Bude se atestovat z práce s virgulí?
Česká internistická společnost ČLS JEP (ČIS) byla ministerstvem zdravotnictví vyzvána, aby se vyjádřila k alternativním léčebným metodám. Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., předseda ČIS, předkládá čtenářům návrh oficiálního vyjádření odborné společnosti, některých vlastních názorů a postřehů z diskuse mezi členy výboru ČIS.
Česká republika a potažmo česká medicína je součástí západní civilizace a využívá také ve zdravotnictví především medicínských postupů, které označujeme jako „západní medicína“. Ta je v současnosti charakterizována jako medicína založená na důkazech, „evidence based medicine“. Pro jakýkoli medicínský postup jsou nutné klinické, kontrolované, rozsáhlé, mnohdy dvojitě slepé studie, na jejichž základě se potom metody hodnotí… Každý nový diagnostický a léčebný postup podléhá složitému systému schvalování, bez kterého nelze metodu či léčbu provádět, i kdyby si medicínsky vzdělaní a zkušení lékaři mysleli, že je navýsost přínosná. To je medicína, kterou se má, podle mého názoru, především zabývat naše ministerstvo zdravotnictví.
Chápu, že existují „alternativní léčebné postupy“. Nevím, kdo z nás nebo i zastánců alternativních postupů by si sedl do letadla řízeného „alternativním pilotem“, a stejně tak nevidím důvod, proč se na oficiální medicínské/zdravotnické úrovni těmito postupy zabývat. Ano. Tyto postupy existují, někdo je bude chtít využívat. Do doby, než ale přinesou důkazy o účinnosti odpovídající alespoň částečně „evidence based medicine“, považuji jakékoli oficiální aktivity MZ či odborných společností za kontraproduktivní, dávající těmto nepodloženým metodám přeci jen určitý punc oficiálnosti.
Nechci na tomto místě polemizovat s výsledky alternativních postupů. Dokonce připouštím, že některé pozitivní výsledky (spojené zejména s psychoterapeutickým působením) skutečně existují. Je mi sice trochu smutno z faktu, že někteří nemocní hledají pomoc mimo svého lékaře, svou nemocnici, mimo náš zdravotní systém. Samozřejmě, že někteří proto, protože jim prostě nejsme schopni pomoci a nejsme schopni vyléčit neléčitelné choroby ani zaručit nesmrtelnost. V takovém případě snad… Ale nakonec je to zase náš problém! Asi se tu jedná o nějakou naši nedostatečnost, nemáme dost času nebo empatie, nedokážeme se svěřenému nemocnému věnovat tak, jak by potřeboval. (O racionálních důvodech tohoto stavu na mnoha stranách, nejen ve vztahu lékař – pacient, pojišťovna – lékař či akreditační komise – zdravotníci nechci diskutovat.) Ale úspěch „alternativců“ v získávání klientů je znamením nedobrým. Na druhé straně je samozřejmě třeba vidět, že vždy bude existovat skupina lidí, kteří už z „principu“ nebo jakéhosi životního protestu budou hledat vždy cesty méně oficiální.
Žijeme ve svobodné společnosti. V té lze mimo jiné provozovat různé živnosti, dokonce lze oficiálně vyrábět a prodávat zdraví prokazatelně škodlivé výrobky. Alternativní postupy pravděpodobně mnohdy příliš neškodí (pokud neinterferují s léky nebo nevedou k obcházení či vynechání léčby). Provozovat je jako živnost je asi ve svobodné společnosti možné. Je ovšem otázka, zda mají, či nemají být nějakým způsobem zahrnuty do zdravotnictví, oficiálního systému řízeného MZ ČR. Kdyby totiž v oficiálním systému tyto metody nějak zařazeny byly, dodávalo by jim to, jak je psáno i výše, (minimálně částečně) oficiální uznání. Budou se pak dělat atestace z práce s virgulí? Kdo a jak bude vědecky hodnotit a kvalifikovat metodu, která není vědecky uznávána?
Ale opět je tu druhá strana mince. Mnoho z nás může dokumentovat případy, kdy naprosto nevhodným přístupem „alternativce“ došlo k těžkému, někdy zásadnímu až fatálnímu poškození pacienta. Je potom možno hnát někoho k zodpovědnosti, když na sebe převzal „léčbu“ pacienta, ten opustil účinnou chemoterapii a bez pomoci zemřel? Vždyť přeci léčitel nemá medicínské znalosti, dotyčný za ním chodil dobrovolně a bylo to jen jeho soukromé rozhodnutí… V takovém případě je potřeba zajistit, aby bylo možné realizovat postih příslušného „alternativce“ včetně trestní zodpovědnosti. Jde o poškození zdraví s následkem smrti, ale měly by se najít i jiné paragrafy. Když už jsem se v novinách dočetl, že to teď bude snazší hojit se soudně na těch nevydařených doktorech, tak by aspoň měla existovat stejná míra pro všechny. Ale to už je na jiný fejeton.
Převzato s laskavým svolením serveru www.e-interna.cz
Zdroj: Medical Tribune