Biosimilars bez hranic

Rostoucí incidence nádorových onemocnění s sebou do budoucna přináší neudržitelnou finanční zátěž pro zdravotní systémy. K řešení situace mohou přispět biosimilární léky, které jsou oproti originální biologické léčbě cenově dostupnější. Vedle toho, že zvyšují dostupnost terapie, ušetří systému peníze, které mohou být použity na zkvalitnění péče v jiných oblastech. Jen k originálnímu trastuzumabu bylo v Evropě schváleno již pět biosimilárních látek. Na význam a přínos biosimilars, zejména biosimilárního trastuzumabu, se zaměřili odborníci v rámci Mediálního kulatého stolu pořádaného společností Mylan, který se konal 26. září v Barceloně.

Celosvětová zátěž onkologickými chorobami narůstá. V roce 2018 bylo evidováno 18,1 milionu nových nádorových onemocnění a v jejich důsledku 9,6 milionu úmrtí. Každý pátý muž a každá šestá žena na světě onemocnějí během svého života nádorovým onemocněním a u každého osmého muže a každé jedenácté ženy je tato diagnóza příčinou úmrtí. V Evropě je přitom evidován výskyt téměř čtvrtiny z celosvětového počtu malignit a 20,3 procenta úmrtí v jejich důsledku, a to i přes to, že na tomto kontinentu žije jen devět procent světové populace.

Odhaduje se, že globálně přijdou léky na onkologická onemocnění v roce 2022 na více než 170 miliard eur. Tyto choroby jsou v Evropě druhým nejčastějším důvodem mortality a morbidity. Jen karcinomem prsu zde v roce 2018 podle dat WHO onemocnělo přes 562 000 pacientů (ve 28 zemích EU přes 400 000). Narůstající prevalence onkologických onemocnění je přičítána hned několika faktorům, vedle rostoucího počtu obyvatel a stárnutí populace se spolu se sociálním a ekonomickým rozvojem mění i výskyt určitých rizikových faktorů, které vznik těchto chorob ovlivňují.

Levnější a dostupnější léčba

Cílená biologická léčba jednoznačně zlepšuje prognózu nemocných, avšak zároveň s sebou nese stále rostoucí ekonomickou zátěž. V souvislosti s udržitelností nákladů na zdravotní péči se dnes stále častěji hovoří o potřebě vyšší využitelnosti biosimilárních léků v onkologii. I vývoj těchto látek ale vyžaduje čas a peníze. Jak uvedla Katinka Giezemanová, PhD, ze společnosti Mylan, ředitelka medicínské sekce pro Evropu, vývoj biosimilárního léku trvá devět let, přičemž investice se pohybují mezi 150 a 300 miliony eur. Než je biosimilární lék schválen, je zapotřebí více než 250 výrobních testů kvality a často i srovnávací klinické studie fáze II a III k prokázání podobnosti s referenční látkou.

Jako výsledek širšího používání biosimilars se v zemích EU a USA očekává, že se úspory za období 2016–2020 přiblíží sto miliardám eur. Dalším významným ekonomickým faktorem vedle samotné léčby onemocnění je totiž sociální zátěž různými typy nádorových onemocnění, ovlivňující společnost a ekonomiku země. Dopadem na snížení pracovní schopnosti a předčasnými úmrtími zaujímá např. karcinom plic druhé místo (6,9 miliard eur – devět procent výdajů). V zemích jižní, střední a východní Evropy patří k diagnózám s největším dopadem na ztrátu produktivity i karcinom žaludku (3,3 miliardy eur – čtyři procenta).

V Evropě je v současné době schváleno přes padesát biosimilárních látek a napříč terapeutickými skupinami lze dnes doložit více než dvanáctiletou zkušenost s jejich používáním. „Přes deset let v Evropě funguje bezpečnostní monitoring a dosud nebyly zaznamenány žádné zásadní rozdíly v závažnosti nebo frekvenci výskytu nežádoucích účinků mezi biosimilárními léky a jejich referenčními molekulami,“ zdůraznila dr. Giezemanová. V pěti zemích EU (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Velká Británie) jen v letech 2006–2014 došlo díky používání biosimilars ke zvýšení dostupnosti léčby o 44 procent. V evropských systémech zdravotní péče se předpokládá, že používání biosimilars přinese jen mezi lety 2017–2022 úspory 15 miliard eur, což představuje např. prostředky na 375 000 zdravotních sester ročně.

„V rámci našeho předsevzetí zlepšit dostupnost vysoce kvalitních léků reagovala společnost Mylan na rostoucí poptávku po finančně nákladných biologických lécích. Možnost používání biosimilárních přípravků poskytla vládám všech evropských zemí příležitost k rozsáhlým úsporám jak pro pacienty, tak pro celý systém zdravotní péče,“ uvedl prezident společnosti Mylan Europe Artur Cwiok.

Schválení biosimilárního trastuzumabu v Evropě

Referenční trastuzumab odstartoval epochu cílené léčby a zásadně změnil strategii léčby karcinomu prsu, konkrétně HER2 pozitivních pacientek, které tvoří zhruba 20 procent nemocných s tímto onemocněním. V ČR se podíl pacientek s karcinomem prsu s pozitivitou HER2 odhaduje okolo 16 procent. HER2 pozitivní karcinom je charakteristický vyšším metastatickým potenciálem, a tudíž je spojován s horší prognózou. To však trastuzumab zásadně mění, protože jak potvrdily výsledky klinických studií, čím je nádor nebezpečnější, tím lépe lék funguje.

„V České republice, stejně jako po celém světě, je karcinom prsu nejčastějším zhoubným onemocněním u žen. Společnost Mylan se zavázala zlepšovat přístup pacientů k účinné biologické léčbě, a to nejen prostřednictvím snížení výdajů systému zdravotní péče na léčbu. Jsme hrdí na to, že pacientům v České republice pomáháme zlepšit přístup ke kvalitní a cenově dostupné biologické léčbě, jakou je právě biosimilární trastuzumab Ogivri. Díky různorodému biosimilárnímu portfoliu plní společnost Mylan svůj závazek nejen v oblasti onkologie, ale i v gastroenterologii, revmatologii a dermatologii,“ zdůrazňuje Mylan Country Manager pro Českou republiku MUDr. Milan Černek.

Biosimilární trastuzumaby, kterých je dnes schváleno již pět, následně umožňují přístup k této biologické léčbě a dávají naději na lepší prognózu většímu počtu nemocných. Vůbec prvním biosimilar k referenční molekule trastuzumubu je Ogivri, biosimilární trastuzumab schválený již v 65 zemích světa. Schválen byl jak americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), tak začátkem roku 2019 i Evropskou lékovou agenturou (EMA).

Ogivri je humanizovaná monoklonální protilátka, která má stejnou aminokyselinovou sekvenci jako referenční trastuzumab. Lék byl schválen v mnoha zemích pro léčbu HER2 pozitivního časného karcinomu prsu, v adjuvantní léčbě karcinomu prsu, u metastazujícího karcinomu prsu a také pro léčbu metastazujícího karcinomu žaludku. Současná data zcela potvrzují nejen zlepšení prognózy žen s metastatickým karcinomem prsu, ale i jeho význam v adjuvantní a neoadjuvantní terapii, kde se prokázala jeho účinnost na snižování rizika rekurence onemocnění. Účinnější se zdá být v kombinované léčbě spolu s chemoterapií než v sekvenční léčbě, kdy monoterapie trastuzumabem nastupuje až po chemoterapii.

Výsledky studie HERITAGE

Důležité výsledky přinesla dvojitě zaslepená, randomizovaná klinická studie HERITAGE (n = 500), která porovnává účinnost a bezpečnost biosimilárního trastuzumabu‑dkst (Ogivri, dříve známého jako MYL‑1401O) s referenčním trastuzumabem v první linii léčby u pacientů s metastatickým HER2 pozitivním karcinomem prsu. Pacientům byl podáván buď biosimilární trastuzumab‑dkst, nebo originální lék v kombinaci s docetaxelem nebo paclitaxelem po dobu minimálně osmi cyklů. Podávání trastuzumabu pokračovalo až do progrese onemocnění. První data ukazující odpověď na léčbu ve 24. týdnu terapie a přežití bez progrese ve 48. týdnu byla prezentována již na ASCO 2018. Konečná analýza studie HERITAGE ukazující celkové přežití pak byla prezentována na letošním kongresu ASCO.

Analýza dat potvrzuje, že celková míra odpovědi u pacientů s HER2 pozitivním metastatickým karcinomem prsu ve 24. týdnu byla u obou skupin srovnatelná. Dlouhodobé sledování po 36 měsících ukázalo i podobnou bezpečnost trastuzumabu‑dkst s monoterapií referenčním trastuzumabem, aniž by byly pozorovány nové bezpečnostní signály či zásadní rozdíly v toxicitě. Konečný medián PFS byl 11,1 měsíce v obou skupinách. Konečný medián OS byl 35 a 30,2 měsíce pro trastuzumab‑dkst a trastuzumab (95 % Cl 0,70–1,17). Nežádoucí účinky léčby v průběhu monoterapie byly podobné pro trastuzumab‑dkst (69 %) i trastuzumab (73 %), většina jich byla nízké závažnosti a vážné nežádoucí účinky byly zaznamenány jen u šesti procent pacientů, shodně v obou skupinách. I kumulativní míra nežádoucích účinků byla obdobná, v případě hypersenzitivity, plicních a srdečních příhod (trastuzumab‑dkst 23 %, 16 % a 5 %, trastuzumab 24 %, 13 % a 5 %). Dlouhodobá bezpečnostní data s podobným mediánem celkového přežití v porovnání s referenčním lékem tak i nadále potvrzují bezpečný a účinný profil trastuzumabu‑dkst.

Přístup lékařů k biosimilars se mění Jak zdůraznil prof. Cornelius F. Waller, MD, z Freiburského univerzitního lékařského centra, veškerá dosud shromážděná data jasně ukazují, že biosimilární podoba trastuzumabu je bezpečná a stejně účinná jako originální léčivo. Existují již dokonce studie používající dva různé biosimilars v průběhu léčby a ani zde se neobjevila žádná data, která by naznačovala, že takovýto postup je méně bezpečný. Jak upozornil, němečtí lékaři mají s používáním biosimilars v klinické praxi již desetiletou zkušenost a jejich přístup k nim se pomalu mění.

Jak se diskutující shodli, bezpečnost biosimilárního trastuzumabu potvrzují vedle výsledků klinických studií již i data z reálné praxe. V Indii, která jeho používání ve velkém začala nejdříve, jsou jim léčeny od roku 2014 tisíce pacientů bez jakýchkoli problémů s bezpečností léku. Potvrzuje se tak, že tento lék je výbornou možností zejména pro země, kde by finančně nákladná léčba byla pro větší počet nemocných nemožná, a že přístup k biosimilars jednak zvyšuje dostupnost léčby, jednak šetří zdravotní systém.

„V Německu se jejich užívání postupně zvyšuje, s přibývajícími daty, která ukazují výsledky jejich využívání v praxi, narůstá důvěra v tuto léčbu. Váhání a rezistence, čehož jsme byli ještě nedávno svědky, postupně klesá. Situace by ale mohla být ještě mnohem lepší,“ uvedl prof. Waller s tím, že budoucnost biosimilars v onkologii je jednoznačná. „Jsem přesvědčen, že jde o bezpečné a účinné léky. Nezáleží na tom, na jaký konkrétní lék se zaměříme, nemáme negativní data pro žádný z pěti biosimilárních trastuzumabů, což potvrzuje řada studií. Domnívám se, že v situaci, kdy na trh přicházejí stále dražší inovativní terapie a kdy léčba jediného pacienta stojí i 250 000 eur, zdravotní systém buď zkolabuje, nebo bude muset najít, odkud získá více financí. Je zřejmé, že v situaci, kdy máte k dispozici velmi drahé léky a srovnatelné léky za nižší cenu, je jen otázka času, kdy budou upřednostňovány právě biosimilars,“ dodává.

I když míra využívání biosimilars v onkologii v řadě evropských zemí, včetně ČR, postupně narůstá, má podle prof. Hope Rugové z Kalifornské univerzity v San Francisku Evropa stále co dohánět. „Přístup USA k biosimilars je u nás mnohem vstřícnější než v Evropě, kde stále k širšímu využívání biosimilars existují jisté bariéry,“ uvedla. Jak se přítomní shodli, je tedy na čase změnit přístup a zlepšit dostupnost biosimilárních léků, a to zejména v případě léčby karcinomu prsu, kde dlouhodobá data potvrzují výborné výsledky bezpečnosti i účinnosti této léčby, která je levnější alternativou jinak drahé biologické terapie u pacientek s dříve velmi špatnou prognózou.

Význam edukace

Diskutovanou otázkou stále zůstává i switch z originálního na biosimilární léčivo. I zde ale data z reálné praxe již potvrzují, že jde o postup bezpečný. Jak uvedl Adriano Friganovic, prezident ESNO (European Specialist Nurses Organisations) z Univerzitní nemocnice v Záhřebu, klíčovým momentem je edukace lékařů a zdravotnických pracovníků a jejich působení na pacienty. Právě zlepšení informovanosti mezi odborníky vedlo v roce 2018 ESNO k vydání dokumentu „Switch management between similar biological medicines“ určeného zdravotním sestrám a podrobně popisujícího správný management přechodu z referenční na biosimilární látku. „Jsme přesvědčeni, že správná komunikace hraje v tomto procesu nejdůležitější úlohu. Proto materiál obsahuje velmi konkrétní část, jak pacienta správně vést napříč celým procesem,“ vysvětlil Adriano Friganovic.

Edukaci a správnou komunikaci považuje za stěžejní i prof. Rugová, podle níž hraje v začleňování biosimilars do onkologické léčby zásadní roli právě pochopení předností používání biosimilárních léků ze strany lékaře. Jak upozorňuje, to, že trastuzumab‑dkst má stejné účinky jako originální léčivo, dokládají dnes obsáhlá data potvrzující benefit těchto léků i v souvislosti s OS a PFS. „Důvodem, proč je tato oblast tak zajímavá, je skutečnost, že trastuzumab mění přežití nejen u pacientů v časném, léčitelném stadiu onemocnění, ale i pro pacientky s metastatickým karcinomem prsu, u nichž byl medián OS před nástupem tohoto léku méně než tři roky,“ připomíná. Dnes dosahuje desetiletého přežití téměř 72 procent nemocných s metastatickým karcinomem prsu.

„Navzdory jednoznačným pozitivům biosimilárních léků je jejich používání zejména v některých zemích Evropy stále ještě omezené. Proto je třeba zvýšit povědomí o jejich významu nejen mezi lékaři a pacienty, ale i v celém zdravotním systému, mezi plátci a jednotlivými vládami, aby společně pracovali na zlepšení přístupu k těmto lékům,“ uzavřela dr. Giezemanová.

Zdroj: MT