Budoucnost izolačních lůžek v České republice

Je skutečným a nepochopitelným paradoxem, že u nás, v zemi s bohatou tradicí v oblasti infekčního lékařství, zůstává v této době obor infekčního lékařství na periferii zájmu. Stát nekontrolovaně a snad i nevědomky přichází každý rok o desítky izolačních lůžek.Chybí přesná definice a kontrola sítě
Co je příčinou tohoto stavu? Síť izolačních lůžek není přesně definována a chybějí mechanismy, které by tuto síť zajišťovaly a kontrolovaly. Izolační lůžka nejsou běžná lůžka v nemocnici. Aby plnila svůj účel, vyžadují speciální režim, sociální zázemí, náročný systém dezinfekce, mytí nádobí a praní prádla, dekontaminaci odpadních vod. Z epidemických důvodů není možné na rozdíl od jiných oddělení trvale využít všechna lůžka na izolačních pokojích. Využití lůžek dále zhoršuje sezónnost a epidemický výskyt infekčních nemocí. Navíc určitý počet pohotovostních izolačních lůžek by měl být trvale k dispozici. Provoz těchto lůžek na infekčních odděleních je možno přirovnat k činnosti hasičských či jiných záchranných sborů, která je samozřejmě odlišná od běžné činnosti komerční. Zdánlivé nevyužití těchto kapacit pak vede k tichému rušení izolačních lůžek ze strany zřizovatelů, které je o to škodlivější, že nepodléhá žádnému řádu. Rozložení izolačních lůžek v jednotlivých krajích je dnes velmi nepravidelné. Za posledních 15 let byl jejich počet zredukován nesystémově z více než 4 000 lůžek na pouhých 1 567 (v roce 2004). Podíl lůžek na infekčních odděleních na celkovém lůžkovém fondu nemocnic ČR za stejné období poklesl ze 4,7 % na necelých 2,5 % (2003). Je takovýto pokles žádoucí?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2006, strana 12

Zdroj: