Brněnští onkologové publikovali v Nature
Lékaři Kliniky dětské onkologie LF MU a FN Brno se spolu se zahraničními kolegy podíleli na objasnění ontogeneze meduloblastomu, nejčastějšího zhoubného nádoru mozku u dětí. Práci, která popisuje objev mechanismu, jenž spouští nádorový proces u zhruba pěti procent takto postižených pacientů, nedávno publikoval prestižní časopis Nature.
Aktuálně zveřejněná práce doplňuje řadu dalších článků na téma mozkové nádory u dětí publikovaných ve vysoce impaktovaných časopisech, na nichž se spoluautorsky podíleli brněnští dětští onkologové. Tyto publikační úspěchy pouze dokumentují důraz, který se na Klinice dětské onkologie LF MU a FN Brno klade na problematiku péče o děti s intrakraniálními nádory a současně schopnost držet krok s nejnovějším poznáním v této oblasti. Zmíněná publikace v časopisu Nature popisuje jeden z možných mechanismů vzniku nádorového bujení pro podskupinu dětí s meduloblastomem nejvyššího rizika. Tyto nové poznatky mohou nakonec přispět k tomu, že se mezi přibližně 900 právě testovanými onkologickými přípravky najde vhodná cílená biologická léčba pro tuto vybranou skupinu pacientů.
Kromě tohoto příslibu do budoucna má práce velkého mezinárodního týmu, jehož součástí jsou již řadu let také brněnští onkologové, i mnohem konkrétnější praktické dopady. Právě poznání molekulární podstaty onemocnění vedlo k přípravě nových léčebných protokolů, které umožní efektivnější léčbu dětí s tímto nádorovým onemocněním.
„Díky práci mezinárodního sdružení můžeme už nyní léčbu pacientů individualizovat. Některým nemocným s lepší prognózou lze snížit dávky radioterapie či chemoterapie, případně některým dětem lze radioterapii zcela vynechat. Těm s nejhorší prognózou pak můžeme nabídnout léčbu intenzivnější, ev. doplněnou o biologickou léčbu,“ vysvětluje prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., přednosta Kliniky dětské onkologie FN Brno.
Výsledkem individualizace léčby je zachování či zlepšení její efektivity za současného snížení nežádoucích účinků a pozdních následků, jež nepříznivě ovlivňují kvalitu dalšího života dětských pacientů
Bezpečnost léčby především
V této souvislosti stojí za připomenutí, že výsledky léčby zhoubných nádorů u dětí se během posledních několika desítek let dramaticky zlepšily. V polovině osmdesátých let přežívalo pouze 15 až 20 % dětí s onkologickým onemocněním, dnes jich více než 80 % dosahuje dlouhodobé remise. Přibližně 20 % dětí léčených na onkologii má nádor lokalizovaný v CNS, přičemž meduloblastom je z nich nejzhoubnější. I v tomto případě se zejména díky novým technologiím a přístupům v oblasti neurochirurgie a radioterapie naděje na vyléčení u podskupiny nádorů se standardním rizikem blíží 80 %. Této efektivity léčby je však dosahováno za cenu závažné pozdní toxicity terapie. Vysoké dávky radioterapie a chemoterapie mohou mít u řady nemocných četné pozdní následky v podobě endokrinopatií, poškození sluchu a ledvin.
Pro doplnění není bez zajímavosti, že před nedávnem média masivně informovala o jiném případu, který se vztahoval k problematice léčby dětských intrakraniálních nádorů. Šlo o britského chlapce s meduloblastomem, jehož rodiče se za dramatických okolností domáhali léčby v pražském protonovém centru. Na případu tohoto pacienta se ilustrovaly různé možnosti léčby, přičemž v souvislosti s protonovou léčbou média zdůrazňovala vedle účinnosti hlavně její bezpečnost. Část odborné veřejnosti však upozorňuje na nedostatek důkazů pro tato tvrzení. „Protonová radioterapie je v nové generaci léčebných protokolů pro terapii dětí s meduloblastomy deklarována jako jedna z možností. Nikoli jako možnost lepší a účinnější, ale jako jedna z alternativ ke stávající fotonové léčbě. Větší výhodnost protonové léčby však budeme muset teprve prokázat. Argumenty hovořící o větší bezpečnosti jsou do určité míry logické, ale vycházejí převážně z modelací. Dějiny onkologie jsou však plné nenaplněných očekávání, čehož dokladem je i fakt, že ve třech čtvrtinách srovnávacích studií nevyjdou nové postupy jako lepší v porovnání se standardně používanou terapií,“ dodává prof. Štěrba.
Zdroj: Medical Tribune