Bude zdravotní sestra nadále pouhý doplněk?

Odešla za prací na Západ, kde nastoupila v nemocnici jako sestra. Když vstoupil lékař na inspekční pokoj sester, které zde pracovaly u dokumentace, vyskočila ona jako jediná ze židle a nabízela lékaři své místo k sezení. Nastal okamžik, kdy nikdo nic nechápal. Kolegyně nechápaly, co to dělá, lékař nechápal, proč to dělá, a ona nechápala, jak mohou sedět v přítomnosti lékaře. Až časem jí došlo, že tady je přístup k sestrám jiný než v zemi, odkud odešla. Krásný případ.

Po celou dobu, co pracuji jako zdravotní sestra u lůžka nemocných, se snažím zachovat si svou osobnost, profesní i lidskou. A někdy je to dost složité. Mám už za sebou 30 let práce, z toho posledních 20 let u lůžka. Je to dostatečná kvalifikace a zkušenost k zachycení a zformulování různých pohledů na zdravotní sestru? Soudím, že ano. Vnímám své pocity a poslouchám zkušenosti kolegyň. Tady je shrnutí.

Sestra v očích sdělovacích prostředků

O zdravotních sestrách se objeví zmínka vždy jen v souvislosti s nějakou senzací. "Sestra byla pobodána, sestra vraždila, sestry si pacienta nevšimnou bez úplatku " Nějak mi zde schází "senzace" každodenní práce. "Sestra vážící 60 kg musela převléci pacienta, jehož do nemocnice dopravilo osm zdatných hasičů, sestra svlékla a vykoupala bezdomovce, který byl znečištěný a zapáchal tak, že se od něho všichni odvraceli, sestra musela zvládnout agresivního opilce, kterého přivezla policejní hlídka "

Moderní sdělovací prostředek, jakým je internet, nezůstává pozadu. Pod heslem "zdravotní sestra" se na něm najde více porno stránek než např.pod heslem "úřednice". Má nás to těšit, že je naše profese alespoň pro někoho tak vzrušující?

...v očích tvůrců seriálů

Slepice bez vlastního názoru. Hloupě se pohihňává, pošilhává po lékařích, pije kávu, intrikuje, zaplétá se, dělá problémy. Něco tak pitomého aby člověk pohledal. Pak tomu svěř péči o své blízké. Díky, tvůrci všech seriálů "ze života".

...v očích vedení

Zdravotní sestra je majetkem zdravotnického zařízení. Musí být k dispozici, kdykoli někdo vypadne ze služby. Osobní život nemá u tohoto druhu pracovníků co dělat. Její povinností je číst a brát na vědomí veškerá nařízení a nediskutovat o nich; mít pacienty v naprostém pořádku a zároveň ušetřit pomůcky; ochotně spolupracovat při zavádění nových ošetřovatelských postupů do praxe i při polovičním počtu personálu.

Musí si umět poradit bez lékaře, bez uklízečky, bez sanitáře, bez ošetřovatelky; musí zvládnout v nutném případě práci všech vyjmenovaných profesí, k tomu nezameškat svou práci a stále být příjemná a milá. Prostě musí!

...v očích ministerstva zdravotnictví

Zdravotní sestra není nikdo. Nikde o ní není zmínka. Je to armáda nikoho. Zdravotnictví tvoří lékaři a záchranáři. Zdravotní sestry jsou pouhý doplněk, který čerpá zbytečně mnoho peněz z deficitního rozpočtu. Kolik zástupců má naše profese na ministerstvu zdravotnictví? Kdosi zapomněl, že jde o nejpočetnější skupinu zaměstnanců tohoto resortu. Pravděpodobně na to zapomněly samy sestry, jinak by si to opomenutí nenechaly líbit!

...v očích mladých hloupých lékařů a lékařek

Z fakulty vím všechno a nějaká sestra se svými zkušenostmi mi nemůže konkurovat. Je pro mě služka a bude skákat, jak já si umanu. Titul MUDr. mi dává právo udílet rozkazy.

Kdo jí udělil právo mi říkat, že je pacientovi zle a měl(a) bych mu něco předepsat! Já určuji, komu může být špatně a kdy, ne nějaká nána. Co je to za otázku, jestli jsem se neupsal(a) u ordinace? Upsal( a)! Ale snad po mě nechce, abych jí byl(a) vděčný(á) za to, že přemýšlí. Každou otázku považuji za útok proti mé osobě a mé inteligenci! Někdy si sice nevím rady, ale nedám to před ní najevo. Nepotřebuji její pomoc. Ona je nikdo a já jsem lékař(ka). Tak tedy žádné odmlouvání!

...v očích mladých chytrých lékařů a lékařek

Co s tím teď? Vůbec nemám pocit, že umím léčit a komunikovat s různými lidmi. Pochopit systém oddělení, kam jsem nastoupil(a), je nadlidský úkol. Kde mám objednat vyšetření, kde seženu RTG snímky, kde Nevím, tak se zeptám sestry, ta ví vždycky. Než se naději, mám před sebou snímky, o nichž jsem jen přemýšlel(a), než se rozkoukám, mám objednané vše, co jsem chtěl(a).

Sestry jsou moje dobré víly, pracují s přehledem, jsou zlaté. Sestra mi podstrčí papír, když nevím, kam jsem ho dal(a), připomene mi zapomenutou ordinaci. Bez ní bych se v tom plácal(a) jako kapr na suchu. Nepotopí mě před šéfem, mám v nich zastání a oporu.

...v očích starších hloupých lékařů

Za každou mou chybu může jen a jen ona. Operace se mi nedaří, protože mi podává špatné nástroje. Není schopná pochopit, že když říkám "skalpel", myslím logicky "háky". To by pochopil každý, jen já se tu musím rozčilovat s takovou husou!

Špatně mi podala injekci, proto jsem se do té žíly halt netrefil. Mám špatnou náladu? Seřvu sestru. Vždyť je tady od toho. Kdybych jí neukázal, kdo je tady pánem, tak by byla nakonec ještě drzá. Já ji k práci nepotřebuji, ona musí být vděčná, že se jí dostalo té cti, být v mé blízkosti. Já jsem lékař, tedy Bůh!

...v očích starších chytrých lékařů a lékařek

Sestra je pro mě spolupracovník, bez kterého by to prostě nešlo. Spoléhám se na ni. Ona je v neustálém kontaktu s pacienty na oddělení. Ví o nich všechno a já čerpám z jejích poznatků informace k celkovému pohledu na nemocného. K čemu by byla veškerá moje léčba, kdyby nebyl pacient čisťounký, najedený, spokojený. K čemu budou antibiotika, když bude pacient trpět žízní. Já bych její práci nezvládl(a). Bez sestry si chod oddělení nelze představit.

...v očích pacientů

Jsou různé pohledy. Nedá se zevšeobecňovat. Záleží na mentalitě, inteligenci, výchově, potřebnosti, slušnosti a onemocnění pacienta. A na druhé straně záleží na mentalitě, inteligenci, výchově a slušnosti sestry. Jsou pacienti, kteří sestru považují za služku, zatímco druhým je nutné péči vnucovat, protože "nechtějí" obtěžovat. Jsou pacienti, pro něž je sestra nicka, zatímco pro druhé světice.

Tady by byl velký prostor pro vyjmenovávání různých pohledů. Každá z nás má své osobní zkušenosti, jež jsou příjemné, nepříjemné, poučné, odstrašující či nezapomenutelné. To je podstata naší práce s nemocnými lidmi. Uchovávejme si ony zkušenosti a poučme se z nich.

Zkoušejme se na konkrétní situace dívat i z pohledu pacienta. Pomůže to předejít zbytečnému nedorozumění. v očích příbuzných pacientů Zde platí do puntíku totéž co v předcházejícím odstavci. Jen pojem onemocnění nahradíme strachem o svého blízkého. Opět zde vládne princip práce s lidmi, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. 

...v očích těch, kteří ji opravdu potřebují

Anděl. Anděl, jenž přichází ve dne i v noci. Pohladí mě po ruce, dá mi napít, obrátí mě na druhý bok, převleče mě do čistého, namaže mi záda bolavá od dlouhého ležení, pomůže od bolesti. Když se k tomu i usměje, rozzáří se den a noc není tak nekonečně dlouhá.

Čekám na každý takový okamžik, je to pro mě pohlazení po duši. Najednou si nepřipadám jako zbytečná troska, která je všem na obtíž. Každý, kdo nadává na život, by si měl projít pocity bezmoci, které jsem zažil já. Pochopil by, jak potřební jsou andělé, o nichž nikdo neví, že existují.

Jaká je pravda?

Zdravotní sestra je prostě člověk. Obyčejná žena a občas už i muž. Má své starosti i radosti. Ničím se neliší od ostatních lidí. Některá pouze "pracuje", jiná "vykonává své poslání".

Denně se setkáváme s tím, k čemu se "obyčejní" lidé otáčejí zády: s nemocí, utrpením, ponížením, smutkem, smrtí. Svá intimní místa či velmi osobní myšlenky před námi lidé odhalí bez mrknutí oka a vůbec jim to není divné. Dovolí, abychom jim do těla vpravovali různé látky, různými způsoby, s důvěrou, že do nich vpravujeme správnou látku, správným způsobem.

Prostě nám věří. Býváme svědky obrovských událostí, k nimž "obyčejní" lidé nemají přístup: lidského zrození, naděje na život, naděje na uzdravení, štěstí a takové změny, při níž si člověk v nouzi začne vážit víc zdraví než majetku. Každý den je premiéra, každý den přinese něco nového.

Povolání zdravotní sestry se posunulo o obrovský kus kupředu. Sestry studují VŠ, vzdělávají se ve svém oboru, v psychologii, komunikaci Pracují na sobě!!

Ale Budeme vzdělané, avšak nedoceněné. My si o ocenění neumíme říci. Čekáme, až to za nás někdo udělá.

Ale on to nikdo neudělá, každá musí začít sama u sebe. Začít můžeme tím, že si uvědomíme, že nás "zatím" nikdo a nic nemůže nahradit. Zdravotní sestra býval pojem, pojem v dobrém slova smyslu. Snažme se, aby to tak zůstalo.

Dokud budeme vyskakovat ze své vlastní židle, na svém vlastním pracovišti a uvolňovat ji přicházejícímu lékaři, budeme neviditelné, neexistující, vše zvládající šedé myšky. Své dceři zvedám s oblibou sebevědomí větou: "Každý si k tobě dovolí tolik, kolik mu dovolíš, aby si k tobě dovolil!" Nechci dovolit, aby se z nás stal neviditelný a nejpočetnější dav našeho resortu.

Vy to chcete?

Autorka reaguje na článek Mezi lékaři a sestrami chybí týmová práce (MT 22/2010)

Zdroj: Medical Tribune