Budoucnost interny spočívá v celostním pohledu

 

* Jak hodnotíte letošní kongres České internistické společnosti ČLS JEP po organizační stránce?

Byl jste spokojen se skladbou a výběrem odborného programu, zastoupením edukačních přednášek i horkých novinek z jednotlivých oborů? Kongres ČIS ČLS JEP navázal v letošním roce na tradici posledních let, kdy je organizován ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi, letos jich bylo 21. V jednotlivých blocích odborných společností se prolínaly přednášky především přehledné, edukační, s novinkami v daném oboru. Originálních sdělení bylo percentuálně méně, i když v absolutních číslech došlo k dalšímu nárůstu. Trvale má vysokou úroveň i sesterská sekce.
Je třeba zdůraznit, že kongresy je stále obtížnější zajistit ekonomicky. Nikdo z nás si nepřeje dramatický nárůst kongresového poplatku, na druhé straně je třeba vidět omezení sponzoringu - v zásadě pochopitelné a odpovídající neustále mediálně podporované teorii především pro finanční a bankovní sektor (kde vznikl nebo byl vymyšlen) zajímavého konstruktu, který všichni známe jako "globální ekonomickou krizi". Proto patří velké poděkování především organizátorům z Brna, ale samozřejmě i těm, kdo kongres nakonec velmi významně podpořili, za to, že jsme vůbec neměli šanci všimnout si nějakých ekonomických problémů, možná dokonce naopak.

* Jak byste okomentoval zájem lékařů o účast na kongresu v této hektické a nejisté době? Láká podobný typ kongresu mladé lékaře, kteří si oprávněně stěžují na všeobecné problémy v postgraduálním vzdělávání?

Vcelku lze říci, že v posledních letech kongres pravidelně roste, a to jak v Brně, tak v Praze. V letošním roce přijelo do Brna 1 400 účastníků, což je ve srovnání s posledním brněnským kongresem před dvěma lety mírný nárůst. Nesmíme také zapomínat na 200 zdravotních sester. Je zajímavým fenoménem internistických kongresů, že si mi pravidelně stěžují zástupci průmyslu, že na výstavě je podstatně méně účastníků než na jiných srovnatelných kongresech; a to především proto, že lékaři tráví čas na přednáškách v jednacích sálech a na výstavu chodí jen o přestávkách. Tato výtka však obvykle okamžitě zmizí, když se ukáže, že i na firemních symposiích je "narváno" a není třeba žádné barnumské reklamy k přilákání lékařů.

* Zaujala vás na kongresu osobně některá z přednášek či bloků a proč?

Moje osobní angažmá na kongresu bylo poměrně excesivní, jako řečníka, předsedajícího, či jen obecně "funkcionářské". Proto jsem neměl příležitost vidět ani vše, co bych si přál, a i když jsem se snažil obíhat a vidět co nejvíce, na objektivní hodnocení a srovnání jednotlivých sekcí či přednášek si netroufám. Faktem je, že zájem v mnoha případech předčil kapacitu sálů, což je určitě významným signálem.

* Mění se v ČR nějak postavení samotné interny v rámci celé medicíny, jak ukazují některé příklady v zahraničí, např.v Německu? Existují náznaky, že by opadly odstředivé tendence oborů vzešlých z medicíny, jak jsme toho byli svědky před časem?

Myslím, že postavení interny u nás kopíruje a bude kopírovat situaci v západní Evropě. U nás byla deprese interny nejvíce vyjádřena na začátku tohoto tisíciletí. V posledních letech pozorujeme výrazný nárůst významu "obecné interny". Samozřejmě je trochu jiná situace ve velkých městech s fakultami a v regionech - tam je obecná interna stále páteřním oborem a nikdy jím nepřestala být. Já si neodpustím na tomto místě komentář podložený nedávno na sjezdu EFIM (Evropská federace interní medicíny) prezentovanými zkušenostmi. Interna léčí téměř 38 % všech nemocných v Německu, je tedy největším oborem. Z tohoto počtu pak představuje "obecná interna" 65 %, druhý největší obor, kardiologie pak lehce přes 10 %, gastroenterologie 7 % a hematologie/onkologie čtyři procenta. Ve Švýcarsku je hezká zkušenost z univerzitní nemocnice v Bernu. Velká jediná interní klinika (s marginálním zastoupením specialistů) na počátku 90. let postupně zvětšovala velikost specializovaných oddělení, až vznikla "orgánově specializovaná oddělení" (kardiologie + kardiochirurgie, gastro + chirurgie, pneumologie + hrudní chirurgie ) a obecná interna zanikla. Tato specializace vedla posléze k tomu, že praktičtí lékaři přestali své pacienty na tato oddělení posílat, a v univerzitní nemocnici sice měli skvělá superspecializovaná oddělení, ale, bohužel, neměli pacienty, ti se paradoxně léčili v menší městské nemocnici. Takže posléze se managment nemocnice rozhodl (někdy v roce 2008) k otevření oddělení obecné interny, která je dnes opět největší klinikou. Samozřejmě spolupracuje se specializovanými klinikami. A to je budoucnost interny i u nás.

* Zdá se, že komplexní celostní pohled na pacienta, typický právě pro internistu, je v mnohých případech nejen logický a v zájmu nemocného, ale také mnohem efektivnější z ekonomického pohledu - šetří se náklady na nadbytečná drahá vyšetření, konzultace u různých specialistů. Mohl byste uvést několik příkladů, kdy se komplexní péče internisty tzv. vyplatí?

Já si nesmírně vážím superspecializovaných kolegů. Mne asi někteří čtenáři identifikují jako "preventivního (a neinvazivního) kardiologa", a proto si dovolím jeden příklad z naší oblasti. Pacient s akutním koronárním syndromem patří jistě do péče intervenčního a akutního kardiologa. Kdo se ale o něj bude starat v rámci sekundární prevence? Nejen že je nerozumné, aby na jeho kontroly vybíhal kolega z katetrizační laboratoře, ale i druhý extrém je nemožný. Praktický lékař bude léčit hypertenzi, lipidová poradna dyslipidémii, kardiolog bude podávavat duální antiagregační léčbu, samozřejmá bude návštěva diabetologa minimálně pro metformin a pak gastroenterologa pro zkažený žaludek, když pacientovi všichni něco předepíší. Není jednodušší, když se na pacienta komplexně podívá obecně orientovaný internista, který není svázán některými regulačními omezeními v preskripci a je schopen celostního pohledu na nemocného? Jistě, že využije spolupráce se superspecialistou.

* Daří se ČIS prosadit zvýšení prestiže interny a internistů také v praxi v rámci úhradových mechanismů či příprav nové koncepce zdravotní péče? Co konkrétně se podařilo?

V současné době probíhá příprava projektu standardní péče a ČIS se na tomto projektu jak MZ, tak VZP účastní. To v obecné rovině. Podobně se účastníme i úprav systému postgraduálního vzdělávání. Dovolím si malou poznámku. Jakkoli je současný systém nedokonalý (mnozí vzpomínají na dávný systém dvou atestací, který budou pravděpodobně zavádět ve Skandinávii), měla by se mu dát šance a úpravy soustředit jen na nejkřiklavější problémy. Mladí kolegové by měli mít alespoň základní jistotu a nečekat na změnu každý měsíc. Podařilo se i prosadit některé výkony pro internisty (Holter, v nemocnicích telemetrie). Zajímavým rozšířením v preskripci je umožnění širší léčby diabetiků moderními perorálními antidiabetiky, ale i inzuliny. Poslední novinkou pro internisty je liraglutid, vhodný nejen jako antidiabetikum, ale i pro svůj vliv na snížení hmotnosti. To jsou jen některé malé dílčí úspěchy. Nechci význam a roli ČIS nijak přeceňovat. Určitou reflexí a obrazem toho, jak je ČIS vnímána kolegy, může být i fakt, že v období léta se do společnosti přihlásilo 30 nových kolegů ve věku do 30 let, což považuji za moc, opravdu moc důležité.

* Na kongresu jsem si všiml upoutávky na vaši knihu nazvanou jednoduše Interna. Kdy vyjde, pro koho je určena a jak se odlišuje od podobných titulů, které na trhu byly či jsou?

Ano, s kolegy z celé republiky jsme připravili úplně novou monografii věnovanou celé obecné interně. Podíleli se na ní, podobně jako na kongresu, specialisté z různých oborů z interny vzešlých. Knížka vyjde ani ne rok od zahájení její přípravy počátkem listopadu, ale už dnes ji můžete objednávat (na www. tridistri.cz). Je určena medikům, ale i lékařům bezprostředně po promoci, kteří právě absolvují "interní kmen". Věřím, že i mnozí další, praktičtí lékaři i specialisté, v ní najdou přehledné informace pojaté komplexně, ale především prakticky. Snažili jsme se omezit teoretické informace a zaměřit knížku co nejvíce do každodenní praxe.

Zdroj: Medical Tribune