Britští praktici neumějí EKG
Mnoho britských praktiků nedokáže přesně diagnostikovat atriální fibrilaci z EKG záznamů. Pravděpodobnost, že se zmýlí, je dokonce vyšší než pravděpodobnost, že EKG správně vyhodnotí. Podle původního záměru však měla být síť praktiků využita ke screeningu atriální fibrilace s cílem redukovat výskyt jejích závažných následků u seniorů. Na tento problém, jenž by mohl trápit i české zdravotnictví, upozornil časopis British Medical Journal.
V rozsáhlé studii SaFE (Screening for atrial Fibrillation in the Elderly) britští výzkumníci zjišťovali, zda screening v detekci atriální fibrilace je efektivnější než rutinní péče. V rámci této studie byla řešena i otázka, s jakou přesností diagnostikuje atriální fibrilaci s pomocí EKG vyšetření praktický lékař, sestra a interpretační software. investigátoři provedli prospektivní substudii se zařazením 49 lékařských praxí ve střední anglii, kdy bylo vyhodnoceno celkem 2 595 dvanáctisvodových elektrokardiogramů. Výsledky byly zajímavé. Mnoho lékařů primární péče neumělo přesně detekovat atriální fibrilaci na předložených záznamech EKG. V přesném vyhodnocení EKG nedokázal lékařům uspokojivě pomoci ani interpretační software.
Z výsledků rozsáhlé studie SaFE (Screening for atrial Fibrillation in the Elderly), které nedávno zveřejnil časopis British Medical Journal, vyplývá, že britští praktičtí lékaři detekovali z 99 případů atriální fibrilace pouze 79 (senzitivita 80 %, kon‑ fidenční interval 71 % až 87 %). Naproti tomu jako atriální fibrilaci mylně interpretovali 114 zápisů sinusového rytmu z celkového počtu 1 355 posuzovaných EKG záznamů (specificita 92 %, interval 90 % až 93 %). Praktické sestry detekovaly obdobný podíl případů atriální fibrilace (senzitivita 77 %, interval 67 % až 85 %), ale vykázaly nižší specifitu (85 %, interval 83 % až 87 %) než lékaři. interpretační software byl v evaluaci EKG nejpřesnější – pracoval s 99% specifitou, ale nezachytil 36 z 215 případů atriální fibrilace (senzitivita 83 %). Kombinace výsledků interpretačního software s interpretačním úsilím praktického lékaře vedla ke zlepšení senzitivity na hodnotu 92 %, ale ke zhoršení specificity na hodnotu 91 %, tedy nižší, než individuálně počítač dosahuje.
Schopnosti zdravotníků byly velmi rozdílné
Senzitivita v hodnocení EKG kolísala u jednotlivých praktických lékařů mezi 50 až 100 % a u sester mezi 0 až 100 %. Výskyt falešně pozitivních výsledků se u britských praktiků pohyboval mezi 0 až 44 %, u sester to bylo 0 až 61 procent. Pouze dva praktičtí lékaři a dvě sestry překonaly svou přesností počítačový software.
„V této studii se ukázalo, že zdravotníci nebyli podle EKG záznamu schopni přesně diagnostikovat atriální fibrilaci. Celkově 25 případů atriální fibrilace zůstalo neodhaleno a pravděpodobnost, že pozitivní diagnóza bude korektní, byla jen 41 %, čili pravděpodobnost, že se lékař zmýlí, byla vyšší než pravděpodobnost, že nález správně vyhodnotí,“ uvedl profesor david Fitzmaurice z Kliniky primární péče a všeobecného lékařství na University of Birmingham.
Budou se praktici muset vyškolit?
Ze zjištěných dat vyplynulo, že v mnoha případech, kdy praktický lékař zjistí u pacienta arytmii, by se měl obrátit rovnou na specialistu. „Jestliže více než polovina diagnóz atriální fibrilace je v primární péči nekorektních, vede to k mnoha zbytečným návštěvám u specialisty,“ upozornil prof. david Fitzmaurice. Pokud by byl podle něj screening založen na vyhodnocování EKG záznamů praktickými lékaři, kolem 20 % případů atriální fibrilace by zůstalo neodhaleno, a proto také neléčeno. Počítač by ve screeningu byl mnohem efektivnější, ale chybovost software je stále ještě příliš vysoká, než aby bylo možné se spolehnout pouze na interpretaci softwarem nebo jeho kombinaci s interpretací lékaře. Na základě těchto výsledků uvažují nyní ve Velké Británii nad tím, kdo a jak by měl EKG interpretovat. Pokud by to měli provádět praktičtí lékaři, bylo by je nutné pro zajištění spolehlivé diagnostiky adekvátně vyškolit a akreditovat. V opačném případě by praktičtí lékaři museli EKG záznamy zasílat specialistům ke konzultaci.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 25/2007, strana A1
Zdroj: