Běžná onemocnění jazyka v primární péči - komentář

KOMENTÁŘ

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, PhD.

Ústav všeobecného lékařství 1.LF UK, Praha

Článek kolektivu autorů z univerzity v Bethesdě je určen pro praktické/rodinné lékaře a poskytuje diferenciálně diagnostický přehled abnormalit a patologických projevů na jazyku, základní epidemiologické údaje a doporučení některých klinických strategií. Tato problematika nebývá často námětem celoživotního vzdělávání praktických lékařů v České republice a mnozí tento přehled vidí od vysokoškolského studia medicíny poprvé.

Přitom oblast jazyka a ústní dutiny, které jsou snadno přístupné vyšetření, může zprostředkovat informace o stavu celého lidského organismu a mnohá celková onemocnění se projevují změnami v dutině ústní. Primární patologie jazyka pak zahrnuje celou škálu stavů, počínaje vrozenými anomáliemi, záněty a nádorovými onemocněními konče.

Autoři v článku rozdělují poruchy jazyka na povrchové změny, novotvary a anatomické abnormality. V českém písemnictví nacházíme obvykle rozdělení složitější.

Glossitis rhombica mediana je řazena spíše k lézím kandidovým, bývá asymptomatická, ale může se projevit pálením a svěděním. K léčbě se používají antifungální prostředky.

Atrofická glositida u nás přichází v úvahu u karenčních stavů (nedostatek vitaminu B12, železa), při kachektizacích (jaterní cirhóza, nádory), při lékových intoxikacích (barbituráty) nebo u perniciózní anémie (Hunterova glositida). Do této skupiny patří Plummerův-Vinsonův syndrom (atrofie jazyka - pálení, bolesti, ragády, eroze koutků úst, stenozující ezofagitida, lžičkovité lomivé nehty, hypochromní anémie a celkové příznaky).

Mapovitý jazyk je u nás přijímán jako vývojová odchylka, stav je však třeba odlišit od počínající atrofické glositidy. Lokální podání kortikosteroidů za účelem snížení citlivosti jazyka u nás není obvyklé a od odborníků jsem toto doporučení v praxi ještě nedostal.

Chronický povlak na jazyku nacházíme u chronických gastrointestinálních chorob (gastroduodenální vřed, dyspepsie). Chlupatý jazyk (lingua villosa nigra) je způsoben hyperplazií a hyperkeratózou filiformních papil a bývá dáván do spojitosti s kandidovou infekcí.

Charakteristické nálezy v dutině ústní představují pigmentace, které provázejí Addisonovu nemoc, bronchogenní karcinom, Peutzův-Jeghersův syndrom, paraneoplazii při karcinomu gastrointestinálního traktu, hemochromatózu, porfyrii, melanom, exogenní pigmentace z kovů. Bílé plochy způsobují leukoplakie (přechod do malignity okolo 6 %), lichen ruber planus (častý u auto imunitních onemocnění), lichenoidní reakce (polékové, reakce na dentální materiály) a kuřácké leukoplakie. Erytroplakie má potenciál maligního zvratu až 50 %.

Makroglosie může být vrozenou anomálií jako v případě uváděné linguální strumy, u kretenismu nebo Downova syndromu. Může být ale také projevem získaným, při myxedému, akromegalii, amyloidóze, syfilidě nebo při nádoru.

Nádory jazyka jsou spíše vzácné, ale jsou spojeny s vysokou mortalitou. Přibližně v polovině případů je nádor lokalizován v zadní části jazyka, která je hůře přístupná vyšetření - v kořeni jazyka. Projeví se obvykle až poruchou polykání, změnou hlasu nebo bolestí. V roce 2007 bylo hlášeno v České republice 277 případů onkologického onemocnění jazyka, což znamená nárůst o 40 % za deset let. Mortalita za stejné období přitom stoupla jen o 4 %, tj. ze 131 na 136 případů. Celkový počet hlášených nádorů v dutině ústní v roce 2007 byl 749, přičemž ve dvou třetinách byli postiženi muži.

Z toho lze odvodit, že v průměrném registru všeobecného praktického lékaře se pacient s nádorem v dutině ústní vyskytne jednou za šest let a s výskytem nádoru jazyka u registrovaného pacienta se praktický lékař setká dvakrát až třikrát za svou kariéru.

Naopak funkční poruchy, které v článku prezentuje neobjasněné pálení jazyka, jsou i v naší praxi časté, a přestože jsou benigní a obvykle časem spontánně vymizejí, mohou být příčinou svízelných konzultací. Psychoterapeutické postupy, jako je uvedená kognitivněbehaviorální terapie, se u nás obecně u pacientů s funkčními a psychosomatickými poruchami málo využívají.

Do výčtu patologií jazyka bych ještě doplnil zmínku o projevech neurologicky podmíněných poruch funkce jazyka (jazyk vychylující se do strany, zakřivení jazyka). Český praktický lékař nemá obvykle problém s odesláním pacienta k lékaři příslušné odbornosti, nejčastěji otorinolaryngologovi, stomatologovi nebo stomatochirurgovi, vzácněji k onkologovi.

Celkově vnímám článek jako zdařilé shrnutí problematiky dobře známé praktickým lékařům, které osvěžuje a rozšiřuje znalosti k diferenciálně diagnostickým úvahám.

Zdroj: Medicína po promoci