku.

Primárním cílem studie byl kompozitní ukazatel mortality v období do 30 dnů po výkonu, perioperativní infarkt myokardu a levostranné srdeční selhání. Sekundární cíle zahrnovaly bezpečnost z hlediska nervového aparátu, stupeň poškození myokardu, postoperativní hemodynamické ukazatele, nutnost aplikace intropních látek a mechanické srdeční podpory, těžké oběhové selhání, fibrilaci síní, renální dysfunkci, potřebu pobytu na JIP, kardiální mortalitu a pozdní mortalitu.

V primárních cílech nebyl nalezen žádný signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami. Třicetidenní mortalita dosáhla v glutamátové skupině 0,9 % a 1,2 % v kontrolní skupině. Kardiální mortalita v glutamátové skupině byla 0,2 % a 0,9 % v kontrolní. Incidence primárního kompozitního ukazatele byla 7,2 % v glutamátové skupině a 5,8 % v kontrolní. Žádné rozdíly nebyly nalezeny ani v případě cévní mozkové příhody, renální dysfunkce, fibrilace síní nebo při známkách poškození myokardu.

Avšak významně méně pacientů v glutamátové skupině bylo hemodynamicky nestabilních (0,3 % vs. 1,8 %; p = 0,035) nebo vyžadovali intra‑aortální balonkovou pumpu ve chvíli přijetí na JIP (0,0 % vs. 1,2 %; p = 0,026). U podskupiny pacientů s nestabilní anginou pectoris (třída IV dle CCS, n = 475) byly zjištěny signifikantní rozdíly, v glutamátové skupině významně méně pacientů mělo těžké hemodynamické selhání, než tomu bylo ve skupině kontrolní (26 % vs. 6,6 %; p = 0,036).

Závěry studie hovoří pro pozitivní efekt glutamátu na rekonvalescenci srdečního svalu. Intravenózní podání glutamátu ve formě infuze může představovat nový, důležitý a přitom jednoduchý postup, jak dosáhnout lepší funkce srdečního svalu po ischemickém poškození.

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené