Bude praktik koordinátorem paliativní péče?

Diskusi moderoval prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., z Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK v Praze, hlavními účastníky diskuse byli MUDr. Ondřej Sláma z Masarykova onkologického ústavu v Brně, MUDr. Kateřina Kubáčková z Onkologické kliniky FN v Motole a francouzský praktik Dr. G. Errieau.

MUDr. Sláma doporučil ukončit protinádorovou léčbu a přejít na léčbu paliativní v okamžiku, kdy již pacient nemá z protinádorové léčby žádný prospěch a léčba je neúměrně nákladná. V souvislosti s touto otázkou upozornil na důležitost vztahu důvěry a otevřené empatické komunikace o možných cílech léčby. Stále se musejí vyvažovat nežádoucí účinky a benefit léčby. Pacienti s potřebou paliativní péče se vyskytují v ambulanci praktických lékařů i specialistů. Svými potřebami překračují problematiku jednotlivých specializací a navíc jsou komunikačně a časově nároční. Přejí si dobře koordinovanou péči nejlépe jedním lékařem. Fragmentovaná, oborově ohraničená péče více specialistů se často míjí s jejich potřebami. Otázkou zůstává, zda jsou praktiční lékaři ochotni a schopni hrát roli koordinátorů paliativní onkologické péče u pacientů v domácím prostředí. Základem je týmová spolupráce a také důsledná komunikace s praktickými lékaři.

Problém s hrazením péče a pomůcek pojišťovnami

MUDr. Kubáčková upozornila na velký význam psychosomatické péče na jakémkoli stupni protinádorové léčby. Ideální model neexistuje, ale přijatelná je domácí sesterská péče s návštěvou lékaře alespoň jednou týdně. Bohatou diskusi vyvolala také otázka rozsahu paliativní péče hrazené zdravotními pojišťovnami. V oblasti léků narážejí praktičtí lékaři na preskripční limity. U pomůcek je největším problémem často dlouhá administrativní procedura před získáním pomůcky, v některých regionech však lze využívat jejich půjčoven. Nastavený způsob úhrady ambulantní a lůžkové péče není v ČR v řadě případů optimální. Další diskuse se zabývala možnostmi ambulantní hospicové péče v paliativní léčbě. Hospicová péče v ČR je nedostatečná. Čekací lhůta na klasické hospicové lůžko je několik měsíců, čímž přestává mít smysl. Specializovaná paliativní péče je drahá. Vyvstává tedy otázka, jak formálně stanovit kritéria pro zařazení do tohoto typu péče.

V diskusi o informování pacienta o onkologické diagnóze se účastníci shodli na tom, že onkologickou diagnózu by měl pacientovi sdělovat ošetřující onkolog. V žádném případě ne psycholog ani člen rodiny. Celá sekce vyvolala bohatou diskusi posluchačů a potvrdila tak naléhavost tohoto tématu v naší společnosti.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana A12

Zdroj: