Bloudění v labyrintu financování zdravotnictví

S problémem omezených prostředků určených pro financování zdravotní péče se potýká celý svět. Kudy ze začarovaného kruhu ven? Navýšit zdroje? Regulovat výdaje? Nebo se pokusit řídit spotřebu? Dr. Mubasher Sheikh, který na summitu vystoupil za společnost McKinsey & Co, upozornil na některá rizika a konsekvence, které každé z těchto řešení provázejí. Růst výdajů nezaručuje výsledek
Teorii navyšování zdrojů, které povede ke kontinuálnímu zvyšování úrovně péče a tím i k dosahování stále lepších ukazatelů zdravotního stavu populace, lze na základě statistik odkázat do říše mýtů. Dr. Mubasher Sheikh to doložil na datech OECD zveřejněných v loňském roce. Spojené státy americké vydávaly v roce 2003 na zdravotní péči 15 procent svého hrubého domácího produktu (HDP), což představuje částku 5 635 dolarů na osobu. Od roku 1998 stoupaly tyto výdaje v meziročním složeném růstu o 5,3 procentního bodu. Ve Velké Británii byl růst dokonce ještě rychlejší – 6,1 procentního bodu, výsledná částka na hlavu činila v přepočtu 2 231 dolarů, což představovalo 7,7 procenta HDP. Srovnatelné byly absolutní výdaje Japonska (byť zde údaje pocházejí z roku 2002), tedy 2 450 dolarů na osobu, což znamenalo 7,9 % HDP. Tempo růstu však bylo mnohem pomalejší, jen 2,5 procentního bodu. Jaké výkonnosti svých zdravotních systémů však za tyto prostředky jednotlivé země dosáhly? Ve Velké Británii, jejíž výdaje rostly nejrychleji, činila očekávaná délka života žen při narození 81 let, od roku 1982 tedy stoupala meziročně o 0,3 procentního bodu. V Japonsku, jehož výdaje na zdravotní péči naopak rostly nejpomaleji, bylo tempo zvyšování očekávané délky života naprosto stejné, tedy meziročně o 0,3 procentního bodu – ovšem naděje na dožití byla u žen v roce 2002 v porovnání s Velkou Británií vyšší, jednalo se o 85 let.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 33/2006, strana 29

Zdroj: