Brněnské onkologické dny – tradice, která neunavuje
Vzdělávacích akcí s onkologickou tematikou v Česku každoročně přibývá a přestává být v silách jednotlivce stihnout všechny. Brněnské onkologické dny si však drží pozici středobodu tohoto plného kalendáře, a to ať jde o odborný program či neformální schůzky a setkání. A ani letos tomu nebylo jinak.
Brněnské onkologické dny představují největší akci svého druhu v České republice. V letošním roce na toto setkání přijelo na 600 lékařů a stejný počet nelékařských zdravotnických pracovníků. Ve 32 odborných sekcích bylo prezentováno více než 200 sdělení. Zahajovací blok byl věnován vyzvaným přednáškám tří významných zahraničních hostí – i když slovo zahraničních zde není na sto procent přiléhavé, dva z nich měli české kořeny. První byla profesorka Viera Hirshová, která působí na McGill University v Montrealu. V Brně se zaměřila na současnou situaci v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic. Ve své přednášce reflektovala rychlé změny, k nimž v této oblasti dochází. Z častého, avšak víceméně homogenního nádoru se NSCLC stává souborem mnohem méně četných onemocnění s různými molekulárně patologickými charakteristikami a různou strategií léčby. Přestože prof. Hirshová hovořila o řadě nadějných terapeutických možností, byl závěr její přednášky pokorný: „Vždy musíme s pacienty probrat možnost udržovací terapie. Mnoho z nich říká: ‚Vím, že můj čas je omezený, to co opravdu chci, je dobrá dovolená.‘“
Střídmý přístup k radioterapii mozkových metastáz
Dalším úspěšným českým rodákem byl na brněnském sjezdu prof. Michael Brada z University College Hospital v Londýně. I když studium medicíny absolvoval v Británii před více než 40 lety, své sdělení přednesl česky. Hovořil o radioterapii mozkových metastáz. Ačkoli se sám podílel na vývoji celé řady radioterapeutických metod, jeho sdělení se neslo spíše pod heslem „Nejlepší radioterapie je žádná radioterapie“ s tím, že počet nemocných indikovaných k tomuto způsobu léčby se bude spíše zmenšovat. Rozhovor s profesorem Bradou přineseme v některém z příštích čísel Medical Tribune. Posledním přednášejícím v tomto bloku byl profesor Thomas Brodowicz z Vídně, jenž se soustředil na systémovou léčbu kolorektálního karcinomu. Podrobněji je jeho sdělení popsáno na straně B4.
Brněnské onkologické dny jsou také tradiční příležitostí k diskusi o organizačních otázkách léčby. Sem by šlo zařadit sekci věnovanou dostupnosti nákladné onkologické farmakoterapie nebo sekci o úloze Národního onkologického registru a jiných onkologických databází. V rámci konference také proběhla valná hromada České onkologické společnosti, kde se mimo jiné jednalo o vztazích mezi komplexními onkologickými centry a regionálními onkologickými pracovišti.
Už druhý rok jsou součástí programu sjezdu edukační bloky. Ty se tentokrát zaměřily na nádory pankreatobiliárního systému a kontroverzní otázky v diagnostice a léčbě karcinomu prsu.
Doktore, a kolik času mi ještě zbývá?
Poslední den konference už tradičně bývá věnován také podpůrné terapii a paliativní péči. Letos sem byl zařazen i edukační seminář zaměřený na to, do jaké míry jsou lékaři schopni odhadovat individuální očekávanou délku života konkrétních pacientů a jak o tomto odhadu s pacientem komunikovat. I když samozřejmě jde o velmi křehkou otázku, přednášející se shodli, že když se pacient přímo na prognózu zeptá, je povinností lékaře pravdivě odpovědět. „Tato informace má zásadní význam pro nemocného, aby vůbec mohl na nějakých reálných základech plánovat budoucnost v tom nejširším slova smyslu – tedy i budoucnost své rodiny,“ řekl MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D., z Masarykova onkologického ústavu. Odhad prognózy má podle něj zcela praktické důsledky i pro lékaře – ať už při úvaze o tom, jaká léčba je ještě přiměřená, nebo rozhodování, kdy začít uvažovat o nabídce hospicové péče. Podle MUDr. Jiřího Tomáška, rovněž z MOÚ, je nutné při této komunikaci potlačit paternalismus, kdy má lékař pocit, že musí nemocného za každou cenu chránit. V paliativní medicíně ještě více než jinde platí, že pravdivá informace je základ důvěrného vztahu mezi lékařem a pacientem. „Obavy z psychického traumatu pacienta jsou většinou přehnané, ale slova je samozřejmě nutné vážit velmi opatrně. Je třeba podporovat a udržovat naději pacienta v reálné možnosti, v to, čeho můžeme dosáhnout, ale je neetické dávat mu falešné, nereálné naděje. Každý pacient by měl vědět o tom, že záměr léčby je paliativní,“ uvedl MUDr. Tomášek.
Medical Tribune lon
Zdroj: Medical Tribune