Budou se slovenští zdravotníci vracet domů?
Pracovat v ČR bylo pro slovenské zdravotníky z řady důvodů atraktivní. Vydělali si více než doma a překonat administrativní překážky nebylo složité. Jejich vzdělání je srovnatelné (ostatně zvláště lékaři v tuzemsku i často vystudovali) a ani pacienti, ani kolegové je nevnímají jako cizince. To se může rychle změnit. Slovenští lékaři si před několika lety soustředěným tlakem vymohli zlepšení svých platových podmínek, tato změna je navíc legislativně ukotvena s navázáním na vývoj průměrného platu v zemi. Nyní by měli atestovaní lékaři vydělávat minimálně 1 800 eur, neatestovaní 1 040 eur měsíčně. Vedle toho už nabídky českých nemocnic tak zářivé nevypadají. Podobně důrazně se nyní hlásí sestry – několik set jich natvrdo dalo výpověď a vláda tento požár hasí s oblíbenou formulkou, že „akutní péče je zajištěna“. Zatím se ale zdá, že většina veřejnost postoje sester chápe a nesdílí názor premiéra Fica, že sestry „opustily své pacienty“. Podle posledního výzkumu veřejného mínění podporuje protest sester 60 procent dotázaných. Je tedy velká naděje, že i ošetřovatelský personál na tom bude lépe. Slovenští zdravotníci pracující v ČR tento vývoj samozřejmě sledují. V diskusním fóru se ptáme, jaké pocity to v nich vyvolává.
Zvláště v moravských nemocnicích po řadu let tvoří pevnou část týmů zdravotníci ze Slovenska. Přitažlivost kariéry v ČR ale není navěky. Za vlády Ivety Radičové došlo k významnému zlepšení platových podmínek lékařů a tato změna byla ukotvena v legislativě. Nyní se podobně důrazně o více peněz hlásí i sestry a podávají výpovědi. Ptáme se tedy slovenských lékařů a sester a také manažerů českých nemocnic: S jakými pocity sledujete vývoj ve slovenském zdravotnictví? Do jaké míry je podle vás pravděpodobné, že se slovenští zdravotníci začnou masivně vracet domů?
| MUDr. Ján Rosa,
Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
Situaci ve zdravotnictví na Slovensku sleduji s velkým zájmem. Držím samozřejmě palce a těším se z každého úspěchu. Slovenští kolegové, lékaři, byli se slovenskou verzí akce „Děkujeme, odcházíme“ daleko úspěšnější než čeští. Měli samozřejmě možnost poučit se z chyb v Čechách. Myslím ale, že nejdůležitější byla jejich schopnost sjednotit se, držet pohromadě a nenechat se zastrašit. Nyní samozřejmě držím palce i slovenským sestřičkám.
Odpověď na druhou otázku je složitější. Určitě se zvýší motivace mladých lékařů zůstat na Slovensku. Míra návratu slovenských kolegů domů bude jistě záviset na dalším vývoji českého i slovenského zdravotnictví. A to nejen platových podmínek, ale i celkové atmosféry – ve zdravotnictví i celospolečenské. Roli hrají i další nefinanční faktory, jako třeba rodinné vazby. Masivní návrat slovenských kolegů domů zatím neočekávám.
| Doc. MUDr. Petr Svoboda, CSc., FRCS(T),
náměstek LPP, statutární zástupce, Nemocnice Kyjov
Je obecným jevem, že se zdravotnický personál stěhuje z východu na západ, je to i problém ČR. Zlepšení platů na východ od nás tuto cestu naruší. V naší nemocnici v okresu hraničícím se SR není problém se sestrami, kterých jsou ze Slovenska asi dvě procenta, ale s lékaři, kterých je deset až dvacet procent. První úvahy o návratu domů se objevují, ale zatím to není masový jev. Jistě se však situace bude pro nás zhoršovat.
Opatření, kterým je možné problém řešit, je docela nabíledni. Je nutné urychleně změnit systém vzdělávání lékařů a podstatně, řádově ho zjednodušit. Je třeba dosáhnout stavu, aby devadesát i více procent vzdělávání probíhalo v mateřské okresní nebo krajské nemocnici a jen malý zbytek ve fakultních nemocnicích. Lékař k atestaci z kardiologie nepotřebuje pobýt 36 měsíců na klinice a umět katetrizovat, dokonce ani 36 týdnů ne. Ruku na srdce, stejně ho tam k výkonům nepustí a bude psát chorobopisy. Regionální pracoviště nejsou „béčkové“ nemocnice, mají pro vzdělávání odbornou kapacitu a v systému zdravotnictví hrají klíčovou roli zejména díky efektivitě zde poskytované péče.
Velmi podobné je to u sester. Nesmyslné prodloužení vzdělávání v oboru na sedm až devět let a ztráta prestiže vede k odlivu talentovaných od této náročné práce. Hloupostí je i současná teorie o potřebnosti osmdesáti procent vysokoškoláků v populaci; tím, že bude mít každý vysokou školu, se úroveň národa nezvýší.
Primární problém vidím v rozvráceném vzdělávání lékařů i sester. Současné kroky ministerstva se směrem k nápravě ubírají, ale jdou velmi pomalu a jsou polovičaté. Ekonomická stránka je a zůstane sekundární. Pokud se budou pravidelně navyšovat mzdy, byť „jen“ o současných pět procent ročně, atraktivnost působení zdravotníků za našimi západními hranicemi se bude snižovat. Při zvyšování mezd však je třeba vidět, že vyhláškou daný tříprocentní nárůst příjmů v okresních nemocnicích na mzdy padne celý, zatímco u fakultních nemocnic s menším podílem mzdových nákladů ještě poměrně značná část zbude.
| MUDr. Miroslav Drienko,
Chirurgická klinika, FNKV Praha
Situaci ve slovenském zdravotnictví vnímám jako zoufalou. Jen před několika měsíci jsem vyšel ze školy, studoval jsem v Košicích na Univerzitě Pavla Jozefa Šafaříka. Platové podmínky se možná o něco zlepšily, ale pracovní podmínky jsou zoufalé. Aktuálně sleduji stávku sester, což hovoří za všechno. Z informací od kolegů ze Slovenska vím, že jsou hodně špatně placené služby, přetrvává negativní přístup vedení nemocnic k připouštění k atestaci a uvolňování na stáže, kromě toho se slovenské zdravotnictví moří s obrovskou korupcí od špiček na ministerstvu po řadové starší lékaře. Z mého pohledu a z vlastní zkušenosti si myslím, že mnoho lékařů podobně jako já opustilo Slovensko ani ne tak kvůli platu, jako kvůli systému. Já osobně bych se nevrátil, ani kdyby mi dali plat dvojnásobný. Při současné situaci na Slovensku a při současné vládě se tam situace v nejbližších několika letech nezlepši. Proto podle mého názoru je návrat lékařů na Slovensko víceméně vyloučen a nenastane, ani kdyby se podmínky rapidně zlepšily, už jen kvůli nedůvěře ke slovenským politikům.
| MUDr. Maroš Rudnay,
Brno
Platové podmínky jsou jenom jednou z věcí, na které člověk pohlíží, a nejsou nutně tou nejvýznamnější. Na Slovensku je velký problém i ve značných rozdílech mezi západní a východní části země. Nemyslím si osobně, že by při současném vývoji věcí na Slovensku měl přijít nějaký významný návrat zdravotníků. Pokud budou chtít „jít za lepším“, spíše zvolí cestu směrem na západ.
Zdroj: