Bosentan je účinný u pacientů s postižením pojiva a PAH
I když je neléčená plicní arteriální hypertenze (PAH) rychle smrtící onemocnění, současná znalost patofyziologických mechanismů, klinických projevů a dostupnost moderních diagnostických a léčebných metod ji modifikovaly v ambulantně dlouhodobě dobře kontrolovatelný stav. Její původ může být idiopatický, často však bývá spojena s chronickou tromboembolickou plicní nemocí či vrozenými srdečními vadami a může být také progresivní a fatální komplikací některých onemocnění pojivové tkáně (z anglického Connective Tissue Diseases; CTD) – například systémového lupus erythematodes (SLE) a systémové sklerózy. Tyto choroby jsou charakterizovány širokou škálou cévních, zánětlivých a fibrotických změn orgánů, především plic, ledvin a kůže. Prevalence PAH ověřovaná pravostrannou srdeční katetrizací činí 8 až 12 % v případě systémové sklerózy, 6 až 11 % u SLE, a dokonce 10 až 45 % u smíšených forem postižení pojiva (zde alternativně potvrzovaných i echokardiografií). V poslední dekádě sice došlo k výraznému pokroku při léčbě a kontrole vážných komplikací spojených s CTD (například renální krize při sklerodermii), PAH však z dlouhodobého hlediska stále zůstává hlavní příčinou jejich mortality a morbidity.
Do studie bylo zařazeno celkem 53 nemocných starších 18 let (9 mužů) s PAH související s jejich základním systémovým onemocněním pojiva, dle Světové zdravotnické organizace klasifikovaných do funkční třídy III. Byl jim podáván bosentan v dávce 62,5 mg dvakrát denně po dobu 4 týdnů a následně v dávce 125 mg dvakrát denně dalších 44 týdnů. Bezpečnost a tolerabilita léčby byly sledovány po celou dobu trvání studie (nakonec ji nedokončilo 17 jedinců, například kvůli náhlé progresi či úmrtí). Výsledky, včetně posuzování zhoršení klinického stavu, kvality života (dotazníky HAQ a SF-36) a přežití, byly vyhodnocovány v 16. a 48. týdnu trvání studie.
Ve 48. týdnu bylo dle klasifikace Světové zdravotnické organizace zaznamenáno zlepšení klinického stavu u 27 %, zhoršení pak u 16 % nemocných. Kaplan-Meierovou analýzou byla následně zjištěna 68% pravděpodobnost, že v průběhu 48 týdnů podávání bosentanu nedojde ke zhoršení klinických příznaků, a dokonce 92% předpoklad přežití. Celkově byly změny v kvalitě života vyhodnoceny jako minimální, v průběhu trvání studie také nebyly zaznamenány žádné neočekávané vedlejší účinky.
Studie tedy ukázala, že nemocní s PAH související se systémovými chorobami pojiva mohou být úspěšně léčeni bosentanem ve specializovaných centrech, prioritně zaměřených na tato onemocnění. U většiny pacientů bylo podávání tohoto léku spojeno se zlepšením či stabilizací klinického stavu. Pro populaci jinak zatíženou velmi vysokou mortalitou a morbiditou je při podávání tohoto léku jistě velmi důležité zjištění 92% šance na přežití po dobu 48 týdnů trvání nemoci.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana A7
Zdroj: